Francisca Sloane Álvarez - Velmi upřímný rozhovor

Krásné odpoledne lady, jak se vám daří?

Dobré odpoledne, musím říct, že se mi daří opravdu výborně. Doufám, že i váš den je příjemný.

Cítíte se v paláci bezpečně? Poslední dobou to není žádná sláva.

V paláci se cítím bezpečně, Jeho Výsost pro nás dělá první poslední, a proto nevidím jediný důvod pochybovat o tom, zda je palác dostatečně chráněný. Celá situace je opravdu nešťastná, ovšem nepociťuji, že by se jí královská rodina snad dostatečně nevěnovala. Lidé obvykle potřebují mít obětního beránka, je však nutné specifikovat, že tento problém je výrazně komplexní. Bohužel, méně sečtělí redaktoři se uchylují k unáhleným závěrům a na objektivitu situace se dívají spíše bulvární optikou.

Máte pocit že už v tuto chvíli ve Vás účast v Selekci něco změnila?

Ale jistě - změnila mnohé. Nebýt Selekce, nenašla bych skupinu úzasných mladých dam, s nimiž soutěží od prvopočátku procházím. Byť se náš stav ztenčuje, naše pouto to nikterak nemění. Kromě toho se mi dostalo příležitostí, za něž jsem opravdu vděčná. Od prvního momentu v paláci jsem pociťovala snahu o adaptaci a přijetí. Není to jenom o šatech a večírcích, připravujeme se na roli královny, a pokud zde moje cesta skončí, odnesu si řadu dovedností, které mi už nikdo nevezme. Vzdělání patří k té nejdražší měně světa.

Jste spíše romanticky, nebo prakticky založený člověk?

Musím přiznat, že si zakládám na hodnotách realismu. Neřadila bych se výhradě pouze k romantickému smýšlení, natož k praktickému. Ač ve většině mých rozhodnutí přetrvává vliv rozumu, nebráním se přiklonit k romantice. Nakonec, kromě komedií, jsou romantické filmy mým oblíbeným žánrem. A jako snad každá malá holčička, i já jsem snila o princi na bílém koni. Netuším, zda Jeho Výsost vlastní bělouše, ale o tom, že je princ, nepochybuji. *smích* Řekněme, že záleží na situaci. Nenechávám se strhnout pocity a snažím se své jednání odůvodnit podloženými argumenty. Osobnostní rysy se však mohou v čase proměňovat a to nás dělá lidmi. Vím však určitě, že na kýčovitou romanci si skutečně nepotrpím.

Prozraďte nám, jaké byly Vaše minulé vztahy? Skončily vždycky v dobrém?

Nezlobte se, ale tato otázka je poměrně osobní. Moje minulé vztahy byly krásné, dokud trvaly, ale rozhodně necítím, že bychom k sobě s bývalými partnery chovali zlou krev.

Co je vaším největším zlozvykem?

To vám povím s určitostí. Každý psycholog, který tvrdí, že si práci netahá domů, lže. *smích* Je to nejspíše nemoc z povolání, ale i já dost často uplatňuji své poznatky z praxe vůči svým nejbližším. V lidském chování hledám vzorce, nicméně to není tak jednoduché a přímočaré. Lidská psychika je velice komplexní, netroufla bych si tvrdit, že někoho analyzuji či soudím. Určitě se někdy mohu zdát být lehce povýšená či působit dojmem někoho, kdo to má v životě až otravně srovnané. Mým zlozvykem je snaha koukat se na problémy z komplexnějšího hlediska a možná až příliš se soustředit na motivace chování lidí kolem sebe.

Podělte se s námi o nějakou trapnou historku.

Těch mám. *smích* Valná většina z nich se váže k mému psovi - Charliemu. Tuším, že jsem o něm už dost možná vyprávěla. Kromě jeho schopnosti zařídit mi zákaz vstupu do ihned několika podniků v New Yorku, umí být taky přehnaně dramatický. Byli jsme tehdy na procházce v Central parku - krásný slunečný den, až podezřele klidný, pokud se ptáte na můj názor. Zrovna jsem si kupovala točenou zmrzlinu, když mě ten blázen začal táhnout od stánku ke stromu s veverkami. Nejenže jsem skončila celá od zmrzliny aby toho nebylo málo, stihl se zaseknout ve škvíře v plotu a já byla odkázána na pomoc správce parku. Víte, kolik hmyzu naláká tričko od čokoládové zmrzliny? Všechen.

Kterou ze zbylých dívek byste nejraději viděla odejít... a proč právě ji?

Vzpomínám si, že už jednou jsem vás upozorňovala na druh otázek, které kladete. Můžete tedy očekávat, že ani k tomuto manipulujícímu dotazu se nevyjádřím právě kladně. Nemám potřebu žádnou z účastnic kritizovat natož jí přát odchod. Nevnímám je jako soupeřky ani konkurentky. Mikael není žádný finanční šek, o který bychom se zde měly poprat. Je to člověk, který hledá někoho, kdo s ním bude nést břímě vládnutí našemu království.

Měla jste už někdy chuť sbalit si kufry a na Selekci se vybodnout?

Ne. Netvrdím, že je to jednoduché, ale to není ani Mikaelův uděl. Jistě mě párkrát přepadla touha vyhodit taneční boty a neukázat se na hodinách etikety, asi jako každou z nás, ale nemám jediný důvod tuto příležitost zahazovat. Nakonec, život v paláci se pro mě stal jakousi běžnou rutinou. Jsem mezi přítelkyněmi a s rodinou jsem v neustálém kontaktu. Nemyslím si, že by bylo něco, co by mě donutilo, jak vy říkáte, sbalit si kufry a vybodnout se na to.

V jaké z těch minulých Selekcí, byste ráda účinkovala, pokud by bylo na výběr ze všech jedenácti ročníků?

Možná to bude znít jako klišé, ale pokud bych si mohla vybrat, zvolila bych si vždy tento. Minulost je již dávnou minulostí. Každá Selekce měla své ojedinělé protagonisty. Určitě by mě zajímalo, jaké to je, účastnit se úplně první Selekce. Nevědět, co se bude dít, co se ode mě očekává, jak bude lid reagovat na to, že se královna vybírá z obyvatel Illey. Avšak, pro mě je tato Selekce specifická tím, jací lidé tu jsou a s kým mám tu čest trávit čas, ať už to jsou dívky nebo Jeho Výsost.

Která slavná osobnost je vaším vzorem?

Za svůj vzor a zároveň zdroj inspirací považuji Carla Rogerse, psychologa, narozeného ve 20. století v tehdejších Spojených státech. Věřil, že v každém člověku je něco dobrého a že empatie má obrovskou sílu. Na jeho přístupu k terapii mě fascinuje to, jaký důraz kladl na důvěru, respekt a hlavně bezpodmínečné přijetí – to jsou hodnoty, které považuji za klíčové nejen při práci s klienty, ale i v běžných vztazích. Je to něco, čím se sama snažím řídit a co ve vztahu ke klientům praktikuji. Jeho největší přínos vidím ve změně pohledu na člověka – vnímal jej jako bytost schopnou růstu, změny a uzdravení, pokud k tomu má bezpečný prostor. Jako adiktoložka toto zažívám často – když dáme lidem prostor být sami sebou a přijmeme je i s jejich chybami, mají větší šanci se uzdravit. Jsem díky němu otevřená a vedu lidi k tomu, aby si dovolili být autentičtí.

Dokázala byste si představit teď, ve finálové desítce, že by vyhrála jiná účastnice, než právě Vy?

Jistě, dokážu. Každá z nás je jedinečná a Mikael je samozřejmě oprávněn si z nás vybrat tu, s níž vidí budoucnost. Mně nenáleží rozhodovat za něj, můžu však říct, že ať už si vybere jakkoliv, budu jeho volbu podporovat, stejně tak jako každá z nás, která nestane po jeho boku. On by pro nás udělal to stejné. Chováme mezi sebou respekt a skutečně pevné vztahy, troufám si tvrdit.

Zažíváte s princem Mikaelem romantické schůzky?

S Jeho Výsostí zažíváme podnětné a velmi zajímavé schůzky. To, co je jejich náplní, je opět velmi osobní a nemyslím si, že vám dlužím jejich detailní popis. Upřímně se na nich vždy bavím, ať už je naše diskuze ryze humorného charakteru, anebo se hlouběji poznáváme. Každé setkání s Mikaelem bylo vždy zábavné a troufám si tvrdit, že si ani jeden z nás nemá na co stěžovat. Naposledy jsme si spolu zahráli skvělý gastronomický kvíz.

Došlo už na polibek?

Bez komentáře.

Kolikrát do týdne googlujete své vlastní jméno?

Rozhodně bych lhala, kdybych tvrdila, že nejsem zvědavá, nicméně se snažím vyvarovat obsesivnímu vyhledávání informací sama o sobě. Nevidím v tom jediný důvod. Bulvárním článkům neholduji a důležité informace jsou mi sdělovány v podstatě nepřetržitě. Určitě mě však těší veškerá podpora od obyvatel, kteří ve mně vidí svoji královnu. Nemůžu jim slíbit, že se tak skutečně stane, ale je pro mě čest sloužit jim jako důvěryhodná osoba.

Přála byste si být talentovaná, nebo Vám sláva bohatě stačí?

Sláva je vrtkavá dáma. Naopak, talent je jakýsi vnitřní motor, který nás táhne kupředu a v jistých ohledech náš život výrazně usnadňuje. Ovšem. bez píle a zdokonalování sama sebe, je spíše k ničemu. Myslím si, že skromný výčet mých talentů mi bohatě stačí. Poskytuje mi vnitřní oporu, směr a motivaci. Samotná sláva bez talentu může v analogii návykových látek fungovat jako rychlý nástup do výšin se strmým pádem. Je pomíjivá a na člověka je často vyvíjen velký nátlak z řad jeho příznivců i odporovatelů.

Máte pro nás v závěru nějaké chytré sdělení?

Na konci každého rozhovoru říkám to stejné a troufám si tvrdit, že je pořád stále důležité, abych opět poděkovala všem, kteří stojí při mém boku. Nesmírně si toho vážím. Děkujeme za rozhovor! Co nebylo zodpovězeno, to si drazí čtenáři jistě sami domyslí!

Redakce Illéa Zpravodaje