Bylo deštivá ráno, když se v nemocnici v Calgary začal ozývat zvonek na jednom z pokojů, kde ležela mladá žena, která na naléhání kolegů ukončila svou práci na oddělení a šla si na chvíli lehnout. Jakmile to personál nemocnice uslyšel, rychle se rozběhl do pokoje, aby pomohl matce přivést na svět její vytoužené děti. Trvalo celých 8 hodin, než spatřilo světlo světa první z dvojčat. Narodila se krásná dcerka. Tým lékařů odnesl plačící holčičku na další vyšetření, aby mamince dopřáli klid na porod druhého dítěte, které se hlásilo na svět necelých 30 minut po své sestřičce. A ano, to druhé je tato slečna. Cesta matky a otce se totiž po tom, co se narodily dívky, po nějakém čase úplně rozešla. John, jak se jmenuje otec holek, musel být hodně v práci a nestíhal tím pádem se starat o své dcery. Po několika měsících, když se otec dívek opět objevil doma, mu Amelia, matka holek, vyčetla, že je zanedbává a veškerý svůj čas věnuje jen práci. Začali se hádat, že to tak není. Otec obě dívky finančně zabezpečoval, což matce zřejmě nestačilo. Děti přece potřebovaly také otce, a toho moc neznaly. Hádky trvaly několik dní, až oba pochopili, že jejich světy jsou úplně odlišné. Poslední kapkou byla to, když si John nechal na stole mobil a byl někde v garáži, když se pak vrátil tak na něj Amelia, matka dcer vyjela, s nevěrou, že si prý psal s někým jiným. Proto podali žádost na soud, který je rozvedl. Otázkou však zůstávalo, jak to bude s dívkami. Nemohou přece rozdělit sestry. Opak se však stal pravdou. Nárok na dívky si udělali oba rodiče, když i jejich otec byl jejich rodičem, i když se podle Amelie tak nechoval. Nezůstávalo však nic jiného než opuštění jednoho dítěte, a tak se cesty sester navždy rozešly. Matka si vzala jedno, to mladší a otec si nechal tu starší, kterou pojmenoval Cindy a s ní se vrátil do domu, kde byli předtím. Její otec byl tehdy velice známým hokejistou. O matce se nikdy nebavili, asi zřejmě jí to nevadilo, že nemá matku u sebe. Když se narodila, říkal otec, že se mu změnil svět. Byl tu pro ní od prvního dne. Vyrůstala jen s otcem v provincii Calgary. Na ledě našla útočiště. Hokej se stal její vášní i prostředkem, jak se vyrovnat s tím, co jí v životě chybělo. Od malička byla fascinovaná pohybem na ledě. Bylo tedy jasné, že její cesta povede k hokeji. Hokej, rychlost a adrenalin, co jí úplně pohltilo. Nejdřív hrávala jen s někým, kdo byl v tu chvíli na rybníku nebo pak si našla i pár holek, se kterými si rozuměla, ale když si jí všiml trenér národního týmu, všechno se změnilo. Z koníčku se stala vášeň a talent, který ji otevřel dveře profesionálního hokeje. Na ledě to byla ona – led definoval její osobnost, a čím víc rostl její věk, tím víc rostla i její popularita. Média ji brala jako „zázračné dítě z Calgary“. To ale nebylo bez komplikací. Její otec, který vždy pečlivě chránil soukromí své dcery, byl nejprve nedůvěřivý ohledně mediální pozornosti. Nakonec ale souhlasil, a tak mladá Cindy mohla pokračovat ve své kariéře a stoupat po žebříčku úspěchu. Měla jednu dobu, distancování od lidí a omezovala veřejné vystupování. Rozhovory a pozornost médií jí unavovaly, ale i přesto nikdy neztratila svůj elegantní úsměv, který byl jejím poznávacím znamením. Postupně si uvědomovala, že její soukromí, a stejně tak i soukromí jejího tehdejšího kluka, musí být na prvním místě. Na to jí napadla myšlenka, že na svých sociálních platformách začne šířit osvětu o důležitosti respektu k soukromí slavných osobností. Upozorňovala své fanoušky, že není správné zastavovat známé na ulici, a zároveň jim nabízela jiný pohled na svůj každodenní život. S klukem jim to sice nevyšlo, nikdy mu to ale neměla za zlé a dál pokračovala ve své úspěšné kariéře, teď už úspěšnou střelkyni. Pak přišel zlom a začala si psát, jestli si dát či nedát pauzu. Vyhrála pauza a jelikož nedávno byla oznámená selekce prince, které nemohla odolat a tak se rozhodla, že zabojuje o prince.