Avery Cole se narodila v jedné z těch starých, prérijních oblastí Dakoty, kde se pole pšenice vlní jako moře a kde se ráno probouzíte za zvuku dobytka a kovových zvonů z rančů. Její rodiče vlastnili malou farmu na okraji provincie, nic velkolepého, ale dost velké na to, aby děti vyrůstaly mezi koňmi, senem a nekonečným nebem. Narodila se skoro dvacet minut později než její sestra, hold se jí nechtělo na svět tolik, jako jí. Avery a její dvojče Adeline byly od narození nerozlučné. Nebyly jen sestry, byli nejlepší kamarádky, spiklenci, dvě poloviny jednoho celku. Jedna duše ve dvou tělech, spřízněná duše. Byly známé tím, že se neustále prohazovaly. Učitelé je nedokázali rozeznat, sousei a známí si je pletly. Rodiče je poznali jen podle toho, že Avery byla ta klidnější, pozorující, zatímco Adeline byla živější, hlasitější a vždycky první, kdo se do něčeho vrhl. Když se ale obě snažili, nerozeznali je ani oni.
Už jako malé holky trávily celé dny v sedle. Bylo to přirozené lákadlo, když měli stáje rovnou za domem. Avery byla přirozený talent, měla lehkou ruku, klidný dech a koně ji milovali. Sousedi, ale i rodiče říkali že koně vycítili její klidnou duši a přirozeně jí vyhledávali. Zatímco Adeline byla rychlá, odvážná a milovala závody, Avery byla ta, která dokázala zkrotit i nejplaššího hřebce. Když jim bylo šestnáct, začaly si přivydělávat v jednom z turistických westernových městeček. Nejdřív jen jako pomocnice ve stájích, se zkušenostmi které měli z ranče to pro ně bylo naprosto přirozené. Pak Je obsadili jako jezdkyně v malých show, díky oblíbenosti turistů je nakonec obsadili jako herečky v každodenních představeních pro turisty. Avery hrála většinou tichou, elegantní cowgirl, která se objeví na koni, udělá pár triků a zmizí v prachu. Adeline byla ta, která hrála pistolnici, a získávala si lidi svým šarmem a divokostí.
Adeline byla nakonec ta, která se zamilovala jako první a to už v devatenácti letech.Zamilovala se o pět let staršího muže, který pracoval v těžbě, tvrdý, ale dobrý člověk, který jí dal stabilitu, po které toužila. Avery si ho ověřila, vydávala se za svou sestru a snažila se přijít na to, jestli je pro její sestřičku dost dobrý. A nejenom že obstál, ale poznal že se jedná právě o Avery. Rok po tom se vzali a krátce po tom se jim narodilo dítě, holčička Caroline. Avery jako správná sestra byla u všeho. Držela sestru za ruku při porodu, když její muž nemohl. Hlídala malou, když Adeline potřebovala spát, nebo když šla se svým mužem na rande. Byla teta, která dítě naučila sedět na koni dřív, než umělo pořádně chodit.
Avery nikdy nežárlila, jen byla šťastná, že její druhá polovina našla domov.
Avery měla pár vztahů, ale nic, co by vydrželo moc dlouho. Muži ji měli rádi, ale málokdo dokázal unést její klid, její hloubku, její tichou sílu. Avery se nikdy netlačila do vztahu, protože věřila že až to přijde, tak to přijde. Ale Adeline to viděla jinak. Viděla, jak Avery večer sedí na verandě, dívá se do dálky a v očích má něco, co by nikdy nepřiznala, touhu po něčem víc. Když byla vyhlášena Selekce, Avery to brala jako něco vzdáleného. Něco, co se týká jiných dívek, víc krásných, víc ambiciózních, víc společenských, ale ne jí. Ne holky, která tráví dny v sedle a baví turisty. Ale Adeline to viděla jinak. Naposledy si zahrála na svou sestru a přihlásila jí. Bez váhání, bez ptaní, jen s tichou vírou, že Avery má v sobě něco, co by princ mohl vidět, pokud by jí dal šanci. Dopis nechala napsat Avery, se slovy jen chci vidět co by jsi mi napsala, no a Avery jí věřila. Přesto ale nebyla překvapená, když jí sestra řekla co udělala. Vzala to ale dobře, protože co špatného by se mohlo stát.