top of page
ribborbigred.png

Ardghal Kelleher

Selection RPG - character

Země : Irsko

Vzdělání : střední s maturitou

Status : korunní princ

Stav : svobodný

Datum narození : 22. 06. / rak

Věk : 24

Výška : 188

Barva očí : modrá

Barva vlasů : zrzavá

Zájmy : šerm, tanec, hudba, vyřezávání příroda, historie jeho země, rituály, legendy, nadpřirozeno, procházky, jízda na koni, tradice jeho zemé

Dovednosti : irština, angličtina, kurz první pomoci

FC : Max Parker

Hráč:

leekeonhee.

Matka: Noreen Kelleher Otec: Cathmore Kelleher

Dvojče: Fergal Kelleher

Sestra: Orlaith Kelleher

Charakteristika

rudaruze.png
blackrose.png
bilaruze.png

Ardghal je zrzavý muž. Nosí strniště, ale čas od času ho shodí dolů. A má pronikavé modré oči. Vypracované tělo, což nasvědčuje, že dbá na své tělo a na pohyb. Jeho svaly jsou hodiny tvrdé práce a správným stravováním.
Je to hrdý Ir. Svou zem miluje nadevše. A nikdy by na ní nedal dopustit. Dokonce by se popral, kdyby někdo pomlouval jeho domovinu. Přeci jen Irové se nebojí dopustit nasilí a obzvlášť, když se jedná o jejich domovinu. Proto by si člověk měl dávat bacha na jazyk. Nebojí se totiž ani jiných panovníků. Dokáže se však do jisté míry krotit.
Je to dobrý vypravěč, ale vypráví příběhy svým nejbližším. Protože se cítí uvolněně. Ví, že může vyprávět i úplnou kravinu a přesto ho za druhá osoba bude poslouchat. Jinak je spíše ten, co rád poslouchá. Miluje všelijaké příběhy. A jestli by mu někdo řekl, že lesní víly neexistují, tak by ho nazval nepolibeným.
Má hlubokou úctu k přírodě a své rodné půdě. A také k tradicím a pověstem. Dokonce vlastní černou kočku, která je v jeho zemi symbolem štěstí a dobré budoucnosti. Hýčká si jí tolik, že by té kočce mohl kde, kdo závidět. Její jméno je Aoife což znamená nádherná. Což ona opravdu je. Jedna z žen jeho srdce. Dalšími jsou jeho matka a jeho sestra.
Věrnost je pro něj posvátná. Hlavně je věrný své rodině, do které přiřazuje i svého milého. Taky je to hrozné zlatíčko, které miluje objímat. Tančit a příjemně překvapovat své blízké. Jako mini figurkami, které vyřezává ze dřeva. Nedělá jich tolik. Neplýtval by kvůli svému koníčku dřevem.
Nechce nikoho zklamat. Přenášet na ně své starosti a tu hromadu emocí, která se kupí až jednoho dne prostě vyplouvá najevo a on brečí v náruči Oisína. Nebo svému dvojčeti. Málokdy u maminky, ale jako malý u ní plakal hodně.
Chybí mu však průbojnost. Co se týče hlavně věci, které on sám chce. Což ho spaluje uvnitř. Hoří s úsměvem na tváři. Jeho oddanost ho spaluje. Postupně pohlcuje jeho duši a svazuje ho ohnivými řetězy. A v nitru při každém uposlechnutí křičí neskonalou bolestí. Ale co se stane až bude mít na výběr mezi tím, co ho naplňuje a tím, co je pro něj nutné? Získá Ardghal trochu toho odhodlání bojovat za to, co miluje?
Nejsilnější pouto má se svým dvojčetem. Jsou jednovaječní. Sdíleli spolu lůno své matky. Přišli společně na zem a vyrůstali spolu celý svůj život. Bývají dvojčata, která jsou si odcizená, ale to není jejich případ . Ne jejich vztah je naopak dosti silný. Občas si Ardghal říká, že v jistých situacích si čtou i myšlenky a kdo ví? Třeba tomu i tak ve skutečnosti je. Je to zkrátka záhada dvojčat na kterou snad nikdy nezískáme odpovědi.
A rodiči má docela dobrý vztah jenže se s nimi cítí, že něco musí udělat. Ty řetězy se více utahují. Připravují ho na roli krále. Jak zklamání by byli, kdyby jim řekl, že se mu líbí muži? Že se nemůže stát králem, protože miluje může, který mu má krýt jen záda. Ale co jen miluje, je do něj úplně blazen. Své zemi by obětoval spousty, jenže lásku? Na to je až velký sobec, protože když milujeme jsme nejsobečtější.
Udělalo by to z něj zrádce? Dát přednost někomu před svou zemí. Takto se chovají padouši v příbězích. A to on přeci není, nebo snad ano? Ne není je to jen člověk. A to nebývají jen černí a bílý. Nikomu z nás nechybí krapet té sobeckosti ať už tvrdíme pravý opak.
Rád tančí a poslouchá hudbu. Taky se čas od času napije a to je už dosti nebezpečné. Začíná totiž být upřímný bez ohledu na jeho malá tajemství. Bude zrovna důvod jeho odhalení? Strůjcem jeho zkázy a spásy. A co pije? Whiskey či irské pivo. Je svým způsobem typickým Irem a přesto jiný. Každý máme něco, čím se odlišujeme. Bez toho by to přeci nebylo ono.
Nebojí se přijmout nové věci. Naučit se něco jiného. Je otevřeným mužem. Změny k životu patří, tak proč se jim vyhýbat? Stejně by tomu neunikl, což ani on nechce. Proč by taky? Rád poznává další věci, které na něj čekají.
Co mu jde však velmi dobře je také boj. Tak mu odhodlání nechybí a kdyby přišlo na válku, která snad jeho zemi nepostihne, tak bojoval pro svou vlast. Nestal by v koutě a ví že Oisín také ne. Ti dva se trénovali spolu. Pochopitelně i s Ardghalovým dvojčetem. Jenže na rozdíl od svého dvojčete měl i soukromé lekce a ty měli v sobě spousty vášně.

Minulost

Ardghal prvorozený syn královské rodiny. Hned za ním následovalo jeho dvojče. Pouhých pár minut a daly rozsudek, kdo bude dědicem trůnu. A připadlo to zrovna jemu! Celý život to bral jako čest, ale zároveň se bál. Nechtěl se stát králem, i přes fakt, že svou zemi miluje nadevše. A pak se v jeho životě nastal okamžik, kdy se nechtěl už vůbec, jelikož by to znamenalo, přijít o to nejcennější v jeho životě.
Předtím byl smířený, že převezme korunu. Převezme velkou moc, která mu byla udělena. Však přeci proto se narodil, no ne? Byla to velká tíha. Čas od času chodíval inkognito mezi svůj lid do hospod a tam poslouchal příběhy. A nechodil sám. Doprovázel ho jeho tělesný strážce, jen byl viníkem toho, že Ardghal nechtěl se stát králem, nýbrž prostým mužem. Aby mohl říci, že tohoto muže miluje.
Jeho city nebyly jako náhlý hrom. Nepřišly ze dne na den. Začali se tvořit v jeho patnácti letech. Ještě než se stal jeho strážcem, v době, kdy spolu jen trénovali. A ty čirý se prohlubovaly den ode dne. Možná by je ani nikdy nedal nahlas, kdyby nebylo jedné opilé noci. Když ho Oisín musel dovléct do postele. No Ardghal se na něj přiblble usmál, ale pak zvážněl i přes svou opilost a řekl ty dvě slova. Miluju tě. A tím to všechno začalo.
Když nemusel plnit své povinnosti, či se nevěnoval se svým sourozencům. Kteří se skládali z jeho dvojčete a o sedm let mladší sestry. Ty dva hrozně pro něj znameli a tak je nechtěl zanedbávat. Tak krom těchto činností utíkal se svou láskou na louku. A to bosí! Protože jako správný Ir má blízko k půdě své země. Pro tyhle okamžiky žil. Kdy může být sám sebou. Na louce jen neběhali, ale tančili, smáli se a leželi v trávě. Vyprávěli se příběhy a představovali si, jaké by to bylo poznat jednu z bájných bytostí.
Ty okamžiky byly vzácné a nebylo jednoduché získat si je, protože to vše museli tajit. Což on to tajil i přes svým dvojčetem a to mu říkal úplně vše. Jenže věděl, že by bratr chtěl převzít jeho roli. To mu přeci nemohl udělat. Nikdy ho nezajímalo být vůdcem a pokud ano, tak proč by mu to neřekl? Co když oba před sebou něco tajej navzájem? Kdo ví.
Jednou takto s bratrem seděli a povídali si historky, které slyšeli, když najednou uslyšeli něco podezřelého. Šli to omrknout a co se nestalo? Vyskočila na ně malá příšera! V podobě jejich mladší sestry. Ardghal dostal menší infarkt toho dne, ale brzy propadl smíchy. No, ale jeho vykřiknutí přilákalo jeho milovaného, který se mu normálně a vyloženě vysmál. Tohle mu nedaruje! Od toho dne vyčkával na svou pomstu.
Tu si však zatím nevybral a tak se má Oisín na co těšit. Ale beztak napadaly tohoto irského prince samé roztomilé varianty, tak překvapit svého milého. Ať by se snažil jakkoliv nechtěl by ho děsit. To by si nedovolil. Navíc ani není takové povahy. Svým blízkým by nechtěl nijak škodit, strašit je, ani nic podobného, i kdyby to mělo být pouze ze srandy, protože ví, že by tím mohl uškodit. A to on opravdu nechce.

  © Selection RPG : Válka Růží

Je zakázáno kopírovat jakékoliv texty, obrázky, koláže a design webových stránek. Jedná se o majetek Selection RPG. 

bottom of page