top of page
ribborbigred.png

Étienne Louis von Luxemburg

Selection RPG - character

Země : Lucembursko

Vzdělání : vysokoškolské

Status : král

Stav : svobodný

Datum narození : 28. 2. / ryby

Věk : 23 / 53

Výška : 179

Barva očí : modrá

Barva vlasů : tmavě blond

Zájmy : lepidopterologie, botanika, výroba herbářů, čtení klasické literatury, pomoc lidem v nouzi, záchrana ohrožených druhů, jachting

Dovednosti : lucemburština, němčina, francouzština, angličtina, identifikace motýlů a znalost květin, námořnický průkaz typu C

FC : Harris Dickinson

Hráč:

purpurovaz

Matka: Anna von Luxemburg

Otec: Jean-Paul von Luxemburg

Bratr: Emmanuel von Luxemburg ✟

duoroses2.jpg

Charakteristika

rudaruze.png
blackrose.png
bilaruze.png

Étienne Louis je mistrem v hraní na schovávanou. Není sice žádný mrňous, ale ani nevyčnívá nad ostatními. Jeho nenápadný vzhled a touha splynout s okolím z něj dělá mistra. Když vejde do místnosti, rozhodně se po něm všechny hlavy neotáčejí. Tmavě blond vlasy většinou nosí velice krátce střižené, aby mu nepadaly do očí při studiu. Jeho obličej ani není často k vidění, neboť se schovává za knihou nebo mikroskopem. Když se pohybuje na slunci, vyskáčou mu po celém obličeji drobné pihy. Jeho poznávacím znamením je pečetní prsten jeho rodu, který nikdy nesundává. Na krku, na místě skrytém pod levým ušním lalůčkem má vytetované malé písmeno E, kterým si připomíná svého bratra. Je sebevědomý tak akorát a kontakt s lidmi mu většinou také nedělá problém, ale mnohem raději volí četbu. S muži si většinou rozumí lépe než s ženami, vzhledem k tomu, že při konverzaci s nimi většinou zpanikaří a neumí najít ta správná slova. Často se zamotá do toho, co právě chce říct a nedostatek trpělivosti z druhé strany mu na odvaze nepřidává. Neumí přejít rovnou k věci a bojí se, že svými slovy někomu ublíží, proto má ve zvyku s lidmi souhlasit. Konverzaci zahajuje něčím, čemu vskutku rozumí, většinou nějakým zajímavým faktem o motýlech. O těch dovede debatovat dlouhé hodiny a je to také jediné téma, které v něm dokáže probudit celou paletu emocí. Jinak působí klidně a vyrovnaně.
Étienne je velice skromným a milým mladíkem a to i přesto, že jeho rod patří k těm nejbohatším královstvím. Nevyžívá se v přehnaném luxusu, jedině si libuje v precizních, uměleckých hodinkách, kterými je Lucembursko proslulé. Jinak většinu svých příjmů věnuje na výzkum ekologických řešení zabraňující globálnímu oteplování. Étienne myslí hlavně na přírodu, na druhé a až potom na sebe. Vyznává pacifismus a od své vlády si slibuje zlepšení klimatických podmínek pro život v Lucembursku a plánuje prosadit zákony na ochranu ohrožených druhů. Vzhledem k tomu, že mu otec trůn předá až po své smrti, má Étienne dostatek volného času, který věnuje studiu motýlů a četbě klasické literatury. Jeho oblíbenou volnočasovou aktivitou vedle čtení klasické literatury je i jachting, ke kterému ho přivedl matčin bratr. Společně se strýcem často podnikali plavby do zahraničí na jachtě a Étienne záhy podlehl kouzlu otevřeného moře, které mu v Lucembursku chybí. Zajímá se o politické dění ve světě a rád otci pomáhá se státnickými záležitostmi, ale po kralování příliš netouží. Uvědomuje si totiž tíhu zodpovědnosti a nemá dostatečnou víru ve své schopnosti.

Minulost

Lucembursko je malým, ale silným a bohatým královstvím a v jeho čele stál stejně silný král, Jean-Paul von Luxemburg. Ten brzy po dosáhnutí dospělosti uzavřel dohodnutý sňatek s dcerou významného vévody, lady Annou. Spíše než manželství jejich sňatek připomínal rozpačité přátelství, z něhož dva roky po svatbě vzešel Jean-Paulův následník, syn Étienne Louis. Na královském dvoře bylo veřejným tajemstvím, že král upřednostňuje ve svých komnatách návštěvu mužů před vlastní královnou. Jakmile dostal Jean-Paul svého následníka, začali s královnou spávat odděleně. Jejich vztah byl již čistě přátelský, takže bylo s podivem, když se dvouletý Étienne dočkal bratra Emmanuela. Král pravděpodobně nechtěl nic sázet na jednu kartu, jenže Emmanuel se nenarodil zdravý a ve dvou týdnech zemřel. Království zahalil velký smutek, což byla Étiennova nejranější vzpomínka, jakou si byl schopen i po letech vybavit.
Jeho dětství bylo šťastné, ale přespříliš bezpečné. Vždycky kolem sebe měl spoustu strážců, kteří ho hlídali a nikdy nebyl spuštěn z dohledu. Těšil se ale pevnému zdraví a máloco ho trápilo. Odmalička projevoval vysoký intelekt a lásku k přírodě. Byl zvídavý a rád se učil o nových věcech. Král mu přirozeně dopřál jen ty nejlepší učitele, kteří by rozvíjeli jeho talenty a připravili ho na vládnutí. Zatímco exceloval v botanice a prohluboval svůj zájem o lepidopterologii, nauku o motýlech, v romantických záležitostech se mu vůbec nedařilo. V rodičích žádný příklad neměl a věděl jen to, že základem spokojeného manželství je pevné přátelství. Sám byl ale introvertní typ a lehce nemotorný, takže veškeré jeho pokusy skončily hrozně. Když mu bylo osmnáct a začaly se šířit klepy o jeho neschopnosti, zakročil král a špičkový PR tým. Aby rozvířili pochybnosti o tom, zda bude princ schopný uzavřít skrze manželství spojenectví a zplodit následníka trůnu, dohodli s brazilskou princeznou Vivien Marií Santos falešný vztah. Étienne a Vivien se tak společně po dobu dvou let objevovali na všemožných akcích, poskytovali rozhovory a účastnili párového focení. Přestože mezi nimi opravdová romantická jiskra nepřeskočila, stali se z nich dobří přátelé.
Étiennova láska k přírodě a motýlům byla zřejmá už od jeho raného mládí. Královský pár nechal vystavět nedaleko jejich letního sídla papilonii, kterou Étiennovi věnovali k jeho desátým narozeninám. Ten ji pojmenoval podle svého zemřelého bratříčka, „Emmanuelův motýlí dům“ kde mu vytvořil i malé vzpomínkové místo. Zde Étienne mohl prohlubovat své znalosti a provádět vlastní výzkumy pod dohledem zkušených lepidopterologů. Když byl starší, začal se vydávat na cesty po světě s hlavním cílem poznávat zde vyskytující se druhy. Současně věnoval peníze na záchranu ohrožených druhů a rozšiřoval svou sbírku motýlů, které umisťoval do papilonie. Tu otevřel veřejnosti a veškerý výtěžek ze vstupného věnoval rodinám s vážně nemocnými dětmi.
Přeestože byl Étienne vždy ke všem milý a chovat se podle etikety pro něj nebyl problém, nebylo pro něj snadné najít si přátele mezi lidmi. Mezi motýli jich měl spoustu, ale to se neshodovalo s otcovou představou o silném králi. Étienne časem našel věrného přítele ve svém komorníkovi, kterého částečně bral jako vzor. Étienne si vážil jeho názorů a často si k němu chodil pro radu. Marcel Yves Almeida byl sebevědomý lev salónů, který to s ženami uměl a často společně vyráželi na tajná noční dobrodružství. Až díky Marcelovi si Étienne užil zábavy za zdmi paláce a přišel o panictví. Čas s Marcelem mimo palác Étiennovi pomohl k vyššímu sebevědomí a rychlejšímu dozrání v muže, ale v hloubi duše zůstal sám sebou.
Jeho motivem k cestě do Illéy je využití přítomnosti mnoha zástupců světových království k uzavření nějakého zajímavého spojenectví (a rozšíření povědomí o ohrožení jasoně červenookého). Étiennův otec, Jean-Paul si hlavně slibuje, že si Étienne přiveze nevěstu. Je to touha značně naivní a proto král bude hlavně rád, pokud se Étienne bude alespoň více socializovat a najde si nové přátele mezi vrstevníky.

bottom of page