Kenai přišel na svět koncem února, ale místo astronomického znamení ryb mu byl přidělen totem - kolibřík se stal pro dítko s téměř černýma očima duchovním spojencem na celý život. V brazilském nativním kmeni, hluboce spojeném s přírodou, představovalo přidělení totemu významnou událost, stejně jako narození nejmladšího a zároveň posledního dítěte náčelníka Achaka a šamanky Tivy. Již pouhé uvedení do světa Kenaie napovídá, že nevyrůstal ve všedním prostředí ani rodině. Pochází z kmene Yarokai, situovaného v samotném srdci Amazonie v blízkosti vodních toků. Yarokai je kmen, který je již po generace známý jako kmen zakládající své hodnoty primárně na hlubokém propojení s přírodou a duchovních zvyklostech, což se nezaměnitelně podepsalo i na vyrůstání Kenaie - to se nedá ani zdaleka považovat za tradiční nebo běžné. Zatímco děti žijící v centrech velkých měst trávily dětství na hřištích nebo ve školkách, Kenai trávil čas v přítomnosti svých třech sourozenců a ostatních členů kmene, kteří ho učili organizaci v úzce spjatých rodinných vazbách.
První roky života v amazonském pralese plynuly v mírumilovném tempu. Nikam se nespěchalo, nikdo ho do ničeho netlačil. Postupně se zjišťovalo, kterým směrem by se mohl život malého chlapce vydat- zda má šikovné ruce, bystrou mysl nebo vrozený talent komunikace. Byl učen základům, bez nichž by se v srdci pralesa neobešel. Lukostřelba, rybolov, stopování, sběr bobulí i léčivých bylin, orientace v toxinech - dovednosti, které v moderním světě nejsou potřeba, ale ve světě Kenaie představovaly základy nutné k přežití. Těžko by se vůbec dožil dospělosti, kdyby nerozeznal jedovaté plody od jedlých nebo chytal do holých rukou ty nejjedovatější druhy pralesniček. Přestože se jednalo o dovednosti nezbytné pro život v kmeni, postupem času se začal ukazovat potenciál, který v sobě Kenai ukrýval. Narozdíl od staršího bratra se nezajímal o vůdčí schopnosti nebo komunikační dovednosti, ale naopak preferoval přítomnost květin, plodů a různorodých bylin. S nadšením poslouchal kmenové duchovní historky a snažil se pochopit skryté významy za vším živým. Neskrývaná zvědavost ho spolu s odhodláním se učit a poznávat i svět za hranicemi pralesa, přivedla k šanci, která se těžko odmítá. Kmen Yarokai již po několik generací úzce spolupracuje s dobrovolnickou humanitární organizací, zaměřující se na podporu nativních kmenů. Právě díky téhle spolupráci se Kenaiovi se svolením rodičů podařilo získat místo ve školním programu pro podporu vzdělanosti mezi indigenními lidmi. Cílem projektu bylo zařazení domorodých lidí do společnosti a možnost poskytnutí budoucího univerzitního vzdělání. Kenai tak spolu s několika dalšími dětmi z kmene začal navštěvovat provizorně vybudovanou školu v nejbližší vesnici, právě pod záštitou dobrovolnické organizace.
Přestože kmen Yarokai do určité míry neodmítal moderní technologie, které využíval zejména k usnadnění života a ochraně životního prostředí, díky studiu získal Kenai možnost své dosavadní znalosti postupně rozšiřovat. Naučil se plynulé angličtině a zlepšil se i v portugalštině, kterou se sice učil odmala, ale stále pro něj nebyla tím nejpřirozenějším jazykem. Tuhle roli zastál rodný jazyk arawak. S plynoucími roky se začal prohlubovat Kenaiův zájem o duchovno, mystiku, jedy a zejména o léčivé byliny a lékařství. Vybudoval si sen studia medicíny, ačkoliv pro něj byl touhle dobou ještě na míle vzdálený. V porovnání se starším bratrem měl výrazně větší volnost ve výběru, byť i o sedm let starší Elsu získal možnost studií v místní škole, stejně jako jedna z jeho starších sester. Balanc mezi moderním světem a tradičními způsoby nebyl procházkou růžovým sadem. Hranice mezi oběma světy bylo snadné překročit, což v představách Kenaie znamenalo něco, co nechtěl pokoušet. Úcta vůči vlastní rodině a kmeni ho vždy držela v pomyslném šachu, byť si byl plně vědom, že mu rodiče v naplnění snu bránit nebudou. S blížícími se osmnáctinami mladíkovo srdce těžklo pod volbou, která ho čekala. Mohl se uspokojit se vzděláním na úrovni středoškolského a plně se vrátit do života v kmeni nebo mohl i nadále kombinovat tradice s moderním životem. Zvolil druhou možnost. V osmnácti letech zdárně vykonal přijímací zkoušky na univerzitu v São Paulu, kde získal studijní stipendium pro indigenní obyvatelstvo a nastoupil na dálkové studium v oboru biologie.
Právě v tomhle období se mu do cesty připletl Frederick - korunní princ Illéjského království. Díky organizaci, která zaštítila jeho vysokoškolské studium, získal možnost přivýdělku, který představoval poměrně nemalou částku. Pro Kenaie sice peníze neměly tak vysokou hodnotu jako pro ostatní, ale jelikož si byl plně vědom, že je bude v budoucnu potřebovat kvůli škole, pracovní nabídku přijal a stal se pro Fredericka průvodcem brazilské divočiny. Zprvu ho považoval za naprosté jelito, floutka ze zbohatlické rodiny, co se vydal do světa, aniž by měl sebemenší ponětí o tom, co všechno život v pralese obnáší. Stačilo však poměrně krátké časové období na to, aby se Fred stal jedním z nejbližších osob, které v životě má. Zažili společně nespočet dobrodružství, od život ohrožujících situací až po humorné zážitky - například téměř uskutečněné zásnuby s jednou z domorodkyň. Nechybělo totiž málo a mladý princ by si s sebou z Brazílie přivezl i manželku. Kromě zážitků z divočiny společně prošli i dálkovým studiem, byť každý na jiné univerzitě. Po několika letech soužití oba úspěšně zakončili vysokoškolská studia a spolu s jejich koncem přišel i nový začátek. Frederick mu nabídnul možnost pokračovat ve studiu na královské univerzitě v Illéy, konkrétně na lékařské fakultě v jeho vysněném oboru - integrativní medicíně. Ocitl se tak na emoční horské dráze a nadšení střídaly obavy. Kdyby přijal, musel by se minimálně po dobu studia odstěhovat ze své rodné země, pryč od všech hodnot, které kdy uznával, od milované přírody a ještě milovanější rodiny. Nebylo to lehké rozhodování, ale nakonec, po několika náročných konverzacích, s těžkým srdcem nabídku přijal.
Tím započala nová životní etapa, která s sebou nesla nespočet nových výzev. První z nich bylo opuštění kmene a rodné Brazílie do země, kde nestrávil ani minutu života. Čekal ho obrat, který až doposud nikdy nezažil. Ocitnul se v paláci, prostředí diametrálně odlišném od všeho, k čemu měl kdy blízko. Čas strávený v přírodě vystřídaly společenské akce a lidé, se kterými těžko hledal společná témata ke konverzaci. Mezi politicky zainteresovanými lidmi si dodnes připadá jako ryba na suchu. Ani za rok si na pozlátko paláce a předsudky některých jedinců nestačil zvyknout, byť se mu Fred snaží pomáhat jakkoliv mu to možnosti dovolují. S nadcházející Selekcí v paláci vznikne ještě větší chaos než obvykle, ale je odhodlaný být Frederickovi kdykoliv po ruce - ať už se jedná o pravidelné meditace, nebo přátelský pokec v zákoutí zahrad.