Kiela se narodila jednoho dubnového dne o malou chvilku před tím, než se první sluneční paprsky dotkly zvlhlé trávy na louce za jejich domem. Díky tomu se naučila vstávat velmi brzy a většinou je vzhůru daleko dřív, než ostatní členové její rodiny. Tu aktuálně tvoří její otec Carl, bratr Marc a Paul. O svou maminku Emmu bohužel přišla při tragické autonehodě. Celá událost se naštěstí odehrála v době, když byla Kiela ještě příliš malá na to, aby ji pochopila. Tenkrát ji rozplakalo pouze to, že jí večer před usnutím nečetla její oblíbenou pohádkovou knížku. Prostě jednoho upršeného večera někam odešla a už se domů nikdy nevrátila. Když se Kiela později dozvěděla bližší podrobnosti, sama sobě si dala slib, že za volant automobilu nikdy neusedne. Proto dosud nevlastní řidičský průkaz a jediným dopravním prostředkem, který umí dokonale ovládat, je zatím jízdní kolo. Její otec je úspěšným právníkem, a tak podstatnou část svého dětství trávila ve společnosti svých bratrů. Ve škole příliš nevynikala, ale dařilo se jí proplouvat s dvojkami nebo trojkami bez nutnosti dlouho koukat do učebnic. Nejoblíbenějším předmětem pro ni byla výtvarná výchova, to podědila po své mamince, která byla malířkou. Ale Kiela nezůstávala jen u malování nejrůznějších obrazů na papír nebo plátno, velmi brzy se naučila i tvořit šperky. Nejprve to byly různé náušnice a náramky z přírodních zdrojů. Navlékala na jehlu s nití nejrůznější jeřabiny nebo lesní plody, později přešla na korálky a svoje výtvory prodávala spolužačkám. Obchodního ducha projevila na jednom z vánočních jarmarků, kdy si dokonce vytvořila vlastní stánek se svými výtvory. Co se týče kluků, Kiela je docela dlouho brala jenom jako kamarády. Bratři ji často brávali sebou ven a tak se každý den pohybovala v klučičím kolektivu. Rybaření, fotbal, hry v lese na policisty a zloděje, lezení po stromech. K zásadní změně u ní došlo až s pubertou. Shodou okolností právě v té době si její otec přivedl domů novou přítelkyni. Ta Kielu začala formovat v mladou slečnu. Ukázala jí, jak se správně oblékat, namalovat obličej...prostě jí vysvětlila život z té ženské stránky. Najednou už se jí nechtělo hrát si s klukama v lese a nechat se přivázat ke stromu. Okamžitě zčervenala a rychle utekla domů. Bratři si všimli její proměny a často protáčeli oči na znamení, že s ní nesouhlasí. Její macecha byla taky tím člověkem, který ji upozornil na existenci prince Frederika. Nemyslela tím nic špatného, nechtěla dostat mladou dívku z domu. Vlastně byla ráda, že kromě tří mužů je v domě někdo, s kým si může popovídat o holčičích záležitostech a kdo jí pomůže s domácími pracemi. I Kiela měla Barbaru ráda, konečně měli zase někoho, kdo jim uvaří a udělá z jejich domu místo, kde se cítí dobře. V neposlední řadě v ní probudila zájem i o archeologii a když se rozhodovala o svém dalším studiu, vybrala si školu právě s tímto zaměřením. Nejvíc si samozřejmě užívá výzkum v terénu, kdy se vydávají na archeologická naleziště, klečí v prachu a jemnými pohyby malého štětečku se snaží najít nějaké poklady v hlíně.