Cornellia, přáteli i rodinou přezdívaná také jako Cori či Ellie, se narodila do rodiny, kde se péče a úspěch mísily s láskou a ambicí. Její otec, uznávaný kardiolog ve Washingtonu, Thomas Harrington, se na své cestě po Itálii setkal v mládí s temperamentní ženou, jež mu navždy změnila život. Vittoria di Gallo mu oponovala nejen svým půvabem, ale i sebevědomou a nezávislou povahou místní umělkyně. A tak společně vytvořili po letech domov plný tepla a estetiky, na okraji Illejského království, nedaleko centra Washingtonu, v jednom z luxusních domů. Cornellia, jakožto prvorozená dcera, byla do rodiny uvítána nejen s nadšením, ale i překypující láskou. K její maličkosti se do dvou let připojila i druhá dcera, její mladší a daleko živelnější sestřička, Bianca. Jejich rodiče se vždy snažili oběma dcerám věnovat stejnou pozornost, pečlivě naslouchali jejich potřebám a podporovali je v hledání vlastních cest. Ať už šlo o sport, umění, jazyky či společenské dovednosti, Thomas s Vittorií kladli důraz na to, aby si každá z dívek našla to, v čem se bude cítit sama sebou a naplněná. Postupujícími roky se ukázalo, že Cornellia si nese z matčiny strany lásku k umění a eleganci, avšak místo výtvarného talentu našla své místo spíše mezi lidmi a událostmi, které se kolem jejich rodiny tak často konaly. Díky mamince, která se během několika let soustředěné práce a lásce k umění stala ředitelkou vlastní galerie, Cornellia vyrůstala v životě plném společenských večeří, významných vernisáží a setkání s lidmi z různých společenských vrstev. Už tehdy si nenápadně osvojovala schopnost pohybovat se v těchto kruzích s lehkostí a přirozenou elegancí. Našla si v nich zalíbení, zejména pak v jejich pořádání a celkové koordinaci, což se v pozdějších letech rozhodla rozvíjet.
Její mladší sestřička Bianca byla přesným opakem - nespoutaná, hlasitá, umělecky nadaná, přirozeně veselá a rozhodně ne uspořádaná. Byla takovou nespoutanou částí jejich rodiny, která svůj úděl teprve hledala. Přesto mezi sestrami vždy panovalo silné pouto, založené na vzájemném pochopení a tiché podpoře. Zatímco Cornellia kráčela ladně svou cestou, od prvních školních lásek, přes vzrušující střední, až po zlomovou zkušenost během bakalářského studia. Tehdy se zařekla, že pro ni romance není nynější prioritou a raději se zaměřila na seberozvoj v tom, co jí nejvíce naplňovalo a dávalo smysl. Místo do hledání lásky vložila svou energii a vášeň do kariéry, ve které teprve našla to pravé a do nynějška v tom rozhodně nepolevila - spíše naopak. Našla si vlastní, malý byt blíže centru, jen aby se cítila více dospěle a samostatně a začala se věnovat své pozici eventové koordinátorky plnými doušky. Už odjakživa milovala svět módy a proto se její zkušenosti točily hlavně kolem tohoto odvětví. Ve svém portfoliu za ty krátké roky nastřádala již spoustu různých druhů eventů, ale podílení se na pořádání přehlídky patřilo vždy k jejím nejoblíbenějším. Přestože práce často znamenala dlouhé hodiny, stres a tlak na dokonalost, pocit, že stojí za hladkým průběhem celého eventu, pro ni byl nenahraditelný. Největší odměnou se pro ni stával okamžik, kdy mohla z povzdálí sledovat výsledek společného úsilí a slyšet spokojené reakce klientů i návštěvníků. Navzdory pracovnímu vytížení zůstával její vztah k rodině velmi kladný a vřelý. Pravidelný kontakt s rodiči i sestrou pro ni představoval pevný bod, ke kterému se mohla kdykoliv vrátit. Právě Bianca, která Cornelii znala nejlépe, si začala všímat, že ač je její sestra spokojená, okolí o ni má starost. A tak vymyslela plán, který zněl následovně: přihlásit Cornelii do Selekce, aby zkusila své štěstí a možná otevřela dveře něčemu, co si dosud nedovolila hledat. Co k tomu dodat? Zkrátka geniální.