Arthfael Nesrin Vanadey se narodila jako jediné dítě armádní mechaničky a armádního instruktora. Její matka tedy opravovala veškerou armádní techniku, zatímco její otec zaučoval nové vojáky. Odmalička měla blízko k oběma rodičům, a tak není až takovým překvapením, že dnes dělá práci obou z nich. Tomu samozřejmě předcházelo vhodné studium s technickým zaměřením, přičemž praxi získávala přímo od rodičů.
V jejím oboru je nutné celoživotní vzdělávání ve všech ohledech, což jí vůbec nevadí. Je učenlivý typ a nehodlá se zaseknout deset let zpátky. S čímž se pojí fakt, že pokud je potřeba vymyslet snazší způsob, jak něco udělat nebo nějaký zlepšovák, dostává to na starost právě ona. Již několikrát odmítla nabídku kancelářské pozice. Měla by na ni, to ano, ale ona vždy raději šla a udělala danou věc sama, než aby někomu třikrát říkala, co a jak. Již několik let si pečlivě střeží několik svých know-how, aby si ji nikdo nedovolil vyhodit a dostrkat k jiné pozici.
Pokud bychom se řídili stereotypy, dalo by se říct, že se odjakživa chovala spíše jako chlapec, než jako dívka. Mohou za to zejména její zájmy a způsob oblékání. Ano, ráda vypadá žensky a doopravdy to umí, ale vždy raději dala přednost praktičnosti a pohodlí, což ale stále může působit elegantně. Roky mezi vojáky a mechaniky ji naučily, že žena může vypadat dobře i v džínách, tričku, botaskách a s vlasy v culíku nebo dokonce v uniformě či v montérkách a s přísným drdolem.
Stejně jako ostatní členové armády, i ona sbírá hodnosti a vyznamenání. Nad její hlavou se ale již nějaký ten pátek skví vyznamenání, které nikdo jiný nemá. Ona se totiž vyznamenala sama, když před nastoupenou jednotkou profackovala kolegu, který již poněkolikáté pronesl nevhodnou poznámku na její účet a ignoroval veškerá její varování, která považoval jen za planá slova. Stal se z toho incident, o kterém se jen tak nepřestane vyprávět, a který jí zajistil pověst ženy, kterou není radno dráždit. Své přihlášení do selekce tajila přede všemi, kromě svých rodičů. Když ale její kolegové zjistili, že byla vylosována, začali se vsázet, zda se na půdě paláce odehraje něco podobného.
Co se hodností týče, je plukovnicí, na čemž si s hrdostí zakládá, jelikož to je opravdový úspěch, jehož dosažení vyžadovalo nemalé množství snahy a píle. Jejím snem je minimálně dosažení některé z generálských hodností, ale nejraději by se vyšvihla až na maršála. Respekt na to budí dostatečný a její schopnosti tomu také odpovídají. Sama by se díky tomu označila za kariéristku a nijak se za to nestydí. Není nic špatného na tom, že někdo nalézá potěšení v kariérním růstu, který je navíc zejména v armádě přirozený a v podstatě i nutný.
Miluje všechna zvířátka z Baffinu, hlavně lumíky. Doma odjakživa chová různé druhy tamních zvířat, jelikož je to jejich přirozené prostředí, ale cesta do teplejších provincií by pro ně byla za trest. Například její smečka psů do spřežení by ji jistě velmi ráda ochotně následovala, ale teplo v Angeles by je jistě nepotěšilo. Do paláce s ní tedy odcestovala jen její ochočená lasice hranostaj jménem Aput.