Elias Vane se narodil do rodiny talentovaných klenotníků v hlavním městě Illey. Již několik generací Vaneovi dodávali klenoty pro šlechtu a významné osobnosti, a tak bylo předem dané, že Elias půjde ve šlépějích svých předků. Jeho otec, Marcus Vane, byl uznávaným mistrem svého řemesla, ale také mužem tvrdé disciplíny a nekompromisních nároků. Jeho matka, Lydia, byla jemná a laskavá žena, která byla oporou v Eliasově citlivém dětství. Lydia mu předala lásku k umění, zejména ke kreslení, kaligrafii a poezii.
Dětství bylo pro Eliase jako dva rozdílné světy. Na jedné straně byl přísný a chladný svět otcovy dílny, kde vládla disciplína a přesnost. Na druhé straně byl svět matčiny něhy, klidu a inspirace. Vzpomínky na společné večery s ní, kdy kreslil nebo psal kaligrafickým písmem při svitu svíčky, mu dodnes vykouzlí nostalgický úsměv. Po její předčasné smrti, když mu bylo deset, se tento druhý svět rozpadl. Zůstala jen prázdnota a otcova tvrdost, která se stala ještě neúprosnější.
Vztah s otcem byl komplikovaný. Marcus nikdy nedával najevo své emoce a od svého syna očekával dokonalost ve všem. Elias se snažil jeho očekáváním dostát, ale v hloubi duše se cítil ztracený a toužil po uznání, které nikdy nepřišlo. Mezi nimi vládl tichý respekt, ale také propast, kterou Elias nikdy nedokázal překonat.
První lásky přišly s pubertou, ale vzhledem k jeho uzavřené povaze byly plaché a nenaplněné. Ve čtrnácti letech se zamiloval do dcery jednoho z palácových umělců, Avy. Byla veselá, spontánní a vždy se smála jeho strohým poznámkám. Společně trávili čas kreslením a pozorováním hvězd, ale Elias nikdy nenašel odvahu jí vyznat své city. Když její rodina odešla do jiného města, zůstala po ní jen skicák plný jejích portrétů, který si Elias schoval jako poklad.
Ve svých devatenácti letech Elias opustil rodinný domov, aby se vydal za zkušenostmi, které by přesáhly hranice otcovy dílny. Chtěl poznat svět a najít vlastní směr. Cestoval po různých městech Illey i za její hranice. Navštívil trhy ve vzdálených královstvích, kde poznával nové techniky broušení kamenů a výroby šperků. Každá cesta pro něj byla lekcí nejen v řemesle, ale i v životě.
Během těchto cest potkal mnoho lidí, kteří zanechali stopy v jeho srdci i mysli. V městě Edalene se seznámil s postarším kovářem jménem Thad, který mu ukázal, že pravá krása spočívá v nedokonalosti. Thadova filozofie ho naučila vidět kouzlo v drobných chybách a odchylkách, což Eliasovi pomohlo zmírnit jeho nekompromisní perfekcionismus.
V dalším městě se zamiloval do mladé malířky jménem Celeste. Byla vášnivá, nezávislá a její svět byl plný barev a emocí. Společně trávili hodiny kreslením a malováním. Celeste ho naučila uvolnit se, malovat bez přesného plánu a nechat se unášet emocemi. Jejich vztah byl krátký, ale intenzivní. Když se musel vrátit do hlavního města kvůli pracovním povinnostem, rozešli se s vědomím, že každý patří jinam. Přesto zůstala v jeho srdci jako vzpomínka na možnost spontánního štěstí.
Z cest si Elias přivezl nejen nové dovednosti, ale i hlubší porozumění lidským povahám. Každé setkání ho formovalo a obrušovalo jeho vlastní „vnitřní diamant“. Naučil se, že za každým člověkem je příběh a že i ty nejtvrdší povahy mohou skrývat křehkost.
Po návratu do paláce se stal hlavním klenotníkem, uznávaným pro svou precizní práci a umělecký cit. Přesto v sobě nosí stopy svých minulých vztahů a zážitků. Ve volných chvílích kreslí nejen návrhy šperků, ale i portréty lidí, které potkal. Každý tah tužky nebo štětce je jeho způsobem, jak uchovat vzpomínky a emoce, které neumí vyjádřit slovy.
Navzdory svému uzavřenému vystupování Elias stále touží po hlubším spojení s lidmi. Jeho srdce je jako drahokam – na povrchu chladné a tvrdé, ale uvnitř plné skrytého lesku, který čeká na toho, kdo dokáže proniknout jeho složitou strukturou.