Nový Zéland představuje království se stabilní ekonomikou a dlouhou rodovou linií, v jejímž čele aktuálně stojí královna Marlee. S Emersonem se seznámila přibližně před pětatřiceti lety, když vedle sebe seděli na vysokoškolské přednášce. Tehdy ještě nerozvážný mladík s kudrnatou kšticí poněkud nevybíravě vyrušoval přednášejícího, celý zapálený do konverzace se svým nejlepším přítelem. Stačilo jedno šťouchnutí do nohy pod stolem a pohled spalující na uhel, aby ze semínka rivality postupně vykvetla léta trvající láska. Šlechtický původ Emersona výrazně usnadňoval přijetí vztahu z obou rodinných větví a jistě nikoho nepřekvapí, že po pěti letech pevného vztahu proběhla královská svatba. K úplnému štěstí novému královskému páru chybělo jediné – dědic trůnu. Dlouhá léta se manželům nedařilo. Prošli nespočtem procedur, injekcí i bylinkových odvarů, nešťastní z neustálých zklamání. Až když postupem času přestali doufat v zázrak, poštěstilo se a královstvím se roznesla radostná zpráva. Královna byla v očekávání a o devět měsíců později přivedla na svět zdravého kloučka – Finnease.
Dětství maličkého prince probíhalo v harmonickém rodinném zázemí. Jelikož se jednalo o vytouženého potomka, rodiče s ním od prvopočátků zacházeli jako v bavlnce a plnili vše, co mu na očích viděli. Vážili si štěstí, které pro ně Finneas představoval a ani na okamžik ve své oddané výchově nezaháleli. Poklidná situace v zemi oddělené od světového hlaholu představovala perfektní základnu pro výchovu dítěte za absence většího množství chův. Vzdělání, jež bylo Finneasovi poskytnuto, nepostrádalo základy ekonomiky, diplomacie, účetnictví i úmorné lekce etikety. Brzy vyšlo najevo, že z něj pravděpodobně nikdy nevyroste druhý Einstein. Učení pro Finna odjakživa znázorňovalo jednu z nejtrýznivějších forem mučení, nikoliv kvůli absenci IQ, ale kvůli roztěkané mysli a zájmům, jež odpovídaly spíše volnomyšlenkářskému způsobu života. Místo počítání rovnic a správného úhlu srovnaných zad preferoval pobíhání po zahradách a nahánění opeřených přátel. Valnou většinu dětství strávil v objetí přírody, kam ho oba rodiče pravidelně brávali díky rodové zálibě v ornitologii. Ve srovnání s valnou většinou královských potomků se mu poštěstilo vstřícného harmonogramu. Na benevolentní výchovu Marlee a Emersona nahlížela šlechta skrze prsty. Rádcům se nedostatečně tvrdá ruka příliš nepozdávala, obzvláště, když časem vypozorovali, jakým způsobem se na Finneasovi podepsala. Byl několikrát svědkem vyostřených debat dotýkajících se jeho jména. S tím se začaly spojovat výrazy jako nekompetentní, ledabylý, blahosklonný a další barvitá přirovnání. V očích politicky zainteresovaných osob zkrátka nikdy nepředstavoval ztělesnění ukázkového adepta na krále.
Ani s postupně rostoucím věkem názorům politiků nepřispíval právě pozitivní měrou. Na diplomatické schůzky chodil sporadicky, protože se venku honil za výzkumy ptactva nebo trávil spoustu času v záchranném středisku za Wellingtonem. Při nástupu na univerzitu v Aucklandu se hlavnímu městu a královskému sídlu na několik let ještě více vzdálil. Domů se vracel pouze ve volných dnech a po zkouškovém období, kdy se místo diplomatických cest věnoval především filmařině a zpravodajství. V průběhu studia ochrany životního prostředí zabředl do problematiky ztráty životního prostředí pro některé druhy ohrožených opeřenců a ve snaze šířit osvětu na tuhle nepříliš probíranou problematiku založil královský týdeník, který dodnes funguje pod jeho záštitou a zaměřuje se čistě na články referující o životním prostředí a zvířecích druzích. Pracovní příležitosti poskytuje primárně stážistům a studentům, jež potřebují nabrat praxi pro dobré kariérní vyhlídky do budoucna. Sám se oddaně věnuje psaní článků do rubriky o ornitologii. Kromě novinařiny za poslední roky příležitostně pracoval i na filmařských projektech, obvykle z pozice asistenta režie. Po dokončení studií se začal věnovat i režírování krátkometrážních filmů a ve svém portfoliu může najít dva krátké dokumentární snímky.
Právě po dokončení bakalářského programu a návratu do Wellingtonu přišla ze strany rodičů první výraznější snaha o postrčení Finna k důslednějšímu přístupu ke královským povinnostem. Mezi ty se řadilo primárně nalezení vhodné partnerky. Přestože na něj rodiče nechtěli tlačit, na krk jim dýchal zástup vdavekchtivých rádců. Dle jejich představ by mohl sňatek Finnease alespoň částečně přikovat k závazku vůči koruně. Jeho tíhu si vždy plně uvědomoval, byť tak na okolí nikdy nepůsobil. Dle vlastního úsudku měl na vdavky pochopitelně spoustu času a v průběhu studijních let se pouze párkrát pokusil o randění, které vyústilo maximálně v několikaměsíční vztahy. Na tak velký závazek se zkrátka necítil připravený. Pokusy o seznámení s princeznami a šlechtičnami ho však stejně neminuly. Na každé společenské akci, kde se objevil, na něj Marlee čekala se zástupem kandidátek. Někdy se mu dařilo ze spárů matky uniknout, jindy takové štěstí neměl. Nakonec se do pasti lásky chytil zcela nevědomky, když se při jednom z večírků schovával na balkoně, kam shodou okolností zavítala i jedna z dvorních dam jeho mámy – Lexi. Několikahodinová konverzace na balkoně zaklíčila semínko zalíbení, jež postupně přerostlo do pocitu zamilovanosti. Vztah s Lexi byl jediným, kterému by Finn daroval nálepku serióznosti. Měsíce se přehouply přes roční milník, a právě tehdy to mezi Finnem a Lexi začalo poprvé skřípat. Ani život v páru nedokázal utlumit jeho záliby a neustálé úprky mezi opeřené obyvatelstvo zeměkoule. Ukázalo se, že jejich životy míří zcela odlišnými směry, a tak se v přátelském duchu rozešly i jejich cesty. Finneas se opět plně ponořil do vlastních výzkumů a projektů a věnoval jim valnou většinu času. Jeho život zapadnul do starých kolejí, což se znovu znelíbilo radním. Na řadu tak přišlo další kolo častého naléhání na Marlee s Emersonem. V jejich očích nebylo třeba syna uhánět, nicméně se občas k vážným diskusím uchýlili ve snaze vyhovět všem stranám. Právě při jedné rázné diskusi, odehrávající se zhruba půl roku dozadu, došlo k rozkolu mezi Finnem a jeho otcem, kterého jinak uchovával v té nejhlubší úctě. Vyhrocená konverzace se proměnila v hádku, v jejímž průběhu padly z Finneasovy strany slova, jichž do dnešního dne lituje. Tehdy bohužel nevěděl, že se s otcem, který následující den mířil do illéjského království za studiem orlů skalních, vidí naposledy.
Téměř před pěti měsíci Novým Zélandem proletěla tragická zpráva – všemi milovaný král zemřel při vysokohorském výstupu za účelem dlouho zpracovávaného výzkumu. Zničující událost pro Finna představovala nejen truchlení, ale také všudypřítomný pocit provinilosti. První dva měsíce nebyl schopen jakékoliv funkčnosti. V těch nadcházejících se proměnil v syna odhodlaného dokončit otcovu poslední práci za jakoukoliv cenu. Shodou okolností právě pracoval na vlastním dokumentárním snímku. Jeho hlavním cílem byla dokumentace vzácných druhů ptactva vyskytujících se na území Illéi. Cesta do vzdáleného království ho tím pádem čekala nehledě na okolnosti, a tak ke svému klíčovému projektu připojil i nový úkol. Bude se hnát za dokončením toho, co jeho táta nestihnul.