top of page
ribborbigred.png

Genevieve Corrino

Selection RPG - character

Provincie : Hansport

Vzdělání : vyšší odborné

Status : moderátorka v rádiu, studentka konzervatoře

Stav : svobodná

Datum narození : 24. 12. / kozoroh

Věk : 24

Výška : 170

Barva očí : šedá

Barva vlasů : blond

Zájmy : scénický tanec, irské tance, moderování, plavání, karetní hry, veslování, plachtění, surfování, sólový zpěv, vyrábění a opravování historických lodí, jeskyňařina, staré sci-fi, řezbářství

Dovednosti : rétorika, řidičský a kapitánský průkaz, španělština, chorvatština, skotská gaelština

FC : Millie Gibson

Hráč:

nathlantsov

Matka: Rebecca Corrino

Otec: Edmund Corrino

Babička: Penelope Corrino

Dědeček: Alarick Corrino

duoroses2.jpg

Charakteristika

rudaruze.png
blackrose.png
bilaruze.png

Drobná blondýnka působí tak trochu jako myška. Se svou výškou a světlými vlasy, které rámují oválný obličej s výraznými lícními kostmi se rozhodně nemůže odlišovat od dalších děvčat. Jsou to nakonec právě její oči, které v druhých vyvolávají pocit, že je dívka mnohem starší než vypadá. Jejich ocelově šedá barva je na jednu stranu magnetická a na tu druhou chladná. Jakoby se snad Bůh, v něhož věří její rodiče, nemohl rozhodnout, jestli má působit přívětivě a přístupně nebo naopak jako ledová královna. Spodní polovina obličeje včetně menšího nosu je lehkým paradoxem. Podle jemných vrásek kolem rtů nemůže nechat nikoho na pochybách, že se často usmívá. Neméně charakteristický je pro ni její pohyb. Nezapře v sobě herečku či tanečnici, jelikož jsou její pohyby elegantní a pružné.
Ginny je hrdou majitelkou opravdu staromódního jména. Oslovit ji ‚Genevieve‘ je první cesta k tomu, že si vysloužíte jeden velmi rychlý psychologický rozbor. Pokud však opomeneme averzi ke jménu, tak kdo je světlovlasá slečna?
Kdoví čím to je, ale má přesně ten druh kouzla či snad charismatu, který vás přiměje se s ní seznámit. Povídání s ní plyne poměrně rychle a vzhledem k tomu, že Ginny není kdovíjak nacionálním jedincem, vyjde s téměř každým. Nehledejte v tomto přístupu „kam vítr, tam plášť“, jelikož šedooká slečna upřímně nemusí jakékoli podlézání autoritám, jen aby náhodou někoho neurazila. V mnoha ohledech je tak trochu jako dítě. Nesmírně hravý, veselý a srdečný človíček, který má takřka pro každého úsměv nebo milé slovo. A nejsou v tom žádné postranní úmysly. Snadno by se mohla nazvat naivní a ona možná i naivní je, přeci jen se pokouší v ostatních objevovat něco nezkaženého, hezkého, ať už je druhý jedinec sebevětší podivín. Málokdy se stane, že by si o někom udělala obrázek hned, jak ho pozná. Kdepak, hodnotí kousek po kousku, konec konců je to tak trochu její studijní zaměření. Na to, aby někomu ublížila jen kvůli vlastním prioritám, je moc málo prospěchářská.
Je člověkem, který vše prožívá naplno, ať už jde o její vlastní studium nebo způsob, jakým se dívá kolem sebe. Jde o divadelní hru? Možná... Ginny je nepochybně laskavá, nemá problém nabídnout pomoc tomu, kdo ji podle ní potřebuje. V jejím přístupu se dá zároveň vnímat určitá jemnost ve vystupování nepatří mezi osoby, které by měli potřebu si do druhých rýpnout nebo na ně z dlouhé chvíle verbálně útočily, aby se cítily lépe. Nicméně v momentě, kdy se v nějakém rozbroji ocitne dokáže poměrně rychle vyhodnotit situaci a dokáže překvapit trefnou poznámkou. To, že si s ní okamžitě nesednete nicméně neznamená, že by vůči vám držela dlouze zášť. Nemá problém dávat druhou šanci za předpokladu, že si to druhá strana zaslouží.
Rozhodně se jí nedá upřít, že má pevně stanovený morální kompas a jasné přesvědčení. Jde o jeden z rysů, který zdědila po svém dědečkovi, byť si nemůžou být více vzdálení. I ona potřebuje nějaké poslání, kterému věří. Nyní je to moderování a fakt, že má možnost rozkrývat iluze polopravd. Je jen málo věcí, které se nějakým způsobem nesnaží aspoň trochu pochopit, ale cílená manipulace v jakémkoli ohledu mezi ně rozhodně patří a má dostatečné kritické myšlení, aby podobné tendence dešifrovala.

Minulost

Genevieve Corrino rozhodně není kdovíjak významné jméno a drobná modrooká holčička byla pouze jedním z mnoha dětí, které se narodily o Vánocích. Přesto Edmund a Rebecca považovali za zázrak, když se právě jim podařilo přivést na svět dítě. Jakkoli byl porod pro Rebeccu krizový a bylo jí doporučeno, aby zvolili nějaké alternativní řešení. Pro oba budoucí rodiče bylo, jakožto pro ortodoxní katolíky, nemyslitelné, aby se dítě narodilo jinak než klasickou cestou. Fakt, že byla v pořádku Rebecca i její dcera byl opravdu vánoční zázrak. Drobné děťátko nemohlo ani v nejmenším tušit, že právě upřímná víra bude mít v jejím životě zcela zásadní místo.
Pro rodinu Corrino je typická velká rodina a především soužití v rodinném kruhu. Může se to zdát nevinné, ale soužití ve velkém sídle v centru hlavního města jejich provincie, bylo především pro Rebeccu opravdu náročné. Jak mohla tušit, že narození dcery bude znamenat, že její manžel prodá útulný byt, kde měli soukromí a zázemí a bez nějaké předchozí debaty se prostě přestěhují? Možná pro sebe měli celé jedno patro, které bylo dvakrát tak větší než celý jejich byt, k tomu obrovskou zahradu francouzského stylu a pravidelné výlety do luxusního letního domku na ostrovu prince Edwarda. Přímo ideální pro vychovávání malého dítěte. Problém nastal při střetu dvou generací. Nebo spíš dvou žen přesvědčených o vlastní pravdě. Paní domu Penelope Corrino měla jasnou představu o výchově své vnučky a o nastavování hranic ze strany své snachy nechtěla ani slyšet. Už takhle stačilo, že svému úžasnému synovi odpustila, že se spustil s obyčejnou učitelkou lingvistiky. Rozhodně nehodlala dopustit, aby měla její buranská tchýně špatný vliv na její jedinou vnučku. Zpočátku šlo o drobnosti jako například, jestli Rebecca bude docházet na setkání dámského klubu, zapojí se do rodinné tradice závodů na jachtě, ale naschvály ze strany Penelope stále více eskalovaly. Chtěla mít hlavní slovo ve výchově vnučky. Rebecca byla schopná překousnout mnoho ústrků, ale v tomto ohledu byla míra trpělivosti opravdu hodně za hranou. Bylo jí ukradené, že ve svém muži nemá zastání, když přijde řeč na jeho matku, našla si tudíž cenného spojence ve svém tchánovi, který jako jediný zvládl krotit napoleonský komplex své drahé ženy.
Alarick Corrino se ve své vnučce viděl, nebyl to možná typický dědeček, ale jen co malá Ginny trochu povyrostla, byl to právě on, kdo v ní probudil lásku k lodím. Nebyli jí ani čtyři roky, když jí bral do přístavu nebo do svých dílen na výrobu historických lodí. Doufal, že to bude právě okatá blondýnka, která jednou převezme rodinný podnik, zvlášť když jeho syn neprokázal dostatečný talent, aby v řemeslu pokračoval. Naštěstí se nezklamal, takže se Ginny opravdu brzy začala věnovat nejen řezbářství, poctivě mu koukala pod ruce, když pracoval na zakázce pro producenty filmů nebo seriálů. Její dětství bylo netradiční, rozhodně si však nemohla stěžovat.
Jak nemilé překvapení pro hlavu rodu nakonec bylo, když se jeho vnučka začala věnovat také herectví. Naprosto ji uchvátilo vystupování na prknech, která znamenají svět a z původní zábavy při škole se stala absolutní vášeň. Líbilo se jí, že v rámci rolí má možnost být kýmkoli si jen zamane. Původně zkoušela jen konkurzy do filmových komparzů, ale postupně se začala mnohem víc zaměřovat na divadlo. Začalo se o ní mnohem víc vědět, což by se dalo brát jako veskrze pozitivní věc, jelikož se snažila dostat na konzervatoř. Jakým prozřením pro ní bylo, když si na ní po večerním představení za divadlem počkali cizí muži, kteří po ní chtěli, aby předala svému dědečkovi vzkaz. Velmi názorný vzkaz. Byla samá modřina, když s ní skončili, nebýt jejího kolegy, který končil v práci později, tak by z tohoto seznámení neodešla jen s modřinami a zlomenými prsty. Alarick Corrino se zapletl s rebely a myslel si, že ukončení spolupráce nebude mít žádný dopad.
Když se o těchto stycích dozvěděla její máma, tak zuřila. Manželství jejích rodičů nikdy nebylo ideální, ale myslela si, že bohatství jejího manžela Genevieve dostatečně zabezpečí. Nemusela se rozmýšlet dlouho a požádala o rozvod i za cenu toho, že pro ní bude mnohem náročnější dceru zabezpečit. Edmund opět nezklamal, nebyl hrdina a pod vlivem rodičů se od dcery i bývalé manželky distancoval. Ginny začala při škole docházet na brigády nejen aby si našetřila peníze na školu, ale aby její maminka nebyla na zajištění rodinného rozpočtu sama. Přivydělávala si jako pokojská nebo hosteska v lepších hotelích. Právě na jedné z větších akcí byla znovu konfrontovaná se známými svého dědečka. Nyní už nemohla mluvit o štěstí, když jí začali naznačovat, že by jim měla dělat společnost v jednom z pokojů, udělala takovou scénu, že by se za ni na jevišti rozhodně nemusela stydět. Dokonce zapojila i jednoho nebohého přihlížejícího. Naštěstí pro ni byl pan Lemaire dostatečně duchapřítomný, aby hrál malou šarádu s ní. Ať už ho zaujal její přesvědčivý herecký výkon nebo mu bylo proti srsti, aby si bezpáteřní zazobanci dovolovali na ženu, tak na ni trochu dohlédl a nebylo to naposledy.
Podruhé se potkali, když byla na talentovkách na konzervatoř. Vzhledem k tomu, že rozhlas byl naprosto mimo její zájem, tak bylo vcelku překvapivým zjištěním, že v komisi seděl právě její nový známý. Talentové zkoušky nakonec bez větších obtíží zvládla a po prvních týdnech ji pan Lamaire znovu oslovil. Dával jí a několika dalším studentům možnost, aby se ucházeli o místo v rozhlasu. Zpočátku se jednalo pouze o klasický přivýdělek a obohacení jejího životopisu, ale i mezi svými lidmi si Lamaire vybíral několik adeptů, kteří byli dostatečně důvěryhodní, aby je zapojil do neoficiálního rozhlasu, který vysílá cenzurované informace. Zároveň své svěřence chránil před prozrazením, jejich hlasy byli profesionálně upravované a neznali další členy.
S dalším ročníkem Selekce se tak nabízí možnost i takové nenápadné myšce jako právě Ginny, kde jinde sehnat informace z první ruky než právě u zdroje...

bottom of page