Gigi se narodila brzy ráno na konci jedné zimy. V paláci tehdy nebyl běžný ruch. Část personálu se teprve střídala a na chodbách bylo klidněji než jindy. Narodila se s předstihem a hodně rychle, mnozí to nečekali. Než se však vyměnila směna, malá princezna byla na světě. Vyrůstala v prostředí, kde měl každý den jasnou strukturu. Učila se, kde má stát, kdy má mluvit a kdy mlčet. Už od mala chápala, že její chování je sledované, i když to nebylo nikdy řečeno nahlas. Postupně si zvykla, že ne všechno, co se doma děje, se říká ven. Kolem šesti let si začala všímat, že vztah jejích rodičů není bezproblémový. Neznala důvody, ale všímala si změn v chování, ticha při večeřích a častých otcových odchodů. Musel do kanceláře, na schůzku, na jednání… ale zvuky rozhodně nevypovídaly o jednáních. Máma se doma chovala jinak než na veřejnosti. Gigi se naučila, že je lepší víc poslouchat než mluvit.
Rodiče trvali na tom, aby chodila do běžné školy. Ve třídě nebyla středem pozornosti. Chodila tam taky s dcerou máminy osobní komorné, která byla odjakživa její nejlepší kamarádkou. U ní mohla mluvit normálně, smát se a řešit obyčejné věci. Trávily spolu hodně času a pro Gigi to byl první vztah, ve kterém nemusela myslet na titul ani na povinnosti. Když jí bylo jedenáct, bylo jí poprvé otevřeně řečeno, že je první dědičkou. Rodiče se nechali korunovat. Její program se změnil. Měla víc povinností, méně volného času a začala brát přípravu na budoucí roli vážněji. Neprotestovala, ale přijala to jako fakt.
Začalo jí však docházet, že není jediným dítětem své matky. Neznala žádná jména ani počty, jen věděla, že existují. Brala to jako další důkaz toho, že vztahy v jejím světě nejsou jednoduché a že ne všechno je takové, jak se prezentuje. Hodně o tom vypovídalo také to, když občas zaslechla diskuzi rodičů o tom, že “to dítě vypadá přesně jako ty, nejsem idiot”.
Edmunda potkala na oficiální akci, když jí bylo jednadvacet let. Rychle si sedli. Měli podobné zájmy, jezdili spolu na motorkách a trávili spolu hodně času mimo palác. Podnikli nejeden road trip po Evropě, na který vyrazili bez většího plánování. Postupně jejich přátelství dostalo ještě přídomek výhod, protože ani jeden se nechtěl vázat, ale potřeby měli oba. Věřila mu. Svěřila mu i své největší tajemství. Gigi mu přiznala, že se bojí, že až jednou bude královnou, nebude umět být sama sebou. Tak jako on svěřil něco jí. Když to začalo vypadat, že by se jejich blízkost mohla změnit v něco vážnějšího, Edmund zmizel a přestal komunikovat. Přestal odpovídat na zprávy a přerušil kontakt bez vysvětlení. Pro Gigi to byl první člověk, kterému dovolila skutečnou blízkost, a jeho odchod ji zasáhl víc, než by čekala.
Od té doby si lidi nepouští blízko. Nevyhledává vážné vztahy a drží si jasně vymezené hranice. Dává přednost krátkým, jednorázovým akcím, která pro ni nepředstavují citové riziko. Jenže v téměř pětadvaceti letech se vydává nejen na diplomatickou misi do Illey, ale slovy otce najít potenciální vztah, který jí dá dědice.