Gideon se narodil v pozdním podzimním odpoledni, za chladného a jasného dne. Pochází z chudší dělnické čtvrti na okraji města, kde se žilo skromně. V jejich domácnosti se věci nevyhazovaly, ale opravovaly, děti se učily pomáhat a starší přebírali odpovědnost za mladší. Oblečení se dědilo nebo přešívalo, aby se nemuselo příliš utrácet. Jako nejstarší ze sourozenců byl od malička ten, kdo dohlížel, hlídal a řešil drobné konflikty. Vodil mladší do školy, čekal na ně po vyučování, hlídal je na hřištích i na cestách po čtvrti. Nebyl nijak hlučný ani průbojný, ale mezi dětmi měl přirozený respekt. Spíš jako jistota než jako vůdce.
Jeho matka byla dlouhodobě nemocná a nemoc se do jejich domácnosti dostávala pomalu. Zpočátku šlo o únavu a vynechané směny, ale postupně přibývaly dny, kdy už nezvládala vařit, uklízet ani dohlížet na mladší děti. Gideon si začal všímat, že některé věci se prostě musí udělat, i když se o ně nikdo výslovně nepřihlásil. Převzal nákupy, vaření a drobnou péči o sourozence a brzy se naučil plánovat, počítat peníze a myslet dopředu. Tím, že byl doma čím dál potřebnější, si zvykal potlačovat vlastní potřeby a odkládat věci, které chtěl on sám.
Bylo to pro něj vyčerpávající, ale nikdy to nedával najevo. Únavu bral jako součást dne a potřebu spánku jako něco, co se dá odložit. Zvykal si fungovat i ve chvílích, kdy by jiní zpomalili, a naučil se držet tempo bez stížností. Lidé kolem něj často viděli jen to, že to zvládá, ale ne to, kolik ho to stálo. Právě tehdy se v něm usadila schopnost vydržet, mlčet a pokračovat dál, i když už neměl kde brát.
Když mu bylo šestnáct let, jeho matka zemřela. Nešlo o náhlý zlom, spíš o tiché potvrzení dlouhého období, kdy se učil fungovat bez jistoty. V té době už bylo jasné, že na střední školu nepůjde, rodina potřebovala jeho přítomnost i příjem. Převzal odpovědnost, která z něj udělala dospělého dřív, než na to byl připravený, a právě tady se v něm upevnila potřeba držet věci pod kontrolou a být oporou pro ostatní. Po její smrti se u jeho otce začala naplno projevovat Alzheimerova choroba s časným nástupem. Zpočátku šlo o drobné výpadky paměti a nejistotu v rozhodování, později o ztrátu orientace a schopnosti samostatně fungovat. Otec zůstal doma, ale postupně přestával být oporou. Gideon se stal neoficiální hlavou rodiny. Převzal odpovědnost za veškeré finance, běžný chod domácnosti i dohled nad mladšími sourozenci. Naštěstí se brzy se svým příjmem připojila Elise.
Po dokončení školy začal pracovat a brzy pochopil, že dlouhodobě potřebuje stabilnější řešení. V osmnácti letech proto vstoupil do armády. Služba mu nabídla pravidelný příjem, bydlení a zdravotní zajištění, které jeho rodina potřebovala. Během několika let se vyprofiloval jako klidný, spolehlivý a dobře reagující v krizových situacích. Za dva roky byl převelen do palácové stráže. Přesun znamenal stěhování přes celou zemi a první dlouhodobé odloučení od rodiny, kterou do té doby držel pohromadě vlastní přítomností. Přesto nabídku přijal, protože mu umožnila zajistit rodinu dlouhodobě a stabilně. Důvěřoval ostatním, že to tam společně zvládnou.