top of page
ribborbigred.png

Isaac Ferry Van den Berg

Selection RPG - character

Země : Nizozemsko

Vzdělání : vyšší odborné

Status : princ

Stav : svobodný

Datum narození : 25. 9. / váhy

Věk : 23

Výška: 190

Barva očí : modrá

Barva vlasů : blond

Zájmy : vlastní vynálezy, matematika, fyzika, astronomie, technologie, vyrábění šperků, kuchařské umění jeho sestry, psi

Dovednosti : španělština, italština, angličtina

FC : Neels Visser

Hráč:

anniestich

duoroses2.jpg

Charakteristika

rudaruze.png
blackrose.png
bilaruze.png

Modrooký mladý muž s delšími blonďatými vlasy, které mu v jednom kuse padají do očí. Není to žádná mohutná hora. I když je vyššího vzrůstu a pravidelně podstupuje vysilující denní předepsaná cvičení, jeho tělo by se rozhodně s nabušenými modely srovnávat nemohlo. Po jeho těle si můžeme všimnout hned několika drobnějších tetování z nichž to nejvíce charakteristické je bezpochyby královská koruna na prsteníčku levé ruky vzhledem k jeho postavení ve společnosti. Tohohle mladíka jen stěží najdeme bez ozdob na krku či rukou. Jeho největší slabostí jsou totiž šperky, čemuž naznačuje i propíchlé ucho, ve kterém často nosí drobnější náušnici. Isaac rozhodně nepatří mezi ty typické osůbky, které můžeme běžně na ulici potkat v každé druhé uličce. A ne, skutečně to není jen tím, že používá od svých patnácti let kvůli nehodě způsobené požárem, vozíček pro invalidy. Jeho problémy s chůzí jsou pouze znaky, které vidíme na první pohled už z několika metrů, pokud ho v tom davu vůbec zahlédneme. I když je ve stoje dost velký čahoun, zas tak obrovský na vozíčku už není. Řeč je hlavně o jeho vnitřní stránce jako takové.
Co není na těle, musí být v hlavě. Dal by se tedy velmi skromně řadit mezi největší génie nynější doby. Minimálně mezi ty, co se tím nijak netají. Už jako malý vyčníval pro něj překvapivě nepopulárními zálibami, jako je matematika a fyzika. Tyto dva předměty pro něj velmi brzy začaly představovat celý jeho život, neboť je už od svých třinácti velkým kutilem a vynálezcem několika maličkostí určených pro pomoc ať už jemu, jeho rodině, nebo rovnou celé populaci. Málokdy ho uvidíme na jiném místě, než zavřeného ve své dílně v nejvyšším křídle obklopeného všemožným harampádím, které s oblibou sbírá pro své výzkumy. Zároveň si nechává za peníze, služby a výhody svůj čas volný i pro zaměstnance paláce, kterým se jeho opravy vyplatí po finanční stránce více, než u jiných opravářů. Dal by se označit za příšerného perfekcionistu. Vše, co projde jeho rukama musí být dokonalé a bez jediné chybičky.
Někoho zajímají v jeho věku ženy, alkohol a drogy, jeho zajímají přístroje, moderní technologie, věda a hlavně koláče jeho dvojčete. Sourozenci spolu mají takovou nevyřčenou dohodu. Jak už to totiž u dvojčat bývá, čtou si vzájemně myšlenky a co by jiní museli říct několika větama, jim stačí pouhý pohled jeden na druhého. Isaac opravuje Cat vše, s čím zrovna přijde, ková a zdobí jí vlastnoručně vyrobené nefalšované šperky a Catharina ho za to obměňuje svými kulinářskými schopnostmi ve vaření a pečení. K výrobě šperků se dostal sám, když mu táhlo na osmnáct let. Pro lesklé věcičky měl slabost vždy, smět si však dnes vybrat, živil by se zlatnictvím. Šperky však neprodává. Jeho výtvory jsou určené jen jeho rodině a případě těm, kterým šperk sám daruje. Na vztahy ho moc neužije. Isaac se věnuje hlavně sám sobě a své budoucnosti než aby se staral ještě o někoho jiného kromě své milované sestry.
Považuje se za poměrně společenskou osobu. Zároveň však ale není fanouškem seznamování a nových tváří a to kvůli svému postižení, se kterým se doposud vlivem okolí nedokázal plně vyrovnat. Na invalidy se spoustu lidí dívá jako na chudáčky, kteří potřebují pomoct, jelikož nejsou schopní žít plnohodnotný život. Nestává se zrovna zřídka, že by se k němu proto dotyčný nechoval zprvu jako k dítěti, nebo při konzultaci o něm nemluvil k jeho doprovodu, nikoliv k Isaacovi samotnému. Jako k neschopnému a mentálně narušenému. Může proto působit ze začátku velmi odtažitě. Sám moc dobře ví, že mu jeho omezení nijak nebrání v ničem, co mohl dělat i předtím. Je plně samostatný a se vším si poradí bez pomoci druhého. Je na narážky, které by tvrdily něco jiného, přímo alergický a schopný jakýkoliv kontakt zrušit. Dokáže si sám ze sebe udělat srandu. Snad jako každý člověk se rád baví. Vše ale má své meze a pozná, když se sranda promění v posměšky. A tak je spíše sám. Jen on, jeho dílna a budoucnost.

Minulost

Isaac se narodil jako druhorozený chlapeček královskému páru Nizozemska. Neoslavoval se však jen jeho šťastný příchod. Hned dvě minuty po něm totiž denní světlo světa spatřilo i Isaacovo mladší dvojče, Catharina. Děti to byly velmi zvídavé. Člověk by tvrdil, že jejich první slovo nebylo „máma“, nýbrž „a proč?“. Malému klučinovi a jeho očím nikdy nic neuniklo a věnoval pozornost i věcem, kterým by ve svém věku pozornost věnovat vůbec nemusel. Pomáhal služebnictvu s drobnými pracemi, jako bylo například poskládání svého vlastního prádla, jelikož byl přesvědčený, že přesně na tohle holky letí. Taky měl ale věčně odřená kolena způsobená všemožnými nápady dětí, ze kterých obvykle nevzešlo nic než pořádná dávka průseru a nejednoho pohlavku. Mezi takovou nejoblíbenější hru dvojčat totiž patřilo hraní si na agenty v utajení. Z tvrdého papíru a voskovek si děti vyrobily jmenovky a odznaky, se kterými pak s vodními pistolkami v ruce pobíhaly po celém paláci a jásaly, div se celý palác neotřásal. Bylo jen otázkou času, než za takové rádoby neškodné hraní dostanou pořádně přes ruce. Tenkrát svému otci vběhli přímo uprostřed velmi důležité politické schůze do jeho kanceláře a z jejich přepadení se několik dokumentů určených pro podepsání politických záměrů, už nevzpamatovalo.
Své dětství strávil Isaac hlavně pilným studiem. Stejně jako jeho dva sourozenci měl osobního domácího učitele, který se mu věnoval na maximum. Povinností příliš ale neměl. Snad kromě královské etikety na něj nespadly příliš velké nároky, jako na jeho bratra Williama. Nebyl totiž korunním a tak se více mohl věnovat objevováním svých koníčků. Už ve velmi mladém věku projevil obrovský zájem o matematiku a fyziku. Stejně tak pro astronomii a elektroniku. Ve svých deseti letech proto od rodičů dostal k narozeninám vlastní dětský teleskop, který má ve své zašívárně u pootevřeného okna postavený neustále i teď ve dvaceti třech. Ukázal se být obzvláště chytrým. Právě v deseti letech totiž přišel s několika nápady, které si pečlivě zapisoval do notýsku a věnoval se jim. Ze začátku samozřejmě nešlo o nic světoborného. Hrdý byl například na svůj stojan na pušku, který vyrobil z tyče od koštěte, létajícího disku a držátek od kola. Ve třinácti pak sestavil vlastní hrací kostku v podobě menší černé skříňky s čudlíkem a šesti světýlky. Při zmáčknutí tlačítka kostka vygenerovala náhodné číslo.
V jeho patnácti letech nastal v životě královské rodiny obrovský zlom, který je ovlivnil na dobu několika příštích let. Vinou odpůrců režimu, rebelského společenstva, totiž v paláci vypukl požár. Isaac byl zrovna ve své dílně, když se plameny dostaly i k němu a celé jeho dlouholeté práci. Snažil se zachránit aspoň zlomek z celého výzkumu, než už i pro něj bylo příliš pozdě. Dalším výbuchem a otřesem hodně těžce upadl a svalilo se na něj několik přístrojů ze stolu, které mu podrápaly kůži a uvedly do bezvědomí. Nebýt jeho staršího bratra, jen stěží by odtamtud vyvázl živý. Po dni stráveném na nemocničním lůžku mu bylo lékaři sděleno, že se už možná na nohy nepostaví. Docela ironie, že ho v té chvíli štvaly více ztracené dokumenty shořené na popel, než jeho nohy a zdraví. Po takové nehodě se uzavřel do sebe více než předtím. Trávil čas hlavně v nově rekonstruované dílně a začal přijímat objednávky od zaměstnanců, kteří si k němu přicházeli pro radu nebo přímo opravu některých ze svých rozbitých věcí. Po pěti letech, kdy byl k vozíčku prakticky připoután se mu pomocí rehabilitací a pravidelného cvičení s odborníky povedlo se normálně postavit a nějakou chvíli i kostrbatě jít po svých. Nyní se proto dokáže velmi elegantně zvednout a něco si sám podat, nebo dokonce dojít k vedlejšímu stolu dva metry dál bez toho, aby se o něčeho musel přidržovat. Na veřejnosti však používá hlavně vozík a jakoukoliv novou společnost víceméně odmítá.
Co se vztahů týče, i on si dokázal během svých dospívajících let najít přítelkyni. Byla to dcera jedné komorné, která palác jednou za čas navštěvovala, aby své mamce pomohla s prací. Studovala střední školu se zaměřením na biologii, kterou studovala v zahraničí díky vízu a oplývala působivým intelektem. Není divu, že si s mladým princem okamžitě padla do oka. Jejich vztah však po dvou letech skončil v přátelském souladu, jelikož byl pro ně vztah na dálku velmi složitý a postupem času dívka zjistila, že by si svůj budoucí přestavovala zcela jinak než právě on.

bottom of page