Aelia se narodila dvěma odlišným lidem. Kovbojovi a herečce. Vyrůstala v Carolině, ale častokrát navštívila s otcem Dakotu. Jezdili spolu na koni. Vítr jí čechral vlasy. Cítila naprostou svobodu.
Kromě ježdění na koni se objevila i záliba v malování. Obklopovalo jí tolik krásného a ona prahla po tom, moci to zaznamenat a i po tom ukázat, jak tvůrčí dokáže být její duše.
Poprvé kdy viděla aspoň zmínku o princi, tak si řekla, že snad nemůže být ani člověkem! Bylo jí tehdy sedm a v té době započalo její velké podezření, že princ je ve skutečnosti mimozemšťan! Byl pro ní totiž až nadpozemský. Člověk by si řekl, že byla jen dítě, a že z toho vyroste, ale opak je pravdou. Aelia byla čím dál víc přesvědčená, že princ je z jiné planety. Byl tak dokonalý. A proto vždycky moc toužila ho poznat.
Její extravagant rostla společně s ní. Nechtěla být jako každý druhý. Věřila v nadpřirozené věci. A i si začala barvit vlasy. Ať to byla růžová blond, duhové barvy, zkrátka všechny chtěla zkusit a nebála se ani v nejmenším toho, co si ostatní myslí. A nikdy nebude. To si slíbila.
Co se týče jejího studijního života, tak vystudovala školu specifikovánou na zvířata. Holt dcera svého otce. Hlavně v Dakotě získala svou lásku k nim. Jenže postupem času neměla čas s otcem toto místo navštěvovat. A ještě k tomu její otec dostal mrtvici. Hned po tom, co vystudovala a tak musela hodně pomáhat doma. Byla to bolest. Předtím viděla svého otce, tak silného a pak byl tak slabý a zranitelný.
Aelia však zůstala silnou usměvavou holkou. Pro svého otce musela. Když on je tak zranitelný, tak ona bude silnou. Byla mu velkou oporou a i své matce před tím, aby se zhroutila. To Aelia nemohla dopustit. Uplasa by i svou duši pro své rodiče. Vzalo jí to čas s přáteli, ale tohle byli lidé, kteří jí dali život. Musí tu být pro ně. Být tou správnou dcerou.
Proto i celý rok trávila jen v práci, pomáháním rodičům a pak v těch chvilkách klidu i zkoumáním fotek prince Fredericka jestli náhodou není mimozemšťan. V tomto bodě měla i hezký sešítek, kde si zapisovala každý detail, který se o princovi dozvěděla, jenže nebyl tak plný kvůli nedostatku času.
Nebyla na to sice sama. Protože se do péče o jejich otce angažoval i její starší bratr, jenže ten jen málokdy měl na to čas. Už to nebyl ten usměvavý kluk, který si s ní v dětství Hrával na kovboje. Stal se profesorem literatury a zkrátka to na něj bylo hodně. Což byla další zátěž v jejím životě. Dva významní muži v jejím životě a oboum chtěla hrozně moc pomoc, jenže Ronan ještě k tomu všemu nežil s nimi, ale poblíž školy na, které vyučoval.
No i tak si na něj chtěla udělat čas, a jelikož žijí v centrum umělců a dalších velmi nadaných lidí i věděla jak. Vzala ho na výstavy a i ho donutila jít s ním malovat. Aspoň jednou za čas. Měla toho sama hodně a tak proč si trochu neuvolnit s člověkem, na kterém jí tolik záleží, a který jí v dětství vyprávěl pohádky? Měli silný pouto a díky němu z toho všeho ještě nezešílela.