Khaem Ptolemis Astheros - Dostali jsme přes prsty

Dobrý den, Khaeme. Jak se vám dnes daří?

Dobrý den, zdravím čtenáře a děkuji za možnost tohoto rozhovoru. Dnes jsem zahájil den výběrovou kávou z domoviny a sluneční jógou, daří se mi tedy dobře. Snad to tak bude i nadále.

Co vaše angličtina? Zlepšila se?

*Mírně ironický pohled* Domnívám se, že to jste schopen posoudit sám. Ano, od doby mého příjezdu se podstatně zlepšila. Vděčím za to neortodoxním metodám studia, minimálně na mé poměry. Tímto zdravím Philipa a takto mu ještě jednou děkuji za laskavou pomoc a příjemnou společnost. Nicméně, stále se snažím o další pokroky a plynulost.

Jaké jsou podle vás největší přednosti princezny Naveah?

Princezna Naveah je zásadním příkladem pokrokového, osvíceneckého smýšlení nejen v rámci regionu, ale i celkově na spektru světové aristokracie. Je to renesanční žena mnoha talentů, ať už se jedná o šperkařství, precizní vhled do problematiky arabského světa, zapálení do práv žen a menšin, pomoc potřebným, nebo sečtělost napříč širokou literární škálou. Mimo to si stále zachovává zvídavého ducha, silnou osobnost, vůdčí dovednosti, asertivní a nekompromisní komunikaci tam, kde na tom záleží. Je to silná žena, která se na politickém poli rozhodně neztratí a já jsem poctěn, že ji mohu nazývat svou princeznou. Že jsem dostal tu možnost sloužit své vlasti po jejím boku. Cením si toho, že naslouchá mým radám, váží si mé práce a nachází si čas na naše společné schůzky i přes nabitý program. To vše a ještě víc jsou naprosto zásadní přednosti a já bych byl rád, kdyby si jich byla široká veřejnost vědoma.

Jaké to je sloužit tak blízko královské krve? A co ony nedávné fámy, že jste byl prý propuštěn? Můžete nám říct, co je na tom pravdy?

Sloužit královské rodině je čest a velká zodpovědnost. Je to mnoho práce, soustředění, ale také radosti, když vidíte, že to, co děláte, má smysl a význam pro celou vlast. Nepochybně se jedná o moji životní spolupráci, zkušenost nedozírné ceny. Přiblížil jsem se tak údělu většímu, než jsem já sám. Historii, která se začala psát dávno přede mnou a bude pokračovat i dávno po mně.

Pokud jde o zmíněné fámy - personální rozhodnutí královské rodiny jsou zcela v jejich svrchované kompetenci. Ale zjevně jsem propuštěn nebyl, když tu nyní sedím, vedu s vámi tento rozhovor, stále s titulem manželského poradce rodu El-Sayed. Čehož si vážím. Princezna mne mile překvapila ochotou a zápalem, s jakým přistupuje k naší spolupráci. A já sám cítím, že mám stále královské rodině co nabídnout.

Není to tak dávno, co se princezna ocitla ve spárech rebelů. Nevnímáte to jako vaše osobní selhání?

Ano, skutečně to vnímám jako nedozírné selhání. Neřekl bych však, že mé vlastní. K tomu se více vyjadřovat nebudu. Jednalo se o velmi temné dny plné strachu a nejistoty, které si nepřeji prožívat znovu a ani bych je nepřál někomu zažít. To, co se stalo, je nepochopitelné a naprosto ohavné. Necítím žádnou nutnost omlouvat se personálu paláce za své chování v této době, neboť věřím, že veškeré mé reakce na princeznin únos byly naprosto opodstatněné. Prosím čtenáře, aby zvážili, že se nejednalo pouze o aristokratickou figuru, ale především o mladou ženu, která byla vržena do něčeho těžko uchopitelného s velmi nejistým výsledkem. Děkuji všem bohům alespoň za požehnání plného zotavení. Pevně věřím, že něco podobného už se nebude opakovat, vzhledem k možným důsledkům, kdyby ano.

Když jste ten manželský poradce. Plníte i s Její Výsosti manželské povinnosti?

Říkáte "manželský poradce" jako bych byl pouťový kouzelník. Vše, co přináším, je podloženo náležitými roky studia a terapeutického výcviku. Nevěnuji se populárním pseudokratochvílím, ani nejsem pravidelným hostem denních talk show. Plnění manželských povinností, co tím myslíte? Na co narážíte? Pokud jsem si vědom, "manželské povinnosti" svým významem spadají pod kompetenci manželů. Princezna v tuto chvíli vdaná není. Jestliže se snažíte oklikou zeptat, zda s princeznou souložím, mám pro vás dvě odpovědi. Za prvé, ne. Krátce a jednoznačně. Za druhé, a to bych chtěl zdůraznit, jsem loajální královské rodině, pro kterou pracuji, ve všech ohledech. To, co naznačujete, je naprosto nemístné.

A co vaše vztahy? Popište nám svůj první polibek.

Proč vás zajímají mé vztahy? Jistě chápete, že jde o ryze osobní věc. Jelikož nejsem budoucí hlavou žádného ze států, nemá můj romantický život žádný dopad na lid této nebo jiné země. Chápu tedy, že jde o další bulvární pokus zabrousit do mého soukromí v honbě za publikovatelnou senzací. Studie, a, upřímně, i běžná praxe, naznačují, že touha ponořit se do života druhých, na čím více, tím lépe, intimní úrovni, značí nespokojenost s vlastním prožíváním a tedy pokus uniknout, schovat se v zákoutích života někoho jiného. Řečeno jednoduše, nechcete řešit sebe, chcete řešit ostatní. Probírat je, drbat, dávat jim rady, shazovat je, pomlouvat. Porovnávat se, seznat, jak moc jste lepší či horší. A zároveň skrze společné vědomí v rámci příslušné společnosti také na úkor známých osobností vytvářet vazby založené na negativních emocích. Znak vlastní nespokojenosti. Je to lidské, ale únik neřeší bublající problémy pod povrchem. Zkuste se sami sebe zeptat, co se vás na životech jiných dotýká. Možná máte problémy ve svém vztahu, v manželství. Chcete vědět, že někdo jiný je má také. Možná byl váš první polibek neuspokojivý, odbitý a uslintaný, a chcete si přečíst, že i někdo jiný prožíval totéž. Opět, je to lidské. V malé míře neškodné. Pokud se ovšem jedná o opakující se, až patologický vzorec, doporučoval bych navštívit odborníka. Terapie je vhodná skutečně pro všechny, ve správně zvolené formě a frekvenci.

Na Pozorování hvězd jste byl spatřen, jak se s princeznou mazlíte před zraky ostatních. Jak se k tomu hodláte postavit?

Během palácové akce "Pozorování hvězd", abych věci uvedl na pravou míru, jsem byl viděn ve společnosti princezny, na jedné dece, kde jsme seděli vedle sebe. To je pravda. S princeznou jsme se zabývali astronomií a vcelku kouzelným vypouštěním lampionů. Vedli jsme soukromou diskuzi na rozličná témata. Po traumatickém únosu rebelů a následných dnech rekonvalescence je, myslím, pochopitelné, když člověk vyžaduje určitý komfort, ujištění od blízkých lidí. Než mne chytíte za slovo, jako "blízký člověk" se označuji v kontextu zaměstnance stabilně pracujícího a dočasně žijícího po boku princezny na jejím zahraničním pobytu zde v Illée. Podívejte se na to stran faktu, že lidé, které si princezna přivezla s sebou, jsou momentálně jediným živoucím spojením s domovinou, egyptskou kulturou a jazykem. Pokud redakce přeneseně vyčítá princezně naprosto lidský popud a naznačuje, že je za ním něco víc, nejspíš k tomu nemám víc co dodat. Ale daruji vám nějakou brožurku.

Nemáte občas pocit, že jsou ten papír a propiska tak trochu sto let za opicemi? Neuvažoval jste už o mobilu, jako každý normální člověk?

Vlastním mobilní telefon. Používám mobilní telefon. Své poznámky však preferuji v ručně psané formě. Za prvé, pracuji s citlivými informacemi, které podléhají GDPR a smluvním dohodám a upřímně, mé arabsky psané zápisky jsou perfektní formou šifrování. Za druhé, mám zápisník stále při sobě, vzdálený přístup nehrozí, hacknutí do celulózy bych skutečně chtěl vidět. A za třetí, užívám si ruční psaní, jsem fanouškem kaligrafie a myslím, že není na škodu spojit koníček s prací, například právě v této formě. Pokud chcete hovořit o technologii, čeho jsem odpůrce jsou tablety. Tato elektronická deska je dle mého mínění naprosto ohavný vynález, hybrid telefonu a notebooku, který selhává v obou kategoriích. Strašná věc. Oproti tomu, ručně vázaný kožený zápisník, papír s vysokou gramáží, to je něco nádherného. Užitečné umění.

Co princ Mikael a Selekce? Jaký na to máte názor?

S princem Mikaelem jsem se zatím osobně nesetkal, neměl jsem možnost s ním hovořit, nicméně jej respektuji jako prince a budoucího monarchu Illéy, stejně jako hostitele naší delegace. Pokud jde o Selekci, jde o místní tradici. Necítím se příslušen ji hodnotit, ale pokud musím... Dle mého profesního názoru jde o zajímavý fenomén, který by stál za bližší prozkoumání. Mám poněkud obavy o psychické vnímání dívek, které se Selekce účastní. Jsou schopny mezi sebou navázat opravdová přátelství i přes zjevný element soutěže v tomto klání o princovo srdce? Bude zvolená královna už navěky žít s myšlenkou, co prince skutečně přimělo si ji zvolit? Byla to pravá láska, nebo přesný, strategický kalkul? Kdyby udělala něco špatně, jinak, stále by si ji zvolil, nebo by na jejím místě byla jiná dívka? Pokud ano, jaká? A co princ? Spí klidně s vědomím, že má v rukou nejen osud země, ale také životy tolika žen? Nemůže poznat každého jednoho občana osobně, ale se všemi dívkami se seznámil, doufám, důsledně. V jistém momentě navíc může Selekce vyústit v poněkud jednostrannou polykulní záležitost, a to pokud se princ pustí do větší intimity s více dívkami současně. Musíme si zde tedy předestřít věc souhlasu - jsou si dívky vědomy, že nejsou v této situaci samy, pokud tomu tak je? Informuje je princ? Samozřejmě - nehovořím jen za tuto Selekci a tohoto prince. K mému vědomí se princ Mikael třeba ničeho takového nedopouští. Ale vnímejme to teoreticky, ta možnost tady existuje. Nežijeme v pohádce, i urození lidé mohou být charakterově pochybní. Selekce je snadno zneužitelná záležitost a v pozici zranitelné osoby je mladá žena podstatně nižšího postavení. Dívky mohou mnoho získat, ale také mnoho ztratit. Nejsem si jist, zda si všechny uvědomují dlouhodobá psychologická rizika, která přináší účast v, de facto, reality show, v níž se jedná především o city.

Jak vnímáte rozdíly mezi Egyptem a Illéou? Jsou velmi zásadní?

Propastné. Obě země jsou postavené na zcela jiných základech, jiných hodnotách. Zatímco, z mého pohledu, dává Illéa přednost modernímu způsobu života, rozličnosti a přístupu "každému, co jeho jest", Egypt takový není. Jsme stále zemí tradiční, ukotvenou v tisícileté historii, ať už v dobrém, nebo zlém. Nové myšlenky přicházejí pomaleji, pozvolna. Na druhou stranu, je zde pevnější smysl pro komunitu, rodinu, osobní odpovědnost. Procházíte se ulicemi Káhiry a cítíte kolem sebe přítomnost tolika osudů a příběhů, že je jen náročné to popsat slovy. Mohl bych zmínit barvité, kořeněné jídlo, silný význam náboženství, nebo organizovaný chaos, v němž se učíme žít a který je provázen až zvláštní nostalgií, jakmile se ocitnete za hranicemi. Egypt není zemí pro každého, to mohu uznat, ale ten, koho uchvátí, je s ním spjat napořád. Neznám Egypťana, který by na svou vlast nenadával, a zároveň nebyl ochoten za ni v mžiku položit život. Nebudu popírat, že některé zmíněné tradiční struktury jsou víc ke škodě než ku prospěchu. Ale to je naše, abychom se s tím poprali. Když se nad tím zamyslíte, možná pochopíte lépe, co pro mne má služba znamená. Pokud však mám být konkrétní a upřímný, Egypt je plný. Bohatý na vjemy, tajemství, lesk i bídu. Těžko se smiřuji s určitou umělou čistotou Illéy. Připadá mi to neupřímné, prázdné. Všechno číhá pod povrchem. To už jsme si ověřili.

Jste spokojen s tímto rozhovorem?

Dáváte mi zabrat na mnoha frontách, ne všechny jsem předvídal. Ať tak či onak, v základu budu vnímat tento rozhovor i jako slušný trénink mé angličtiny, zrovna jako veřejného vystupování a komunikace s médii. Předem se omlouvám se nutnost jistě početných mluvnických korekcí. Doufám, že nešetříte na personálu.

Chtěl byste ještě něco vzkázat našim čtenářům?

Co bych vzkázal lidem? Inu. Pomoc je vždy blíž, než by se zdálo - ať už u rodiny, dobrého přítele, nebo odborníka. Nejdůležitější je upřímnost sám k sobě, stejně jako najít v sobě sílu si důvěřovat. To nejcennější, co pro sebe můžete udělat, je přistupovat k sobě s laskavostí, jakou byste prokázali milovanému člověku. Ze sebenenávisti pramení mnoho problémů, které začnou požírat celé bytí, celý život. Všechno začíná u vás, myslete na to. Můžete být svým vlastním problémem, ale jste zároveň i jeho řešením. K tomu bych rád dodal, že navzdory mé profesi si nemohu v této době dovolit přijímat nové, místní klienty. Jsem skutečně zaneprázdněn. Nevěřili byste, co je k námluvám potřeba papírování.

Redakce Illéa Zpravodaje