Kluk z chudé rodiny, který měl však úžasnou rodinu. Díky tomu to tolik nepociťoval. Nepotřeboval obdiv dalších dětí, luxusní věci ani nic podobného. Protože pro něj mělo větší smysl, když mohl vidět své rodiče s úsměvem. Obejmout je. Užívat si života.
Býval usměvavé pilné dítě. Chtěl, aby na něj mohli být hrdí. Nebylo to lehké, ale on to zvládal .
V sedmnácti se mu narodila sestřička. Měl obrovskou radost. Bylo to tajné těhotenství. Ani jeho matka do porodu nevěděla, že je těhotná. A bohužel radost opadla třetím rokem jejího života. Zjistilo se, že má vzácnou nemoc. Alimu bylo pouze devatenáct let a nedařilo se mu najít práci. A nouze peněz ho přivedla k mafii, pro kterou začal pracovat. Vykupovat si život své sestřičky. Jeho cena byly okovy a ztráta jeho radosti ze života pro radost jeho sestřičky.
Nikdy to však neřekl své rodině. Nalhal jim, že si našel slušnou práci, kde mu velmi dobře platí. Nemohl jim říct, že byl tak zoufalý, že v zoufalosti žádal na kolenou může, že udělá cokoliv pro peníze. A myslel to vážně. Tedy až na jednu věc. Vražda se mu zcela příčila. Byl však ochoten zbavit se těla, když to bylo třeba a i všech důkazů. A i to stačilo, aby věděl, že pokud by se to rodiče dozvěděli, tak by už od něj peníze nikdy nepodívali. Nevzali by si ty peníze plné špíny. Tu hroznou pravdu, která se za nimi skrývá.
Dokonce se to časem i zhoršilo. Ali chodil domů víc nepravidelně. Což vedlo k dalším lžím. A ty vedly k dalším a dalším jen, aby jednoho dne to nedal. Už měl pokrk všeho toho lhaní. Byl unavený z těch věcí, které dělal pro peníze. Už to nebyl ten šťastný spokojený klučina, který miluje své rodiče a pořád se usmívá. Ne vystřídala to strašná únava. Nepřestal se plně usmívat, ale spíš se k tomu začal nutit. To vedlo, že se ve dvaceti přestěhoval do skromného bytu. Aspoň to ušetří pár zbytečných lži.
Být obsahoval jen to nejnutnější. Koupelnu, kuchyň a pokoj. Nebylo to nic špičkového, přesto byl docela útulný. Vždy nakoupil hlavně to nejdůležitější a používal vše do poslední kapky, protože by se nemělo věcmi plýtvat. A nepotřebuje zbytečnosti. Hlavně se zabývá práci, tak proč utrácet za kraviny. Což u něj byla dokonce postel. Měl jen madraci. Deku a polštář. No úplně oslňující, když si chcete někoho přivést do domů. Někoho s kým doufáte ve skvělou noc. Neměl ani pračku. Věci si radši umyl ručně v lavoru.
Když už byli zmínění ti adepti na skvělou noc, tak těch bylo docela dost dle jeho názoru. S tím vším, či zažil potřeboval občas cítit že žije a ne jen přežívá. A jak jinak to lépe si potvrdit než dobrým sexem? Kdy se uvolní všechen ten stres a člověk si dovolí trochu se uvolnit. Ať už šlo o ženy nebo o muže. Obojí dokáže přinést naprostou rozkoš, které se Ali ani v nejmenším nebránil. A vždy si našel dobrý flirt, aby odlehčil, že má jen matraci, či šel k nim. No a kvůli bezpečnosti měl i vybrané lidí se kterými si dovolil na chvíli žít. Přeci jen bezpečnost nadevše. Nechtěl by dostat nějakou nemoc a přesto svým způsobem se v něm probouzelo já, které chtělo riskovat.
Častokrát se díval do zrcadla a říkal si, že to dělá pro ní. I když to znamenalo, že sám sebe vůbec nepoznával. Co se to s ním stalo? Byl pěkný chlap s tak ohavnými tajemstvími. Naučil se, jak vzít život, jak bojovat, ublížit. Pracoval sakra pro mafii! Tohle nikdy nechtěl. Jeho mladší já se chtělo stát právníkem, lékařem někým kdo pomáhá, ne tím, kdo pomáhá ničit životy druhých. Nepotřeboval ani nikoho zabít, aby cítil krev na svých rukou. Tíhu na svých bedrech. Smutek. Opravdu to však dělal pro ní? Ne dělal to pro sebe, protože nechtěl o ní přijít. Nechtěl cítit tu díru v srdci po její ztrátě a poznat, co by její smrt udělala s jejími rodiči. Nemohl to přijmout, byl na to slabý, i když to znamenalo, že prakticky bude jeho malička sestřička trpět.
Ve svých 22 letech si nechal vytetovat slovo na své poprsí. To slovo mělo pro něj význam. Jen pro něj. Rodičům ho nehodlal sdělovat. Možná by se o něm ani nedozvěděli kdyby jednoho dne nepřistála na něm láhev s vodou. Byl zrovna s rodinou na na obědě v restauraci a servírka při rozdávání vody na něj omylem vylila vodu. Ali řekl, že je to v pořádku a když se ho zeptali rodiče, co má to tetování znamenat odbyl je s tím, že se mu to zkrátka líbilo. Lhát bylo snadnější. Pomalu přestával mít smysl i ten zbytečný pocit viny, že jim tolik lhal. Ten Ali byl minulostí. Život v mafii ho poznamenal.
Nesmím ani zapomenout zmínit, že Ali začal sbírat malé figurky jednorožců pro svou sestřičku. Vždycky miloval vidět jí šťastnou. Se širokým úsměvem na rtech, i když to pro ní nebylo snadné. Byla v jeho očích opravdu silná. Zažívala tolik bolesti za svůj život a přesto se dál usmívala. Chtěla žít. Jednou mu to i řekla. Pevně ho objala a poděkovala mu za její žívot. Ali jí pevně objal, aby neviděla jeho slzy. Nic neříkal. Jen si jí držel u sebe jako ten nejcennější poklad na světě.
Od 23 let měl slabost pro jednu věc. Jeden určitý sýr, který okusil poprvé v životě. Parmazán. Od toho dne si čas od času ho dal. Skoro každý má svůj oblíbený pokrm a pro něj to byl zrovna tento sýr.
Jedná nepříjemná situace, která vedla k těžkému rozhodnutí ho navždy poznamenala. Vzala mu radost ze života a jen málo věcí ho dokáže přivést k chuti žít a k úsměvu. Je to smutné, ale taková je realita. Nic se změnit nedá. Má okovy, kterých se do své smrti nezbaví. Ať už by chtěl sebevíc se jich zbavit. Musel by si vzít život, ale to nemůže. Nemůže být tak sobecký. Protože by ohrozil svou sestřičku, protože kdo by ji držel při životě, když ne on?