Bianca Emma Miller
Provincie : Baffin
Vzdělání : střední s maturitou
Status : barmanka
Stav : svobodná
Datum narození : 23.5. / blíženci
Věk : 24
Výška : 168
Barva očí : hnědá
Barva vlasů : hnědá
Zájmy : plavání, otužování, háčkování, čtení, hudba, snowboarding, zvířata
Dovednosti : rybaření, Španělština, háčkování, řidičák na auto i na motorku (sněžný skútr), stopování zvířat
FC : Hande Erçel
Hráč:
npc
Rodina: Neznámá
Charakteristika
"Na někoho kdo žije v tak chladné provincii jsi nějaká opálená ne?" To je věta, kterou slýchá opravdu často. Ano, je opálenější než většina obyvatel, ale ona má prostě za to že jsou to jen geny po otci, který se narodil v provincii Dominica. Postavou je po matce, hubená a tak akorát vysoká. Jinak ale jako by z oka vypadla otci, po kterém zdědila jak hřejivě hnědé oči, tak i krásné hnědé vlasy, na které je také náležitě hrdá. Povahou ale to je mix z obou a ještě něco navíc. Má prořízlou pusu, někdy mluví moc a hlavně rychleji než nad tím začne vůbec přemýšlet. Občas se tak stane že někoho nechtěně urazí, protože řekne nějakou nevhodnou poznámku a nebo prostě jen něco, co nevhodně vyzní. Má ale i dny kdy je naopak zamlklá a zachmuřená. Je tvrdohlavá, umíněná a co si dá do hlavy si nedá jen tak rozmluvit. Nemá ráda když jí někdo říká že nemá pravdu, nebo ze to co děla není dobře. Absolutně nepřichází v úvahu aby jí někdo opravoval nebo skákal do řeči, naštve jí to a pak to dá velice hlasitě najevo. Jako kamarádka správně praštěná a hlavně loajální. Miluje zábavu a do všeho se velmi ráda zapojí. Chrání je až do posledního dechu a nenechá aby jim nikdo ubližoval ať už slovně, nebo třeba i fyzicky, i když tam by toho asi moc nemohla. Své přátelé ale nejenom chrání, ale i je nevadí k dělání hlouposti když se jdou bavit, ale taky je podporuje ať jde klidně i o maličkosti. Vždy se snaží ostatní povzbudit, dát jim radu když potřebují a nebo je jen vyslechne, když to nikdo jiný neudělá. Na každého si udělá čas, i kdyby jen na pár slov. Nemá ráda namyšlené lidi, ty kteří si myslí že jsou něco víc než ostatní. Je jednoduché jít po zlaté cestičce kterou vám ostatní zametou. Také jí ale vadí lidi kteří si ztěžují na to jak je život zlý, ale nic proto aby si ho zlepšili neudělají. Ví že je život těžký a proto by měl každý stát za tím co chce a bojovat pro to, co je správné. Co o člověku říká když něco chce, ale místo aby bojoval tak se vzdá? Tak by se podle ní nikdo chovat neměl. Nemá ráda podvodníky a lži, nevěří ani v něco jako je milosrdná lež, chce aby k ní byli ostatní upřímní a ona je přesně taková.
Minulost
Její rodiče se poznali už v dětství, kdy rodiče matky navštívily rodiče jejího otce. Oba se do sebe už v dětství v podstatě zamilovali a od té doby se snažili se navzájem navštěvovat. Nebylo ale lehké se vídat, vzdálenost byla velká a proto hned jak dospěli, přestěhoval se její otec k její matce a začali spolu bydlet. Nevadilo mu že se z teplé a slunečné Dominici přestěhoval do chladného Baffinu, hold láska byla velká. Pár let po tom se narodila Bianca, první důkaz jejich velké a čisté lásky. Tu dávali i jí a později i dvojčatům, které se narodili až o deset let později než ona. Sestru i bratra miluje, ale hlídat je je jak hlídat pytel blech. Jméno Emma dostala po své babičce, kterou ani nestihla poznat. Tu zná bohužel jen z fotek a vyprávění, ale i tak jí měla ráda. V Baffinu není moc způsobů jak si vydělat peníze, proto si její rodiče otevřeli malý bar pro lidi z okolí, aby se měli jít kam ohřát během chladných dnů, ale i nocí. Bianca tam také trávila dost času, mezi jejich zákazníky byla už jako malá oblíbená a ráda si se všemi povídala. Milovala hlavně historky, které tam lidi u drinku vyprávěli. Od rybářů a od lovců byli ale vždy nejlepší. Mnoho se toho od nich ale i naučila, od rybaření, přes obyčejné rozdělávání ohně, až po stopování zvěře a rozeznávání jejich stop. Taky jí už odmalička bránili, věděla že kdyby se cokoliv stalo tak se mohla spolehnout na mnoho lidí, kteří by jí podrželi. Její matka vždy běsnila když jí vzali muži sebou na lov, ale ona ty chvíle milovala. Díky tomu toho mohla navíc tolik vidět, kdy jindy by viděla medvědici i s mláďaty. Viděla a zažila toho ale mnohem víc, jen ne vše řekla své matce protože by jí pak jistě její výlety zakázala a to rozhodně nechtěla. Když ale nebyla v baru s rodiči, nebo venku s lovci a nebo nehlídala sourozence, byla s kamarády ze školy, se kterými také dost často vymýšleli lumpárny. No ale asi jako každý puberťák, nebyla prostě jiná. Když dostudovala, začala rovnou pracovat v rodinném baru, který pro ní byl stejně jako druhý domov. Neměla tak sice tolik času na vše jak by chtěla, ale neztěžovala si. Když se vyhlásila Selekce, nejdříve se tomu jen smála a nechápala dívky které se tam přihlásili. Ovšem pak poslouchala téměř od všech že to třeba tak špatné není a že by to mohla být příležitost, no a nebo jen nějaká zábava. Navíc by to pro ní mohla být možnost se někam podívat a něco nového zažít, nové dobrodružství. Nakonec ale přihlášku skutečně poslala, i když jí děsila představa co tam bude muset dělat a jak se bude muset chovat. No ale zkusit se má vše, takže jestli to vyjde tak hurá za dobrodružstvím!