Dlouhé zasněžené noci a krátké dny vyhřátém slunce naplňovali jeho dětství v malém osadě svým rodičům. Místní obyvatelé prosperovali z rybolovu, ale jeho otec měl na starosti psí spřežení. Jeho matka prodávala v lokálním obchůdku s potravinami, do kterého otec pravidelně z města dovážel suroviny.
Trávil celé dny s otcem u psů a učil se řídit psí střežení. Jelikož byl jedináček, tak psy často považoval za svoje sourozence a mnoho s ním vyrůstalo. V něm se projevila velká láska k zvířatům.
Když už začínal trochu věci chápat, tak otec ho začal učit k základům přežití v divočině a stejně tak péči o přírodu a zvířata. Od tohoto okamžiku začal domů nosit různá opuštěná či zraněná zvířátka domů. V lokální záchranné stanici už byl známá tvář a máma se o něj bála, ať od nich nechytí nějakou nemoc.
Na střední školu se bohužel musel ubytovat na internátu v blízkém sousedním městě, protože v jeho malém městečku se žádná střední škola nenacházela. Avšak o víkendech jezdil domů a trávil celé dny zachraňováním tvorečků, ježděním na psím spřežením po okolí či výpomocí v lokální záchranné stanici.
V šestnácti si udělal i kurz první pomoci, kde poznal dívku, která naopak studovala zdravotnickou střední školu a aspirovala na zdravotní sestru. Padli si do oka a začala z toho jeho první láska. Vídali se ve městě, občas za ní chodil do nemocnice, kde měla praxe a trávili spolu čas. Ale jak to bývá u prvních lásek, tak mysl mladých tam hraje velkou roli. Došlo k spoustu nedorozumění a hádkám. Takže se nakonec rozešli ještě před maturitou.
Díky tomu, že sever je zvyklý na obyvatelé odlehlých oblastí, tak se rozhodl, že bude studovat univerzitu dálkově, přičemž na nějaké přednášky bude dojíždět o víkendech a praxe si odbývá na v ochranářské stanici, kde už je jako doma.
Vedle toho chodí na nejrůznější přednášky, které se zabývají etikou a legislativou ohledně ochrany zvířat apod.
Občas, když mohl tak se svým psím spřežením vypomáhal horské službě hledat lidi zapadlé v lavině. Nebylo tomu ani jinak tohoto dne, kdy si vyžádali jeho pomoc. Díky schopným psům a jeho stopovacím schopnostem pomohl záchranářům najít zapadlého norského prince, o němž netušil, že je to princ. A takhle poznal Fenrira.
Padli si do oka a vedli konverzaci, která trvala hodiny. Nakonec se i spřátelili. Po letech přátelství Kasper ho sem tam informoval o své ochranářské činnosti, a naopak se učil od Fenrira o činnosti horské služby, která mu taky přišla naprosto fascinující. Podporoval ho v jeho cílech. Líbilo se mu, že Fenrir chce pomáhat lidem a on zase zvířatům.
Před nedávnou dobou dostudoval bakalářský program na dálkovém studiu oboru Animal Science, na který hned navázal magisterským oborem Applied Ethology. Takže musel hodně pendlovat mezi studiem a aktivní činností, nicméně všechno zvládl a může se pyšnit magisterským oborem.
Jako, kdyby to všechno měl nalinkované, protože ve stejnou chvíli přišla nabídka od Fenrira, že by ho mohl doprovázet na Selekci v roli zdravotníka, přece jenom kurzy první pomoci měl a člověka by docházel zachránit. Fenrir věděl, že Kaspar je extrovertní a nikdy se nepodíval za hranice rodného Norska.
Kasper zprvu docela váhal, protože nechtěl vypadnout ze svého každodenního života, který ho naplňoval, ale pak se zamyslel, že taková příležitost může přijít jen jednou za život a pár měsíců života by mohl obětovat pro nějaké nové zkušenosti. Nakonec na nabídku kývnul.