Pokud se příchod prvorozeného syna Rowana obešel bez bujarého veselí a vcelku bezvýznamné bulvární pozornosti, pak Alastorovo narození nebylo o nic více záživné. To se ovšem o dospívání dvou osudem zkoušených chlapců zkonstatovat nedá. Bratři se v průběhu svého dětství velice rychle obeznámili s temnou stránkou svého otce, jenž místo fyzických trestů používal metod neméně škodlivých. Zatímco v jeho očích nebyli nikdy dostatečně dobří, a to ani ve chvílích, kdy dosáhli jakéhokoliv méně či více významného úspěchu, vliv emočně nedostupného a přísného rodiče alespoň částečně vyrovnávala vřelá matka. Pokud by v jejich životech byla přítomna o něco déle, možná by dopady Alastorova dětství na jeho pozdější dospělost byly o něco snesitelnější. Manželství Nory a Elronda nebylo ani zdaleka pohádkové. Spíše než o citové vzplanutí šlo o strategickou fúzi dvou mocných finských rodů. S převahou chladné kalkulace s orientací na rozrůstající se technologický průmysl v severních zemích. Celý společný život, od svatebního obřadu až po narození synů, nebyl ničím jiným než naplněním obchodní smlouvy. Přesto Nora své syny zahrnovala upřímnou něhou a respektem. Tedy až do chvíle, kdy ji manželovy manipulace dohnaly k žádosti o rozvod a ke snaze vymanit své dva syny ze spárů Elronda Mäkinene. Tehdy se proti ní postavila neúprosná hradba právníků, která u soudu zajistila vítězství otci. Moc a peníze opět vyhrály nad zdravým rozumem, a nezáleželo na tom, jak dobrý byl matčin advokátní tým. Nora byla ponechána svému osudu, zatímco Alastor s Rowanem zůstali v sevření otcovy nekompromisní autority. Návštěvy se postupně scvrkávaly na úplné minimum, až přestaly nadobro. Přibližně v této době se u malého chlapce rozvinula aplastická anémie, vzácné onemocnění krve, způsobené poškozením kmenových buněk v kostní dřeni. Elrond svého syna nechal pochopitelně léčit v jedné z nejlepších klinik v zemi, v domnění, že je v dobrých rukách. Hoch trávil nekonečné dny na nemocničním lůžku, což jej nevyhnutelně dohnalo k rozvoji záliby ve čtení. Pokud se zrovna nezabýval robotikou, studoval životy velkých vynálezců předešlých století. Koneckonců, jména některých z nich, s ním zůstala i dodnes. Zařekl se, že než aby v rodinném byznyse zaujal pozici jako finanční ředitel, nebo snad něco ještě více nudného, bude raději u zdroje tvorby samotných inovací. Zlom nastal ve chvíli, kdy jeho tělo přestalo přijímat kostní dřeň od dárce a lékaři navrhli, aby se jím stal někdo z rodiny. Nejvhodnější shodou byl starší bratr Rowan, s nímž měl až doposud velmi dobrý vztah. Ten však narušil jejich otec – když jeden z lékařů způsobil bratrovi nekompetentní transfuzí doživotní neuropatii, začal chlapce před Alastorem zvýhodňovat a posilovat konflikt mezi nimi. Jakmile se jejich dětství překlopilo v divoké dospívání, bylo zkrátka poznat, kdo z nich dvou je tatínkův oblíbenec. Až odjezd na chlapecký internát na jihu Finska jej dostal na pár let pryč. Nejprve vystudoval střední školu v Espoo a následně se vydal směrem robotického inženýrství na proslulou Aalto univrzitu. Zde se seznámil s o tři roky starší Idou, prospektivní studentkou mezinárodní diplomacie, s níž se v následujících letech oženil a odstěhoval nazpět do rodných Helsinek. Jeho otec se ke stáří začal za své činy vůči mladšímu synovi kát. Těžko říct, zda jej prosil o odpuštění kvůli nedostatku kvalitních zaměstnanců, anebo si konečně uvědomil tíhu svých prohřešků vůči druhorozenému. Možná mu ze začátku nevěřil – neměl v plánu se po těch letech odbývání vracet nazpět a dělat někomu poskoka. Otce se mu však nakonec zželelo a peníze navíc se hodily do rodinného rozpočtu více než kdykoliv předtím. Jeho dcerka Heidy rostla jako z vody, a ačkoliv spolu nebyli nijak krevně spjati, cítil k ní stejnou tíhu zodpovědnosti, jako by byla jeho vlastní. V době jeho absence se Rowan oženil za jednu z žen z účtárny rodinné firmy a s požehnáním Elronda převzal funkci hlavy představenstva. Návrat do Helsinek byl dost možná předzvěstí budoucího krachu manželství a Alastorova nekonečného pracovního vytížení. Zatímco se od sebe s Idou odcizovali, technologická firma se raketově rozrůstala. Dlouhé dny pracoval do noci na vývoji humanoidních robotů (v jejichž naprogramovaném smýšlení občas poznával i sám sebe), jejichž využití viděl spíše v rukách někoho eticky rozumnějšího než byli ruští sousedů. O tom však nerozhodoval. A už vůbec ne o svém dalším osudu. V průběhu finišování závěrečných prací pro uskutečnění obchodu mezi Finskem a Ruskem mu bylo otcem oznámeno, že v rámci utužování vztahů s carskou rodinou odjede do Illéy a zasnoubí se s kněžnou Evelinou. Svému staršímu bratrovi to přeci dlužil, no ne?