Mikael byl vždycky nablízku. Stál za ním věrně jako stín. Připomínal adoptované zvíře, vděčné za Ezrovu pozornost. Málokdy byste korunního prince našli ve špatné náladě. Jeho smích prostupoval celičký palác a Ezra si na to zvykl právě tak jednoduše, jako na Mikaelovy přehnané projevy náklonnosti. Čas od času mu nechal v komnatě pugét růží, nebo kratičký vzkaz, ke kterému nezapomněl domalovat srdíčko. Ezra se nad tím musel pokaždé pousmát. Byl to fakt debil! Ale byl pozorný, laskavý a dokázal...