Seyeon vyrůstala ve vesnici Unhwa-ri v severní Koreji se svojí maminkou a prarodiči. Otec byl kvůli práci doma jen na vánoce a nový rok, protože letenky byly opravdu drahé. Chodila na obecnou základní školu do nejbližšího města. Bavila se víc s klukama, i když byla girl's girl. Kluky už odmala brzdila, aby se k ženám nechovali jako hovada a ani o nich nemluvili hnusně a naoplátku jim pomáhala se nebát a projevit svoje pocity, i když je třeba budou mít jiní za blbce. Byla celkem šťastná, když je dokázala naučit být chápavými, potom se jí to hodilo, když jí prarodiče zemřeli. Co měla nastoupit na střední odborné gymnázium v Koreji, tak máminka přišla se zprávou, že se budou stěhovat za otcem do Illéi. Je jasné, že chtěla po dlouhé době vidět tátu, ale zase ji trápilo, že bude muset opustit svoje nynější kamarády a taky hledat jinou střední školu v zemi, která mluví úplně jiným jazykem, kterému se sice na základní škole učila, ale nikdy ho dlouhodobě nepoužívala. Stejně neměla na výběr, už je doma nic nedrželo. Přestěhovali se do malého domku s velkou dílnou. Táta koupil dům po nějakém opraváři aut, který jim tam nechal základní výbavu. Tohle Seyeon celkem dost uchvátilo! Možná víc než nějaký bárbíny a co já vím co tenkrát frčelo za “holčičí” hračky. Seyeon přesně věděla, že chce tohle dělat. Táta se chtěl zbavit dílny a udělat z toho garáž, ale malá Seyeon si doslova vydupala, že jí chce, že bude opravovat auta a že se jí to bude hodit. Táta se s ní nechtěl přít, protože jí dlouho neviděl. Nakonec jí ustoupil, stejně se tam i bez rekonstrukce auto dalo strčit, takže houby zle. Seyeon díky objevu dílny dospěla názoru, že gympl tedy ne a že se přihlásí na střední odbornou školu přesně strojírenskou.. a mezi učením se dala do rekonstrukce dílny. Byla jak umanutá a radost z dílny ji neopustila doteď. Po maturitě se dala na vysokou školu (Mechanik opravář motorových vozidel). Otec jí měl za blázna protože na tyhle obory chodí převážně kluci. Popravdě si nedokázal představit, že jeho jediná dcera se dala na mužskou práci teď a nebude modelka jak si blahově přál. Jistě její studium na vysoké škole bylo celkem těžké, i když se učila jen jeden den týdně a zbytek měla praxe, ale ona si stejně tak našla čas a po nocích rozebírat tátovi auto a dělala na něm drobné úpravy. Začalo to vnitřkem, protože si byla jistá, že si toho táta nevšimne. Měla pravdu, auto mělo sice lepší výkon, ale táta si drobných změn nevšim. Popravdě jediné co zbylo na původním autě stejné je plech, i když ten moc dlouho taky nevydržel. Seyeon z něj obrousila barvu a poté na něj nalepila černou matnou folii. To byla rána když si doma všimli změn na autě. Sice za změny na starém Fordu byla dost nepěkně pokárána, ale Seyeon byla celkem pyšná na svou práci. Poté si všiml změny auta i kamarádi rodičů a další známí a bůh ví kdo ještě, a tak si zařídila klientelu na hodně dlouhou dobu. Lidé, převážně z komunity motorkářů, si předávají její kontakty doteď. Proto má dva telefony. Jeden nechává v dílně a druhý má jako osobní (by se zbláznila kdyby jí vyzvánění lidí každý den…oni to dělají, ale nemusí se o to starat). Časem si nabrala i nějakou to výpomoc. Teď pracuje v sedmi členném týmu, většina jsou kamarádi z vejšky nebo střední. Nechala se ze srandy korunovat královnou dílny.
Přišel však den kdy mohla podat přihlášku do selekce.Ne že by chtěla opustit dílnu, ale věděla, že se tímhle může dostat někam dál a dělat pokroky ne jen osobní, ale ve společnosti… je jasné, že to musí zkusit.