Narodit se s příjmením Illéa je privilegium, které každý člen rodu ctí a rád dokazuje. Ben si váží štěstí, které mu přineslo milující rodinu a spokojené dětství. Přestože kvůli komplikacím při porodu Ben přišel o šanci mít sourozence, jeho rodině se i přesto dobře vedlo. Tedros a Agatha brali svého jediného syna jako požehnání a vedli ho k zásadovému a čestnému životu. Oba byli stoupenci královské rodiny a syna vychovávali zrovna tak. Doufali, že z Bena vyroste člen palácové gardy, jenže on si nikdy vztah k fyzickému zdokonalování nevytvořil a jakékoliv dokazování síly včetně klukovských rvaček mu byly proti srsti. Mnohem raději ležel s nosem v učebnicích a hltal všechno, co mu mohlo vysvětlit fungování světa. Celý život strávil v nejvyšších společenských kruzích a už jako kluk snadno pochytil pravidla etikety. To bylo téma, které ho nejvíce ovlivnilo. Liboval si v jejich řádu a disciplíně a oslovovala ho především ta, která by se již dala považovat za překonaná. Rodiče mu chtěli poskytnout nejlepší možné vzdělání a přestože měli jisté výhrady k Benově nápadu, svolili k jeho nástupu na prestižní britskou střední školu pro bohaté chlapce.
V šestnácti letech napsal úhledný milostný dopis dívce, do níž byl zamilovaný. Ta se jeho způsobům sice vysmála, ale Benedict se nenechal zlomit a přestože se od něj tak formální chování neočekávalo, nikdy svá pravidla neporušil. Mezi spolužáky ho sice považovali za zvláštního, ale svým charismatem a laskavostí si dokázal získat několik dětí na svou stranu. Do Británie se zamiloval již během svého prvního roku na střední a nedělalo mu problém pochytit jejich vybrané způsoby, které se propsaly do jeho osobnosti. Miloval učení a na škole byl velmi spokojený, což se odráželo i v jeho výsledcích. Po maturitě se o něj pralo několik vysokých škol a přestože rodiče chtěli, aby se vrátil do Angeles, Benedict zahájil studia psychologie na Cambridge. Během studia objevil svou lásku ke skládání puzzle a dokonce se zúčastnil několika školních turnajů v této činnosti. Netřeba dodávat, že jich pár vyhrál. Odpromoval se všemi poctami a přestože toužil po tom, aby mohl za celou třídu pronést závěrečný projev, jedna spolužačka měla lepší průměr než on a tak z toho nic nebylo. Jeho srdce zatoužilo po domovině a přestože uvažoval o pokračování ve studiu, rozhodl se vrátit do Angeles a tam si udělat akreditované kurzy etikety, kterou mohl díky licenci soukromě vyučovat. Benedictova babička byla sestrou otce Doriana Illéy, takže posléze získat místo v paláci bylo pro Bena hračka. Samozřejmě se hlásil s vyšperkovaným životopisem, ale nemohl popřít jistý nepotismus, který už k jejich rodu patřil. V paláci fungoval už od šestadvaceti jako mistr etikety a přepečlivě dohlížel na to, aby veškeré aktivity probíhaly podle protokolu. Do jeho agendy spadala i kontrola členů dvora, zda opravdu dodržují všechna pravidla, nedělají paláci ostudu a zda není někde prostor k nápravě. Nejvíce si však cenil, když mohl ve správných způsobech radit korunnímu princi, který v jeho očích rostl do největšího krále, jaký kdy Illéa spatřila. Kariérní růst mu naštěstí do hlavy nestoupl a zůstával tím příjemným mladíkem s jiskrou v oku, který s léty zrál do rozumného muže.
Osudovým mu bylo setkání po letech s onou spolužačkou, která jako jediná odpromovala s lepším průměrem než měl on. Zjistil, že Deborah se přestěhovala z Británie do Illéy, kde právě chtěla začít nový život s malou dcerou po tom, co ji opustil její partner. Trvalo jen několik měsíců, než se jejich známost rozvinula ve vážný vztah. Bylo jim spolu dobře a Benedictovi nevadilo vychovávat její osmiletou dceru. Benedict a Deborah spolu chodili tři roky a plánovali, že se sestěhují. Bohužel jim štěstí nebylo souzeno a když se jednou Deborah vracela za tmy z práce, srazil ji opilý řidič a ona na následky zranění zemřela v nemocnici. Ještě stačila jmenovat Benedicta poručníkem své dcery Annabelle, aby ji nemuseli deportovat zpět do Británie. Přestože nebyla jeho, přirostla Benovi k srdci natolik, že se zavázal, že se postará o její výchovu. Po dlouhých soudních tahanicích byl naštěstí opravdu stanoven jejím poručníkem a mohl tak zafinancoval jedenáctileté Annabelle prestižní dívčí penzionát, kde se jí kromě špičkového vzdělání dostane i stravy a ubytování. Zvládne Benedict vybalancovat svůj kariérní život s tím osobním, který je teď bohatší o poručence bez rodičů? Benedict si zachovával optimistickou mysl, přestože to po ztrátě milované ženy šlo velmi obtížně. Se zahájením Selekce s radostí přijal učitele etikety vylosovaných dívek, neboť si byl jist, že svým znaleckým okem brzy v jejich řadách odhalí tu, která má největší potenciál stát se královnou.