Nebýt Ritina neplánovaného těhotenství a páru dvou čerstvě sezdaných mužů toužících po dítěti, psal by se její životní příběh pod vlivem diametrálně odlišného žánru. Ve zcela nevyhovujících podmínkách – v prostředí nedostatečném dvěma dospělým, natož pro péči o novorozeně. Josephinino dětství tedy nezapočalo v prosluněném Sydney, nýbrž na předměstí novozélandského Wellingtonu - Města ležícího na pobřeží Cookova průlivu, kam si ji Andrew s Georgem z Austrálie přivezli. Navzdory vlažnému přijetí ze strany příbuzných se nezalekli zodpovědnosti, kterou výchova několikaměsíční dívenky přinesla, a nenechali se od svého záměru odradit. Ačkoliv se do péče o Josie pustili se skutečnou vervou, pravděpodobně by se dopustili výrazně delšího seznamu pochybení, pokud by se na prahu jejich domova neobjevila Andrewova mladší ambiciózní sestra Ingrid – jejich strážný anděl. Tato vcelku nekonvenční rodinka vytvořila prostředí, v němž Jo rostla jako z vody – spokojená, usměvavá a neustále fascinovaná okolním světem. Přítomnost dodatečné pomocné ruky otevřela Georgovi možnost následovat svůj dlouholetý sen – otevření obchodu s žertovnými potřebami. A tak, zatímco se jeho podporující manžel rozhodl pomáhat těm méně šťastným jako službu konající advokát, George konstruoval jeden prototyp za druhým. Josie měla to štěstí vyrůstat v prostředí protkaném smíchem, který alespoň částečně kompenzoval finanční nejistotu života začínajícího podnikatele a mizerně placeného státního zástupce. Možná nikdy nebalancovala na hraně chudoby, a i přesto se často uchylovala k listování tetiných lifestylových magazínů a snila o moderním vybavení do kuchyně, namísto sotva fungujícího mixéru, či o posteli, jejíž nestabilní nohy nemusí každou chvíli něčím podkládat, aby nespala z kopce. Našla útěchu v hyperfixaci na dinosaury a v návštěvě wellingtonského muzea, kam ve volném čase tahala každého, kdo byl ochoten stát tři hodiny vkuse u kostry tyranosaura rexe a poslouchat její mudrování. Tetička Ingrid se sice po několika letech společného soužití odstěhovala ke svému o několik let staršímu snoubenci, v dívce však zanechala dlouhotrvající stopu v podobě nepopiratelného sklonu ke ctižádosti a průbojnosti. S jejím odchodem se roky Joina náročného dospívání jednoznačně propsaly do změny povahových rysů a tendence utíkat po každé hádky s otci do bezpečí tetina velkého bohatého světa. Jak už ovšem bývá zvykem, nic netrvá věčně, a to ani vzdorovitost pubertálních výrostků. Narození mladší sestry Camille upevnilo vztah mezi ní, jejími otci a jejich kamarádkou Heather, která se nabídla stát se dívčinou surogátní matkou. Právě tato krevní spřízněnost v ní zapředla semínko zvědavosti, a když se jednoho obzvláště slunečného léta vydala na výlet do Austrálie, využila to jako záminku nalézt svoji biologickou matku. O svém záměru pochopitelně nikoho neinformovala, a když Ritu v jednom z lepších rodinných sousedství skutečně objevila, zjistila, že je šťastně vdaná a vychovává dva malé chlapce. Na místě se rozhodla, že ji do svého života nepustí. Těžko říct, zda právě tento objev zapříčinil, že kolem sebe začala budovat vysoké neprostupné hradby. Minimálně na tom měl svůj lví podíl – fakt, že se jí matka tehdy vzdala, jen, aby nyní měla svoji velkou šťastnou rodinu. Nebyla s to se přenést přes očividné argumenty a okamžitě její počínání vyhodnotila jako zradu. Ačkoliv to s jejím vnitřním světem neskutečně zarezonovalo, naučilo ji to být o to vděčnější za své otce a mladší sestru. Zhruba v tuto dobu se více začala zajímat o Andrewův svět, objevovat nespravedlnost soudního systému a úskalí lidí žijících na pokraji společnosti. Chvíli se zdálo, že půjde ve stopách studia práv, dokud nepřišla s oznámením, že ji přijali na Victoriinu Univerzitu. Obor kinematografie a dokumentaristiky její rodiče zprvu jednoznačně šokoval, dokud jim nedošlo, že své rozhodnutí myslí naprosto vážně. Roky tvrdého bilování doplňovala o částečný úvazek v komerční televizi, kde absolvovala také své (pochopitelně neplacené) praxe na úplném konci celého potravinového řetězce. Pokud zrovna nenosila kelímky s kávou nebo neběhala jako nadmutá koza z místa na místo, nahlížela ze zákulisí a pokoušela se pochytit co se dalo. Zatímco žonglovala školu s prací a natáčením amatérských dokumentů, cestu si do jejího života proklestil mladý student financí a bankovnictví, Hudson Whitaker. Z přátelství se brzy stal vztah a z něho také po vystudování bolestně nefungující manželství. Josephine se soustředila na vybudování kariéry, zatímco dřela za nuznou mzdu, jen proto, aby se domů vracela k muži, který zlehčoval její úspěchy a nosil jí květiny z benzínky – pokud už nějaké vůbec donesl. S natočením několika snímků, jejichž témata se zabývala například bytovou krizí na Novém Zélandu, právy domorodých Maorů či odvrácenou stranou mlékárenského průmyslu, se začala konečně dostávat do povědomí širší veřejnosti. Poslední kapkou k podání žádosti o rozvod pro ni byla Hudsonova neschopnost dorazit na premiéru jejího časosběrného snímku. Doma mu sbalila kufry, vyměnila zámky a pozvala svoji nejlepší přítelkyni na dvě flašky portského. I když se její osobní život nevyvíjel podle představ, dělala vše proto, aby to nemělo vliv na její práci – neúspěšně. Při zveřejnění dokumentu o epidemii pervitinu odkryla několik vlivných osobností, mezi nimiž se nacházel i Ingridin manžel a členové komerční televize, kde do té doby pracovala. S výpovědí přišlo i zpřetrhání vazeb s tetou, která přislíbila zaplacení Camilliny herecké školy a Josephine se tak najednou ocitla s hromadou žalob na krku, s jedinou ušmudlanou nabídkou práce ve státní neziskové produkci, zaměřující se na dokumenty o zvířatech - terčem všech, kterým nebyla pohodlná a jimž nebyl její morální kompas právě po chuti. Žádná společenská témata, jenom plazi, pavouci a ohrožené ptactvo. Do ambicí odkroutit si na trestné lavičce pár let a vrátit se nazpátek k vlastní tvorbě, hodila vidle další neočekávaná událost. Zastoupení kolegy na zahraniční cestě do Illéy – při tvorbě snímku s novozélandským princem, vášnivým ornitologem. Může se jenom modlit, že ji co nejdříve pošlou domů – ptáci totiž nepatří mezi její nejoblíbenější mazlíčky.