Tami Breanne Ashton
Provincie : Bonita
Vzdělání : střední s maturitou
Status : masérka, zpěvačka
Stav : svobodná
Datum narození : 04. 04. / beran
Věk : 24 / 54
Výška : 173
Barva očí : modrá
Barva vlasů : špinavá blond
Zájmy : hra na kytaru, zpěv, grafický design, divadlo, masérství, smích
Dovednosti : angličtina, španělština, řidičský průkaz typu B, kurz potápění, kurz masérství
FC : Maya Hawke
Hráč:
bebatk_12
Rodina: Neznámá
Charakteristika
Tami, vysoká kráska s prozíravě modrýma, nádhernýma pronikavýma očima, které upoutají kde koho. Na první pohled si lze všimnout krátkých, špinavě blonďatých vlasů. Byly její chloubou už od dětství. Pokud byste ji potkali jen tak na ulici, pravděpodobně se bude usmívat od ucha k uchu, na sobě mít džínsku a pohodlné kalhoty. Je taky možné, že ji potkáte, když zrovna bude na ulici hrát jednu ze svých vlastních písniček, které skládala v nejtěžších obdobích svého života. Na druhou stranu je nepravděpodobné, že byste ji viděli s nějakým výraznějším make-upem, na který celý život z vysoka kašle. Myslí si, že člověka nejlépe poznáte tak, když se Vám ukáže ve své pravé kráse. Kráse, která jistě schovává spoustu nedostatků, ale je opravdová a upřímná. Upřímnost. Má problém s tím, se někomu svěřit s pocity, které nejsou zrovna nejradostnější. Snaží se ale najít si cestu ke svým blízkým a dát jim vědět, že všechno není tak v pořádku, jako to z ní může na první dojem vyzařovat. Pro svou sestru a opravdové přátele by se nebála položit život. Pokud pro ni jednou uděláte něco fakt hezkého, bude se Vám to snažit vrátit v tisíckrát větším měřítku. Na druhou stranu ale nerada flirtuje s lidmi a nechápe romantickou lásku. Možná proto, že ji nikdy nezažila, možná proto, že své milované tolik zklamala…
Kdyby si měla vybrat jednu materiální věc, bez které by nedokázala žít, určitě by zvolila starou kytaru, polepenou různými samolepkami, kterou dostala ke třináctým narozeninám. Je to její miláček. Má jeden veliký sen – stát se zpěvačkou. Chtěla by svou hudbou bavit svět, byla by ráda, aby se v jejích textech lidé našli, stejně jako to měla ona po čas celého života s hudbou ostatních interpretů. O Breanne by se dalo říct, že žije velmi spontánním životem a rychle se umí adaptovat na nové věci, které život chce, aby zkousla. Dle jejích slov, je žít podle naplánovaného seznamu k ničemu a bez kapky dobrodružství. Ráda se baví a užívá si života naplno. Je to tvor velmi společenský, nedokáže člověka nenávidět dost dlouho na to, aby se s ním už později nikdy nebavila. Její další z mnoha vášní, je grafický design. Dříve ho chtěla studovat na vysoké škole, ale věci se vyvinuly trošku jiným způsobem. Miluje všemožní hry, výzvy a sázky, v podstatě skočí na všechno, co vyžaduje trochu odvahy a dosti smíchu. Když už jsme u toho, ráda se velmi nahlas směje. Někdy dokonce tak moc, že nemůže pomalu dýchat, udusí se obědem a mléko jí vytryskne nosem. Takže pokud by ji chtěl někdo zaujmout, pojďte na to s humorem, ne s vážnou tváři, které se většinou tak akorát vysměje. Se svou nevyzpytatelnou povahou se často dostává do vyhrocených a trapných situací, které se snaží vždycky uvolnit dávivým smíchem, což, buďme upřímní, není něco, co by každý ocenil. Nemá moc obecně ráda zvířata, nikdy neměla možnost si k nim pořádně vybudovat nějaký pozitivní vztah. Vyloženě fóbii má ale z pavouků a úzkých prostorů. Do Angeles se velmi těší. Kdyby ji princ nevybral do Selekce, s největší pravděpodobností by se sem podívala tak či tak, jen možná na kratší dobu a za trochu odlišným posláním. Jinak miluje i svoji rodnou Bonitu, hlavně pak tedy přírodu tady, na kterou, podle jejího skromné názoru, nemá ani padesát velkoměst vystavených vedle sebe. Pokud by někdy měla tu možnost, princi by doporučila návštěvu místních lázní pro odreagování od neustálého stresu, který musí jako následník trůnu jistě zažívat. Ráda poznává lidi do hloubky, chce, aby se jí na plno otevřeli. Tím ona poznává, že jí důvěřujete. Je to možná trošku nevšední, ale pravda. Do paláce se velmi těší, přestože si asi nikdy nezvykne na nošení honosných šatů, ve kterých se nedá pořádně pohybovat a dokonce ani hrát na kytaru.
Minulost
Tami nikdy pořádně nevěděla, kam patří, ani kdo je. Neznala své pravé rodiče, a ani příčinu toho, proč ji jednoho krásného dne nechali jen v košíku před jedním majestátním domem v bohaté čtvrti. Ti lidé, kteří bydleli v onom domě, byli neskutečně bohatí. Sama provincie nepatřila mezi ty nejvyspělejší, ale ti dva lidé obývající dům, před kterým se malá Tami objevila, patřili do rodiny, která vedla nejrozšířenější obchodní řetězec se šperky v celé provincii, možná i v celé Illea. Jak nad tím dívka později přemýšlela, její biologičtí rodiče možná chtěli, aby jejich dcera žila život jako z pohádky. Život, který by jí nebyli schopni zařídit ani za všechny peníze na světě. Život plný lásky, pochopení a bez žádných nedostatků. Proto se zdáli bezdětní Ashtonovi, manželé pouhých pár měsíců, jednoznačnou volbou. Paní Ashtonová, celým jménem Amanda Georgia Ashton, měla dobré srdce, proto bez debat souhlasila s převzetím malé holčičky do péče. Už od začátku, když ji spatřila v plenkách před dveřmi svého domu, jak na ni koukala svýma obrovskýma, prozíravýma modrýma očima, jí připomínala svou patnáct let mrtvou sestru. I ona měla zdánlivě stejnou jiskru v oku, stejně jako dítě, které se jí někdo rozhodl věnovat. Amanda svou sestru milovala a nikdy si neodpustila její náhlou ztrátu. Proto věděla, že jí tohle dítě seslal někdo ze shora, aby prokázala, že je hodna odpuštění, na které čekala ty dlouhé roky plné slz a nářku. Její manžel – Christian Anton Ashton byl více skeptický. Už od začátku věděl, že to s miminkem nebude jen tak. Myslel si, že je chtěl někdo využít. Chtěl využít emocionální lability jeho ženy, se kterou dlouho oba dva bojovali. Zjihnout ho donutil až pohled na to, jak šťastná se Amanda zdála být v náručích s vysněnou dcerkou. Holčičku pojmenovali Tami Breanne Ashton, své druhé jméno sdílela s mrtvou dívkou, se kterou si byla tak strašně moc podobná, že by málokdo věřil, že se nejedná o stejná, usměvavá miminka. První roky života, nědělala Breanne žádné problémy. Užívala si pozornosti obou rodičů, jako by byla jejich vlastní. Celá rodina ji milovala. Ovšem až do chvíle, než Amanda zjistila, že je těhotná. Těhotenství probíhalo bez komplikací, všichni se těšili na přírůstek do rodiny. Narodil se kluk jako buk, s křestním jménem Sebastián. Chlapeček měl ale vážné zdravotní problémy. Měl problém se srdíčkem, které se nezdálo být dosti silné, a v pěti letech života mu diagnostikovali smrtelnou nemoc. Dostal rakovinu ledvin, léčil se s ní skoro jeden rok v kuse. S přibývajícími zdravotními problémy jediného syna, začala Amanda znovu trpět, ani Tami už ji nezvedala náladu tím, v jak krásnou slečnu rostla. Vyčítala si všechno, radost jí nepřinesla ani zprávy, že se jejich malá rodinka opět rozroste. Tam si všímala, že s maminkou není něco v pořádku. Že je stále slabší a méně se usmívá. Ona sama ale měla poklidné dětství, nic jí nechybělo. Byla společenská, kamarádů měla více, než by zvládla sama vyjmenovat, a ani ve škole nebyla marná. Prospívala s vyznamenáním a všichni měli za to, že to jednoho dne se svými znalostmi a možnostmi daleko dotáhne. Méně lidí se už potom zajímalo o to, co by chtěla sama dívenka. Málokdo věděl, že ji bavil zpěv a divadlo. Že až vyroste, ráda by se stala zpěvačkou nebo herečkou. Ten nenadálý úbytek pozornosti plus hormony, udělaly své, a Tami se rozhodla ve vzpouru. Jednoho dne se postavila na náměstí, před korporátem společnosti na výrobu šperků, ve které pracovala celá její rodina, kde s kytarou v ruce a mikrofonem z bazaru zazpívala některé ze svých vlastnoručně napsaných písních. Byla to bomba, všichni její muziku milovali! Veselili se, tancovali a pokřikovali do rytmu skladeb, dokud z budovy nevyběhl její otec rozpálený do běla. Prudce vzal svou adoptivní dceru za rukáv a odtáhl ji do své kanceláře. Ukázalo se, že důvodem výstupu nebylo to, že by se bál, aby dcera šla ve stopách muzikantky, to mu bylo v této chvíli více než ukradené. Dozvěděl se totiž, že jeho milovaná žena, ta, která okamžitě přijala Tami za svou, pečlivě se starala o ni i jejího nemocného bratra, právě zemřela na komplikace, spojené s porodem nejmladšího dítěte. Dle doktorů byla celkově velmi vyčerpaná a jim bylo jasné, že porod nezvládne. Amanda se ale stejně nezajímala o to, co se s ní stane. Život ji už zklamal. Její syn byl vážně nemocný, starala se o dítě, které jí někdo položil před vchodové dveře, a to vše jenom proto, aby jí její vlastní rodina odpustila za největší hřích, který ve svém životě udělala. V dopise na rozloučenou se Breanne dozvěděla, jak se věci upřímně mají. Bylo to poprvé, co byl nějaký z rodičů schopný jí upřímně říct, že je adoptovaná. Že ani jeden z nich ve skutečnosti nemá páru, z jakých poměrů a z jaké rodiny pochází. To dívku zlomilo. Nechápala, jak jí rodiče mohli celou tu dobu lhát. Všichni jí vyprávěli příběhy o tom, jak se jim narodila, jak jsou moc rádi, že je jejich dcera. Dlouhou dobu jí trvalo, smířit se vůbec s tím, že její kariéra herečky a zpěvačky jde do kopru, protože se jednoho dne stane CIO nejmocnější a nejbohatší společnosti v celé Bonitě, a rázem je vše ještě komplikovanější. Nejhorší na tom bylo, že nikde nebyla ani zmínka o tom, kdo ji, toho osudného letního dne, přinesl Ashtonovým před práh. Neměla jim to za zlé, spíš jim musela být vděčná, protože bez jejich péče by už dávno skončila na ulici, jen se chtěla dozvědět něco o svém pravém já. O tom, kam doopravdy patří. Třeba její otec byl rockovým zpěvákem, po kterém zdědila lásku k hudbě, a matka baletka, po které má lásku k divadlu a představením. Anebo byli oba nuzní chudáci, kteří se nebyli schopni postarat ani o vlastní dítě. Ta nevědomost ji ubíjela. Jenže život šel dál a otec začal topit svůj žal v alkoholu. Proto, ani ne patnáctiletá Tami, převzala starost o domácnost a dva mladší sourozence, které oba milovala. Dávala jim tolik lásky, kolik jen mohla. Oni dva byli důvodem toho, proč ještě stále žila po boku Christiana. Neuměla si představit, co by se stalo, kdyby alkoholik a cholerik jako on dostal do péče nemocného syna, prakticky připoutaného na lůžku a roční miminko, které péče potřebovalo ještě více. Chvilku nato, už rodině na splácení hypotéky nestačil ani otcův plat, čímž byli prakticky nuceni se vystěhovat do levnějšího, řadového domku na předměstí. Život zde ale překvapivě přinášel Tam více radosti než starostí. Lidé tady byli obyčejní, otevření novým věcem a možnostem, spousta pracovních míst… stala se profesionální masérkou, na kterou jí stačil jen pofidérní kurz. Práce snů. Jednoduchá, ale dobře placená. Nebyl to žádný med, obzvlášť pro někoho, kdo nemá úplně v oblibě doteky a komunikaci s neznámými lidmi. Nechtěnou brigádu si vynahrazoval taky tím, že po večerech vystupovala ve všemožných centrech, klubech a barech. Peníze z akcí si schovávala do speciální sklenice. Chtěla si alespoň to málo ušetřit na lepší budoucnost. Budoucnost, které čile kráčela naproti. Věřte nebo ne, tento životní styl fungoval. Nedlouho na to, si Tami vydělala tolik peněz, že by bylo schopná se odstěhovat daleko mimo Bonitu a ještě k tomu uživit domácnost. Jenže nemohla odjet. Zrovna ne teď, kdy se Sebastienův stav jen zhoršoval a zhoršoval. Vrátila se mu rakovina a celý svět jako by se zastavil. Lékaři mu nedávali moc šancí na přežití. Byl to bojovník. Ti, co ho znali, vědí, že bojovat až do posledního okamžiku. Že se nikdy nevzdal, přestože mu osud nebyl nakloněn. Snažil si užívat života, jak to jen šlo. Možná to bude znít neuctivě, ale bratrova smrt Tam poznamenala více než smrt matky. Hlavně proto, že to znamenalo, že všechno své úsilí vynaložila zbytečně. Celou tu dobu to dělala pro něj a pro Emily, její mladší sestru. Ale teď to všechno bylo pryč. Bratr tady nebyl, stejně jako matka. Všichni, které milovala, ji opouštěli. A ona se tolik snažila, dokonce se nutila zamilovat si to strašné masérství, které jí ničilo den za dnem. Neměla nikoho, komu by se svěřila. Celé ty roky se snažila pracovat na sobě tím, že dělala věci hlavně pro druhé. Proto se teď rozhodla být sobecká, jednou po těch letech. Nechat dospívající sestru samotnou nebylo nejideálnější, ale nutné. Proto se Tami chystala na dlouhou cestu po celé Illei. Chtěla prožít spoustu nových věcí, chtěla se bavit, vystupovat před lidma a zpívat, jako by to bylo to jediné, na čem by jí v tu chvíli mělo záležet. Jenže problém byly peníze. Všechny je nechala svojí sestře, aby měla z čeho žít a pamatovala si, že Tam rozhodně není ukradená. Pak ale přišlo něco, co mohlo Breanne změnit celý život. Vyhlášení Selekce. O drby se moc nezajímala, ale povídalo se, že si princ svou vyvolenou našel a do roka a do dne bude svatba. Jenže něco se nejspíš pokazilo. Jako vždycky. Láska vždycky všechno pokazí. Ale tohle pro ni byla cesta. Dostala by se do Angeles, byla by známá a jistě by to přinášelo i spoustu dalších výhod. Nečekala a podala přihlášku. Pár týdnů počkala a bylo hotovo. Princ ji doopravdy vylosoval. Zdálo se to tak nečekané, že se dívka musela několikrát pořád a pořád dokola dívat na záznam z losování, aby tomu dokázala uvěřit. Nebylo o ničem pochyb. Bude si muset sbalit kufry, kytaru, texty písní a odjet na nové dobrodružství do Angeles za princem, na kterého bude muset za působit. Nezní to tak těžce. Že ne?