Dvě dokonalé děti, honosné sídlo na anglickém venkově, gigantický konglomerát, a početné příbuzenstvo, pravidelně se ohlašující v případě narozenin, svateb, pohřbů a celé řady benefičních estrád. Taková je všední realita jedné z nejbohatších rodin ve Velké Británii. Oscar Harmon, syn předsedy dolní sněmovny, má to štěstí se narodit do příjemného finančního zázemí. Véronique, oproti tomu, tráví většinu života ve zhoršených podmínkách ve francouzské vesničce blízko Colmaru. Se svým budoucím manželem se seznamuje na studiích v Cambridge, kam ji přijímají jako jednu ze studentek čerpajících stipendijní fond. Význačnost linie rodu Harmon se táhne až do průmyslové revoluce, která Velkou Británii jmenuje jedním z vůdců tehdejšího progresu. A přesto – když přichází oznámení o dalším rodinném přírůstku, dceři Antonii, rodiče jsou pramálo nadšeni. Třetí neplánované dítě nepředstavuje finanční problém, aby se o něčem takovém mohlo hovořit, muselo by v sídle vyrůstat zhruba tisíc dětí. Výchova dcerky zkrátka narušuje trh s akciemi, vyvolává problematiku time managementu, a nehodí se do dlouhodobého rodinného plánu.
Rané dětství tráví v obklopení svých sourozenců. V přítomnosti ctižádostivého Jamese a laskavé Deborah, kterou všichni familiárně oslovují Debbie. I když mezi nimi panuje věkový rozdíl, oba ke své sestře chovají v zásadě vřelý vztah. Za zdmi korporace se totiž rodina neustále hašteří, sourozenecké pouto v těchto rozbouřených vodách představuje zhola ojedinělou podporu. O ni Tonie částečně přichází s odchodem sourozenců na prestižní britský internát v Londýně. O výchovu dívky se stará služebnictvo, ve volných chvílích poté náročná matka a věčně nespokojený otec, objevující se v jejím životě velmi sporadicky. Za to, že v současné době neprojevuje příznaky zhýralé a zazobané zbohatlice, vděčí příbuzným z matčiny strany. Babička s dědečkem, na rozdíl od prarodičů z otcovy strany, tráví většinu života v obyčejné francouzské vesničce, a o chod londýnského holdingu se pramálo zajímají. Dělá jim radost jezdit s malou Tonie na výlety, ukazovat jí krásy Británie, a vštěpovat jí základní lidské hodnoty a názory, s kterými by její otec dozajista nesouhlasil.
Rodina Harmonových představuje jeden z pilířů anglické společnosti. Pravidelně navštěvují charitativní večírky a prestižně společenské události, disponující obdobnými charakteristikami. Pokud se rodiče nevěnují práci v korporátu, cestují. Ve volných chvílích pak propůjčují své honosné obydlí bohatým a významným hostům. Všechny děti jsou způsobně vychované – do jejich jedenácti let se o učivo starají přední lektoři, dbající na jejich všeobecný rozhled. Tonie navštěvuje výuku jazyků, kultury, etikety, diplomacie a společenských tanců. Proniká také do tajů hry na klavír či trhu s akciemi. Perfektně zapadá mezi obdobně vychované spolužáky na prestižním internátě. I přesto s nimi nedokáže najít společnou řeč – nesdílí totiž většinu jejich názorů. Rodiče i nadále neústupně určují, kdo se má pohybovat v jejích kruzích, jak se má před ostatními prezentovat, a s jakými výsledky se vracet domů. Každé léto se pak obyvatelé sídla stěhují do výrazně přepychové dovolenkové destinace. Když zrovna nehrají tenis na dokonale upravených kurtech, vedou děti k pólu či pall-mallu – v zásadě k jakémukoliv druhu zábavy, která se zdá být součástí světa bohatých a privilegovaných. Všichni jsou bez výjimky pohlceni rodinným byznysem, životem v neustálém ruchu a kalkulacích. Ačkoliv George podvádí svoji ženu, rozvod se jeví jako nevýhodná politická kalkulace. Vztahy ve vile se zhoršují, a s odchodem Jamese a Deborah se Tonie cítí jako v pasti.
Antonii se ve škole skutečně daří. Nic jiného se od jejího působení v internátu ani neočekává. V patnácti letech získává odznak prefektky, což rodina nekvituje jako nijak význačnou poctu. Dokonalost se zkrátka vyžaduje od všech sourozenců, bez rozdílu. Toni se i přes zachovaný průměr a čtvrtletní výborné výsledky, daří utajovat vztah s o dva roky starším chlapcem z vesnické školy, Williamem Brownem. Když je s touto nemilou skutečností seznámen její otec, chlapci nabízí tučnou finanční odměnu výměnou za útěk z dceřiného života. A on přijímá. Mladistvá láská mu rozhodně nestojí za šek vypsaný na jeho jméno. Antonie je ze svého prvního rozchodu doopravdy zničená, věří, že se jedná o dlouhodobý vztah. Na debutantský ples míří se zlomeným srdcem, z čirého donucení. Když se na něm zjevuje i Will, při hádce s otcem zjišťuje skutečnou povahu Willova odchodu. Tato událost se jeví jako rozbuška, která dosavadní život ve spárech elitářů vyhazuje do vzduchu.
V čerstvých osmnácti letech podniká vcelku razantní krok. Místo přihlášky na Cambridge, alma mater celé rodiny, vyplňuje registraci na dánskou veřejnou vysokou školu. Rodiče, kteří její činy vyhodnocují jako snahu o pomstu, očekávají, že se po studiích stane členkou představenstva rodinného podnikání. Hlasitě rozporují její schopnost doopravdy odletět a a vzdát se svého vyhřátého místečka v kanceláři. Tonie tento odporný omyl vcelku promptně vyvrací. Začátkem semestru skutečně odjíždí – bez rodinných financí, s jedním obřím kufrem a nadutým batohem. Život v Dánsku se zprvu jeví jako největší životní chyba, které se kdy dopustila. Našetřené peníze rychle ubývají, úzkost stoupá. Nad vodou jí drží pouze pomoc od sourozenců, kteří jí i přes veškeré namítání posílají drobnou finanční výpomoc. Díky studentskému grantu nachází práci na poloviční úvazek v jedné zapadlé restauraci, od školy poté získává dostatek peněz na platbu ubytování a vedení vcelku obstojného života v Kodani. Po několika měsících se učí jezdit městskou hromadnou dopravou, používat sušičku v prádelně na kolejích, a zapojovat se do vysokoškolského života s ostatními spolužáky. Debbie i James ji během studia několikrát krátce navštěvují. Zatímco její sestra vychovává malou Annabelle v Illée společně se svým partnerem, James působí jako předseda představenstva a získává post finančního ředitele v rodinném konglomerátu. Podnikavá Tonie se během druhého semestru více rozkoukává. Maluje, dělá improvizaci, chodí na dlouhé turistické výlety, užívá si studií, a poprvé v životě, nachází skutečné přátele. Ve druhém ročníku se seznamuje s italským studentem, Matteem, s nímž tráví téměř rok, než je nucen se vrátit zpět do rodné Itálie pečovat o nemocnou matku.
Krátce po promocích přichází nečekaná zpráva. Její starší sestra, žijící v Illée se svým partnerem, tragicky umírá. Toni se na pohřbu setkává s rodiči, ke kterým se nehlásí. Poprvé také poznává jejího partnera Benedicta, většinu obřadu však sedí oddělena od rodiny a nevěřícně sleduje rakev své sestry, putující do vykopané země. Se ztrátou se vyrovnává bolestně pomalu. Zprvu se pokouší vrátit zpátky do Dánska a dostudovat inženýrský titul. Po dvou semestrech však své snažení vzdává a rozhoduje se odletět uctít sestřinu památku do Angeles. Tam si nachází místo v jedné malé účetní firmě, pronajímá si byt na okraji města, a navštěvuje autoškolu, kterou po třech pokusech opravdu úspěšně absolvuje. I na novém místě stále udržuje kamarádské vazby se spolužáky, s prodlevami za nimi cestuje zpátky do Dánska. Antonie si pomalu, ale jistě, buduje další kapitolu svého života. Zármutek zvládá vcelku statečně, nadále však trpí velkými a nepříjemnými úzkostmi, díky nimž je nucena navštěvovat terapeutku. Ta ji radí změnu práce a mimoděk navrhuje výběrové řízení na asistentku jednoho z palácových lektorů. Nuže, co může ztratit?