Casper se narodil jako nejmladší člen do rodiny Barlowe. A krásně tématicky - narodil se jako romantický dárek pro svého otce, ale zároveň jako narozeninový dárek pro svou, o dva roky, starší sestru Astrid. Ano, narodil se přesně o dva roky později a ve stejný den jako ona. Jako kdyby to rodiče měli naplánované, přitom se jedná o jednu velkou náhodu, kterou nikdo neočekával. Ovšem jeho vztah s Astrid byl dokonalý a dalo by se říct, že ho svým způsobem i kazila. Když netrávili čas spolu, tak ho trávil s tátou v kuchyni. Našel si zálibu ve vaření a pečení a už od chvíle, kdy začal pořádně chodit, tak mu dělal toho malého asistenta a učil se. Ovšem kariéra kuchaře ho nikdy nelákala. Bylo to možná i tím, že to Ezra nedělal a bral to jen jako jistý koníček. Stejně tak jako urbex prozkoumávačky s Astrid. Jako malé děti často zkoumaly rozpadlé budovy a byli tam, kde vůbec být neměli a často je policie vezla na stanici nebo přímo domů. Když se to opakovalo po několikáté a i několikáté kárání a zákazů zkrátka nepomáhalo, rozhodli se je poslat někam, kde svou energii vyčerpají. A to na taneční lekce.
Taneční lekce mu nikdy pořádně nešly. Astrid měla na tanec talent, ale její mladší bratr byl opravdu poleno a dalo by se říct, že nedokázal mít ten správný cit pro rytmus a spíše vypadal jako nafukovací a plandající panák u autosalonu. A tak začal tréninky flákat a spíše na ně nechodil. Tím, že Astrid přiřadili do lepší skupiny a chodila v jiné dny než Casper, bylo to pro něj mnohem jednodušší. Mohl se v klidu flákat a rád prozkoumával další prázdné nebo staré budovy, které se měly každou chvíli rozpadnou. A jedna taková se mu zkrátka stala osudnou. Byla to nějaká starší továrna, která měla vysklená okna a na podlaze se nacházely velké dřevěné desky. Casper po nich chodil a rád lezl po lešení nebo rozpadlých schodech do dalších pater. Ovšem jednou se mu to stalo osudné. Měl být zase na taneční lekci, kterou samozřejmě vynechal a proplétal se v části, kterou ještě neprozkoumal. Jistě, část stropu tam byla propadlá, ale pokud by se mu podařilo vyšplhat po železných tyčích, dostal by se do nějaké prosklené kanceláře, kde by mohl být nějaký poklad. Jenže tyč ho neudržela a urvala se. Casper začal padat a prorazil jednu z dřevěných desek a padal ještě níž. Dostal se od nějaké šachty, která byla asi sedm metrů pod povrchem. Měl jediné štěstí, že to přežil a jeho pád zpomalila voda a nějaká stará matrace. Podíval se nahoru a velká část rozpadlého stropu se sesunula ještě více a hlavně přes díru. Napřed křičel o pomoc, než se zkusil podívat před sebe. V ten moment začal křičet mnohem víc, protože před ním seděla kostra dospělého člověka. Křičel v kuse do té doby, dokud si nevykřičel hlasivky a z jeho úst nevycházel jenom vzduch.
Samozřejmě jeho rodičům bylo divné, že po lekci ještě nepřišel domů. A tak se Ezra rozhodl, že tam zajede, zda se něco nestalo. Erin mu zkoušela volat na telefon, ale byl nedostupný. Jistě, všechny trochu polila panika, protože mu bylo teprve devět let a jakmile zjistili, že se malý Casper nedostavil na lekci a vynechává je už nějakou dobu, polil je ledový pot. Nejen, že zkrátka přestal chodit na lekce, ale dnes se nevrátil domů. Utekl snad z domu? Unesl ho někdo? Zapomněl se někde? Bylo tolik možností. Proto obešli všechny jeho kamarády a oblíbená místa, kam často chodíval, ale nikde nebyl. Proto se nakonec obrátili na policii, že je jejich syn nezvěstný. Okamžitě se vyhlásilo pátrání, do kterého se dokonce zapojilo i několik dobrovolníků. Všichni hledali a křičeli, jenom Casper seděl v tichosti v nějaké šachtě, měl neskutečný hlad, mrznul a neskutečně se bál. Slyšel kolem sebe, jak volají jeho jméno, ale on jim nedokázal odpovědět zpátky.
Třetí den už byl opravdu na pokraji svých sil. Chtělo se mu neskutečně spát, ale něco mu říkalo, že kdyby zavřel oči, už je neotevře. Rozhlédl se kolem sebe a jediná možnost ho děsila ze všeho nejvíc. Opatrně natáhl svou slabou ručku ke kostře. Třásla se, ale i tak ji uchopil za pažní kost. To si ovšem vzpomněl, že není tolik silná a tak sáhl pod vodu a z kostry vyrval kost stehenní. Sice na ní byly ještě kusy něčeho a jemu se zvedl žaludek, ale musel to vydržet. Když slyšel kolem sebe nejbližší hlasy, začal kostí mlátit do stěny. Rány to byly tlumené, ale musel zkrátka doufat, že ho někdo uslyší. Hlasy se oddalovaly a malý Casper ztrácel naději, když v tom ho něco oslepilo. K díře se naklonila hlava s čelovkou na hlavě a začala křičet na další lidi. Našli ho... Oni ho přeci jen našli a dostanou ho odtud ven. Byli tam hasiči, policie a záchranka. Casper dosti litoval toho, že někam lezl sám. Jakmile ho vytáhli, zabalili do deky a naložili na nosítka... Pokoušel se ihned omluvit. Když viděl utrápené výrazy svých rodičů, věděl, že to zkrátka pokazil. Táta s ním jel do nemocnice a máma se sestrou v autě za nimi. Ani tehdy Casper neplakal.
V nemocnici si ho nechali na čtyřiadvacet hodin. Potřebovali mu doplnit přes žílu tekutiny, udělat vyšetření zda nemá nějaké vnitřní zranění, ale bylo jenom zázrakem, že se mu nic vážného nestalo. Měl jen nějaké odřeniny a modřiny, to bylo celé. Erin s ním byla celou tu dobu a poslala svého muže, aby jel s Astrid zpátky a připravil Casperovo oblíbené kari. Jenže když přijeli domů, Casper neměl vůbec hlad a náladu. Chtěl jít do svého pokoje, jenže v ten moment zjistil, že už se tam stěhuje Astrid. Jako kdyby v něm něco vybuchlo a ze svého pokoje ji okamžitě vystrčil, dveře bouchl před její tváří a zamkl. Její věci začal vyhazovat oknem ven a neskutečně u toho křičel. Nakonec se sesunul pod oknem, schoulil se do klubíčka a začal plakat. Tehdy to bylo zcela poprvé, co Casper plakal. Všechno to na něj dolehlo. Všechen ten stres, to trauma a ta beznaděj. Myslel si, že Astrid je jeho nejlepší kamarádka a nic je nerozdělí. Ona ho už dávno pohřbila a zabrala si jeho pokoj.
Přibližně rok cítil k Astrid jistou nenávist. Nenáviděl ji za to, že ho tak jednoduše dokázala vyřadit ze svého života a zapomenout na něj. Zabrat si jeho pokoj aniž by věděla, zda je živý nebo mrtvý. Nemluvil s ní, když přišla do místnosti, on odešel. Ve škole se jí vyhýbal obloukem a choval se, jako kdyby neexistovala. Drželo mu to přibližně rok. Ovšem jednou, když vyšel z toalet uprostřed hodiny, viděl ji na chodbě s jedním učitelem, který ji kárá a drží v ruce další batoh. Astrid mezitím držela v ruce pavouka. Mladý Casper stiskl čelist k sobě a rychlejším krokem se vydal k nim. Pavouka si od Astrid převzal a oznámil, že to udělal on. Že jí sebral Chlupáčka z terária a rozhodl se, že si vystřelí z jednoho kluka. Než stihla jeho sestra cokoliv říct, střelil po ní poměrně nepříjemným pohledem a díky tomu pochopila. Casper z toho měl problém a musel to vysvětlit rodičům. Nikdy nebyl úplně problémové dítě a proto tenhle výstřelek byl u něj poměrně nezvyklý.
Když mu bylo třináct a Astrid byla v posledním ročníku na základní škole, všiml si, jak si ji někdo dobírá. Byli na ni opravdu hnusní a jeden kluk dokonce vzal nůžky na její krásné vlnité vlasy, přičemž se rozhodl jí ustřihnout velkou část jejích vlasů. V Casperovi se opět něco hnulo, nechal spadnout batoh z ramene na zem a rozeběhl se k té skupině. Ani nezpomaloval a okamžitě vrazil tomu klukovi pěstí do tváře. Ten ovšem zavrávoral a spadl na zem. Třináctiletý kluk se na něj vrhnul a udeřil ho ještě několikrát. Dokonce se šikovně trefil a zlomil tomu střihorukému idiotovi nos. Jenže Casper nemyslel na okolí a nedával pozor a najednou se válel na zemi on a dostal několik silných ran do obličeje také. Měl rozseknutý ret a obočí. Jeho žebra si vysloužily několik modřin a oko mu zdobil jeden krásně fialový monokl. Opět seděl v ředitelně a tentokrát to neskončilo napomenutím. Tentokrát byl na týden zcela vyloučený ze školy a bude si muset zopakovat ročník. Ten den přijel s tátou a mámou domů a posadil se na jejich velké zahradě. Seděl na houpací lavici a díval se před sebe. Nohy měl v složené pod sebou, jeho tvář hrála všemi barvami a i když to venku vypadalo, že brzo bude pršet, nešel dovnitř. Ucítil poté vedle sebe pohyb, byla to jeho sestra, která se posadila vedle něj a svou hlavu si opřela o jeho rameno. I po tom všem se za ní dokázal postavit a ona mu nebyla tolik lhostejná. Nakonec ho právě ona odvedla domů do jejich kuchyně, aby mu mohla ošetřit rány a přimáčknout mraženou zeleninu na fialové oko.
Casper se přihlásil na střední školu, která byla zaměřená v tom zdravotnickém směru. Po vystudování z něj měl být zdravotní bratr. Ta škola ho moc nebavila a on neměl nejmenší tušení, proč se na tu školu dal. Možná to bylo hlavně i tím, že mu zbýval poslední den na podání přihlášek a jednoduše napsal první, která ho napadla. A vlastně to svým způsobem byla i výhra, protože byl jediným mladým mužem ve třídě plné děvčat a valná část na něm mohla oči nechat. Hned se mu v té škole líbilo a vlastně se mu svým způsobem začalo i dařit. Do momentu, odkud se mu neozvala sestra, že jí její manžel podvedl. Casperem opět projel velký vztek, ale nemohl s tím nic udělat. Během studia se rozhodl, že se přihlásí na tréninky MMA. Potřebuje zkrátka někde vymlátit ten vztek a ne to v sobě dusit. Nerad by ublížil nějakému pacientovi. Nejen, že by ho ze školy okamžitě vyhodili, ale také by si už zřejmě nikde neškrtl. V tomhle odvětví se mu samozřejmě i dařilo. Občas se zúčastnil nějakého většího zápasu, ale neoznačoval by se úplně za profesionála. Neměl za sebou řadu vítězství, ale sem tam se objevila nějaká ta prohra.
Díky jeho tvrdé povaze se rozhodl, že to zkusí u strážců, kteří střeží palác. Jistě, nabídka to je dobrá a není vhodná pro všechny. Doma měl naštěstí plnou podporu a tak dva roky po maturitě nastoupil na dvouletý výcvik. Ze začátku to bylo poměrně těžké, ale svou fyzičku tvrdě trénoval ve dne i v noci. Každé ráno chodil běhat, posiloval kdykoliv měl chvíli a jeho svalová hmota začala nabírat. Sice nebyl nikdy pořádně svalnatý, ale ten náznak tam byl. I když si chvílemi sáhl na dno, tak to nevzdával a dával do toho všechno. Trénoval celým svým srdcem, protože si šel za svým snem. Měl sen chránit palác a všechny v něm. Chtěl pracovat pro dobro a to ho hnalo zkrátka kupředu. Výcvik úspěšně dokončil a ve čtyřiadvaceti se přidal ke strážcům. Od rodičů se odstěhoval a začal bydlet přímo v paláci, aby se mohl své práci věnovat na 100% Za ty dva roky, co tam dělal si volno vzal opravdu minimálně a vzal každou směnu, kterou mohl. Dělal i přesčas, protože zkrátka... Miloval svou práci a rozhodl se, že ji bude dělat víc jak na 100%.