Katarzyna se narodila čerstvě oddanému páru na okraji ruska. Její dětství bylo šťastné ale rozhodně ne v luxusu. Její rodiče byli oba ve střední vrstvě, vydělávali akorát na bydlení ale rozhodně ne na rozmazlování malé Katar. Přesto si na své dětství nemůže stěžovat. Možná neměla nejnovější telefon nebo značkové oblečení, měla ale lásku obou rodičů, kteří jí zbožnovali. Ve škole nebyla moc oblíbená, byla většinou sama a hleděla si učiva, moc se nespouštěla s ostatními, nezajímaly jí večírky ani podobné záležitosti a přestože se sama nepovažovala za šprta, mnozí jí tak viděli. Ne že by se nechtěla kamarádit, ona prostě jen potřebovala čas si najít k lidem cestu. Proto si udržovala u těla jen jednu kamarádku, která jí ke štěstí stačila.Vše se jen zhoršilo když jí po nástupu na střední zahynula matka na těžký zápal plic. Tehdy se jí všechno rozpadlo pod ruky, schovala se do sebe, odstřihla všechny kamarády a dokonce i otce. Pár měsíců na to jí vyhodili ze školy, protože zde nedocházela ani neplnila úkoly. Jí to však bylo jedno. Začla chodit ven do barů, zvala se na večírky, občas jí pod ruku přišla i nějaká ta droga. Její otec se jí snažil pomoc, ale ve smutku a odmítání se jen vše při nátlaku pomoci zhoršilo. Nakonec i utekla z domova na tři měsíce. To už její otec nevydržel a z posledních ušetřených peněz jí poslal do převýchovného tábora. Tehdy jí totiž ještě bylo pouhých sedmnáct. Přišli si pro ní uprostřed noci a přes to že se bránila, tehdy neměla jedinou šanci. Strávila tam osm měsíců k osmnáctým narozeninám . V den jejích narozenin si pro ní přišel otec. Byla jako vyměněná. Tábor pro ní byl takovou menší odvikačkou, která jí pomohla se jak dostat ze zármutku tak i z začarovaného kruhu alkoholu a drog. Místo toho jí zaměstnala různými aktivitami, ať už celodennímu výšlapy nebo kurzem Kung-fu který zde absolvovala či i znovu školou, tentokrát jinou, kterou zde začala dálkově. Měla štěstí, že se dostala do jednoho z lepších táborů pro mladstvé, ale nebyla to procházka růžovou zahradou. Dny bez jídla, šikana od ostatních, ale i tělesné tresty jí dost zocelily a taky vnukly myšlenku, kterou se řídí do teď. Nikdy nebude už ona tou slabší. Po jejím návratu to bylo doma jednoduše…dusné. Nemluvila s otcem na truc a byť se z jeho strany nějaké snahy objevily, ona je jednoduše ignorovala. Měla svoje plány a postupně se je snažila realizovat. Přihlásila se do armády. Tajila to do posledního možného termínu, dnu před jejím odjezdem. Tehdy si sedla s otcem ke stolu a oznámila mu to. Vyšiloval. Prosil ji ať nejde. Bál se o ní. Ale ona se nehnula. Vzala svou tašku a zabouchla za ním dveře. V pluku jí nebrali moc vážně. Byla štíhlá, nic moc svalů na ní nebylo a neuměla ani kotoul, ale ona byla odhodlaná. Mnohdy trénovala do noci když už ostatní dávno využívali volna. Se zbraní jí to moc nešlo ale v boji na blízko byla již po pár týdnech jedna z nejlepších. Nakonec tam tak zůstala do svých dvacetitří. Tehdy se potkala s mužem na jedné z misí. Byl to významný podnikatel a hledal k sobě někoho na ochranu. Katarzyna se mu líbila, viděl jí trénoval a sám jí při oslovení řekl, že se na ní blbě nekouká. Líbilo s mu, že dokonale zapadala do večírků jako pěkná tvář. Nabídl jí práci jako bodyguarda a dokonce jí s tím slíbil trénink v jedné z speciálních jednotek…jediný háček byl ten, že to nebylo v Rusku. Byla to nabídla století, s takovou sumou kterou jí nabídl mohla žít spokojeně a ještě polovinu zaslat tátovi, ale bylo to pryč ze země a tehdy ještě neuměla žádný jiný jazyk kromě Angličtiny. Válka jí však už stahovala z kůže pomalu a tak nudné večírky vypadaly jako dobrý nápad, alespoň na chvíli. Proto nabídku nakonec přijala. Odjela tak do Ilei, kde nikoho neznala a nikomu nerozumněla. Jako první jí byl zařízen učitel. Po pár týdnech kdy uměla alespoň základy z intenzivního výcviku se poprvé ocitla v speciálních jednotkách, tedy přesněji jedné konkrétní. Tam nikdo nevěděl že zde je nasazená, bylo řečeno že byla předtím v armádě Ilei a že je občanem, což bylo vše lží, ale co s tím mohla nadělat, nemohla říct že jim lhali. Ze začátku se cítila vyvržená, no nakonec se v jednotce ujala dobře, ostatní jí učili anglické slangy a přijali jí. Zde se zdržela na rok než přešla přímo jako bodyguard k onomu muži. Brzy však zjistila že nebyl tím za koho se vydával. Jeho praktiky byly zvrácené a nelíbilo se jí že jejich vztah tahal za domluvené hranice. Proto už po roku a půl zrušila smlouvu a jednoduše odešla. Nehodlala jej nechat z ní dělat neschopnou. S tím se však musela vrátit zpátky do Rodné země. Na zbytek roku si nechala volno, znovu obnovovala vztah z otcem, povídala mu co zažila a zároveň pokukovala po nové práci, no nic se jí nelíbilo. Nic z toho co bylo na trhu jí nesedělo než jednou jí kontaktoval starý známý, její bývalý vrchní s nabídkou. Řekl jí že slyšel že je zpátky v Rusku a že by měl pro ní nabídku práce. Váhala, protože jí nechtěl říct nic konkrétního, ale něco už potřebovala a tak to přijala. A tak se dostala k Princi Nikolayeovi. Když zjistila že má znovu dělat bodyguarda, chtěla z toho vycouvat, ale její vrchní jí přesvědčil, že je to životní šance a tak, přes skepticismus, nabídku přijala. Od té doby začla doprovázet prince kam bylo potřeba. A teď, aniž by to kdy čekala, se díky tomu vrací zpátky do Ilei.