Édith vyrůstala na francouzském venkově, který jako kdyby skoro vypadl z nějakého romantického uměleckého díla. Kolem jejich panství bylo spoustu práce. Na první pohled působili jako honosná, bohatá rodina s legendárním původem. A přitom reálná byla jen ta poslední zmínka. Sice byli Bonaparte, ale slavnému bohatství dávno odzvonilo. U nich doma se o tom mluvilo opravdu jen okrajově. Její otec se do této kdysi vlivné rodiny přiženil a kulantně řečeno - v domácnosti neměl moc silné slovo. Všechno stálo a padalo na Édithině matce Louise-Marie.
Ta svou dceru vedla k samostatnosti hned od dětství. Édith viděla a cítila, že dynamika mezi jejími rodiči není úplně zdravá a láskyplná. K ní se ale vždycky chovali hezky. Byla to jejich jediná dcera, asi jen nechtěli, aby jejich geny vyšly vniveč. V domácnosti pomáhala hned, co toho byla schopna. Rodina chovala pár kusů dobytka a pěstovala spoustu plodin. Chtěli si základní primární produkci obstarat sami. Louise-Marie byla přímo posedlá tím, aby se na nikoho nemusela spoléhat. Takový mindset ‘vtloukala’ i do své dcery. Během svého dětství se naučila základní manipulaci se zvířaty, asistovala matce při výrobě másla a jednoduchých sýrů. Na ty Édith nedala dopustit a tuto dovednost uplatňovala i ve svém dospělém životě, ačkoli rozhodně ne na denní bázi.
Bylo jí pět let, když se rod Bonaparte znovu chopil vlády nad Francií. Celá ta revoluce šla mimo ni. Její dětský mozek nedokázal zpracovat tenhle komplikovaný a v očích mnoha lidí kontroverzní politický tah. Z toho období si pamatuje jen to, že matce pořád řinčel mobil. Neustále s někým něco řešila a zněla u toho naprosto nadšeně a hrdě. K tomuto období se ve společném dialogu vrátily až o několik let později, kdy už Édith byla schopna vnímat o něco víc.
Na střední školu docházela už do velkého města, společně s ostatními dětmi z různých rodinných poměrů. V téhle době se utvrdila v tom, že manželství jejích rodičů je čistým kalkulem ze strany otce a tolerancí ze strany matky. Édith si na škole našla několik blízkých přátel z řad bohatých studentů. Její rodina nikdy neměla peněz na rozdávání, na druhou stranu byla Bonaparte. Dle své matky měla naprosté právo pohybovat se ve vysokých společenských kruzích. Naučila se zvyklostem francouzské smetánky. Její životní styl se ještě víc zpomalil, naučila se tancovat a úplně se nadchla pro hraní pétanque. Několik jejích spolužáků se jí za to pošklebovalo. Říkali, že je to hra pro důchodce! A měli pravdu. Jenže Édith byla mentálně vždycky vyspělejší a napřed než stejně staré děti. Ukázalo se, že její rozvážná povaha ji dokáže dostat velmi vysoko… Třeba až na juniorské světové mistrovství v tomto podivném sportu.
Ve stejném časovém období začaly s matkou velmi často cestovat do Paříže. Za kým jiným než poměrně čerstvě zvoleným francouzským králem a jejím strýcem v jedné osobě, Stéphanem Bonaparte. Louise-Marie byla velkou fanynkou svého bratra prakticky hned od začátku. A Édith? Ta začala pomalu ale jistě propadat kultu osobnosti, který si kolem sebe nový král tvořil.
O tom, zdali půjde na vysokou školu, se u nich doma nevedly žádné dlouhé diskuze. Byla to hotová věc a Édith do toho rozhodně nebyla donucena. S postupem let se ve svém strýci začala vzhlížet čím dál tím víc. Chtěla být jeho spojencem a rozumět všem úskalím a problémům, které ho sužovaly. Nastoupila na Pařížskou univerzitu, po vzoru svého strýce. Začala studovat diplomacii a mezinárodní právo. Netřeba říkat, že tato bystrá a cílevědomá dívka ve svém oboru excelovala. Praxe u francouzského dvora byla samozřejmostí, však si ji vyžádal sám král!
Se Stéphanem se za těch pár let, kdy v Paříži studovala, velmi sblížili. Viděla, že vysoká politika je jen špinavá, sprostá hra, a přesto zůstávala po jeho boku. Maximálně loajálně a hrdě. Neznamenalo to však, se s ním v naprosto všem souhlasila. Někdy mu nastavila zrcadlo a vysvětlila mu, že tenhle postup není jeden z nejlepších. Že to jde lépe. A Stéphane na ni většinou dal. Zachovat si vlastní identitu a samostatnost, to bylo to, k čemu ji matka celý život vedla. I ve stínu francouzského krále si zachovávala všechny své hodnoty.
Jen několik měsíců po dokončení magisterského studia si ji král vybral jako svou nejbližší rádkyni. Znamenalo to, že do Illéi odletí společně. Pozvednou Francii v očích ostatních Evropanů a zajistí Stéphanovi výhodný sňatek, díky kterému se jeho vliv, a hlavně vliv rodiny Bonaparte, dostatečně upevní.