Vzhledově je nezaměnitelnou dcerou své babičky a snad i matky. Sdílí totiž blond hřívu, co si nechávají příležitostně nezkrotně narůst. Druhým společným znakem je pronikavá modř číhající zpoza očních víček. Tu má většina lidí rychle spojenou s pronikavými, až skoro nepříjemnými pohledy kvůli dojmu, zda jim nehledí přímo do žaludku, zatímco není možno rozpoznat, co se v její hlavě honí. Její hlavu doslova nepřehlédnete vzhledem k úctyhodným sto sedmdesáti centimetrům. Z onoho důvodu přijde ledaskomu zajímavější nejspíše dvojice tetování, které jsou na pravém zápěstí a také na levém, na obou má znak zvířecích stop, které očividně miluje, a to kočičí tlapky a sobí kopyta. Kdekoliv se mihne, sálá z ní jakási bezchybnost. Odmala byla veden k dokonalosti. Její dětství bylo z velké části obětováno studiu, protokolům a formální výchově. Nic jiného pro ní tehdy neexistovalo. Učila se naslouchat, mluvit ve správný čas a stát s hlavou vztyčenou, i když jí bylo do pláče. Agnes nevypadá na dívku, kterou by definovala korunka na hlavě nebo titul u jména. Odmalička působí dojmem, že jí aristokracie byla darována omylem jako by jí palác byl těsný, protokol směšný. Není typickou korunní princeznou, naopak už v útlém věku ukazuje, že je silná, cílevědomá a s výraznou tendencí dělat věci po svém, i kdyby tím měla popudit půl dvora. Je prvorozená, což znamená, že je ta, která bude vládnout. Ona je také snivější, často se ukrytá ve vlastním světě a když může, tak vyrazí do hor. A když tam panuje zima, lyže nebo snowboard poslouží stejně dobře jako nástroj klidu. Fyzicky působí výrazně. Má dlouhé, světlé vlasy, které obvykle nosí svázané do praktického copu, protože jí překážejí při chůzi v terénu nebo při hraní hokeje, který hraje s děckama z města, ano, to ona je ta které nevadí, že se stýká s poddanými, děti jí učarovali.
Je krásná, to ano, ale její krása je vedlejším efektem, ne cílem. Nepotřebuje komplimenty. Ví, kým je. Je chytrá, často až drze. Nebojí se oponovat ani profesorům během studií, ani oficiálním poradcům královské rady. Respekt si člověk musí zasloužit, stejně jako ona chce být posuzována podle svých schopností, ne podle původu. Její silnou stránkou je sebekontrola, klid, jenž se stal jejím brněním, a v empatii. Je značně přemýšlivá – neustále vymýšlí nové věci, kterými by mohl zlepšit chod země, ale ne jen jejich. V hlavě se jí rodí nápady, které si nechává pro sebe a snaží se je realizovat pod stínem anonymity. Ale čím víc se blíží korunovaci, tím víc je nervózní a chápe více věcí okolo sebe. Má fotografickou paměť, občas trpí nespavostí, ale odmítá prášky – místo toho čte nebo se jde projít po paláci,
často anonymně podporuje vzdělávání v rozvojových zemích,
je vášnivá lyžařka, což je rodinná tradice. Má ráda sníh a ticho na ledě, kam utíká, když potřebuje přemýšlet. Při cestách do cizí země vždy stráví večer s nějakým sympatickým chlapem, obhajuje si to tím, že poznává jejich kulturu, vždy ale anonymně, pokaždé si vymyslí falešné jméno, zkrátí si vlasy, aby byla méně rozeznatelná, vlasy se jí totiž kroutí do kudrlin. Má strach z neúspěchu, z toho, že nedokáže vytvořit svět dostatečně bezpečný pro svou zemi. Ale jinak je loajální, empatická, občas perfekcionistická, pak ale je hodně zodpovědná, vzdělaná a pak nakonec je také tajnůstkářská.
V soukromí je však nečekaně jiná – vášnivá čtenářka skandinávské mytologie a fantasy literatury a vlastně docela zábavná společnice, pokud dostanete příležitost ji vidět mimo královské povinnosti. Pokud jde o společenské akce, Ness je mistryně strategického ústupu. Jednou, když se na ní diplomat z Norska pokusil vynutit projev na nějaké politické téma, začala koktat a u stolu analyzovat detaily minulého hokejového zápasu. Tato lehce nešikovná vyhýbavost jí vynesla pověst „princezna ledu“ – tedy někoho, kdo raději tráví čas na ledě, než nasloucháním cizím stížnostem. Když ji zrovna nikdo nepozoruje, zmizí na ledě s několika kamarádkami a možná kamarády, jen aby se projela po finském ledu na jezeře. Proč hokej? Protože jí při nich nikdo nevolá a může upustit emoce no a jejím další vášní jsou lyže; někteří tvrdí, že jí jednou viděli sjíždět svah a nepřemýšlí o všech těch problémech, které ji doma v Helsinkách čekají. Občas se říká, že pokud máte s ní mluvit o něčem důležitém, raději se setkejte v přírodě než na někde na officiální návštěvě – šance na přátelský rozhovor je mnohem vyšší, pokud má hokejku v ruce. Je to žena, která dokáže být tvrdohlavá a logická zároveň, což ji činí složitou pro většinu okolí. Nenechává se přemluvit snadno. Ani když jde o maličkosti, nespokojí se s první odpovědí, pokud necítí, že dává smysl. Věci se učí sama. Má ráda výzvy. Ví, jak vypadá, a umí to využít. Stejně jako nadhled nebo ostrý jazyk. Drzost jí není cizí, ale nikdy není bezúčelná. Vždy míří přesně tam, kam má.
Jejím oblíbeným sportem je lední hokej, a proč by nebyl že? Když Finský hokejový tým je hodně dobrý a vyhrává a taky občas právě chodí na led a snaží se vyhnout určitým povinnostem. Sport pro ni není o výkonech nebo postavě. Je to způsob, jak utéct vlastní hlavě. Lyžování, snowboarding a i ten hokej - to všechno jí pomáhá dostat se z chaosu palácového života. Miluje jídlo, a to bez výčitek. Neřeší diety, nepočítá kalorie. Veřejnost v ní často vidí obraz vznešené, mírné dívky, která bude jednou stát po boku mocného muže. Ale Agnes nikdy nemá v úmyslu být něčí ozdobou.