Kristýna Nekrasa Lobkowicz, nebo také Kristýna Nekrasa, princezna Lobkowicz, vévodkyně mělnická, hraběnka křimická a ministryně zahraničních věcí se narodila jako prostřední z trojčat. Ačkoliv souboj o pořadí v následnictví a tituly byl těsný, nikdy se nezdálo, že by spolu s bratrem a sestrou v něčem závodili. Naopak, spíše vždy táhli za jeden provaz. Jakákoliv potřeba sourozeneckého hašteření byla od dětství uspokojena pomocí přestřelek Nerfkami, což sloužilo i jako společná zábava pro všechny tři.
Není tedy divu, že jejich rodiče celkem brzy abdikovali, aby si jejich nezbedné dětičky ničily svůj majetek a ne něco, o co se starají oni. Zdánlivě chytrý tah, v realitě až tak ne. Zatímco Kristiánovi připadl roudnický zámek, Kristýna získala ten mělnický. Bratr si tedy pro své milované víno od té doby jezdí k sestře. A jelikož se to vždy podobá spíše nájezdu nebo dobývání hradu, než poklidné rodinné návštěvě, Kristýna naverbovala své zaměstnance na obranu zámku, čímž se skvěle baví ona i oni.
Svoje opatrované Nerfky z dětství jim samozřejmě nikdy nepůjčila a ani nepůjčí, ale nakoupila pro ně jejich vlastní. A jakmile zazvoní telefon, že knížepán jede rabovat, Kristýna otevírá tuto zámeckou zbrojnici a vyzbrojuje své zaměstnance. Pak je obeznámí s aktuální taktikou na sejmutí jejího bratra a komu se ho podaří trefit, automaticky dostává třináctý plat. To ale není jediná změna, kterou přineslo její nastěhování do mělnického zámku.
Do jeho věže zároveň nastěhovala své milované dravce a v jeho bezprostřední blízkosti našla objekt, ze kterého si udělala garáže, jelikož jakmile získala řidičák, začala sbírat stará auta a motorky. Nejvíce jí k srdci přirostly Škodovky, takže není až tak vzácný jev, že se mezi Mělníkem a Roudnicí nad Labem prožene například v té době již prastará jedničková Octavia nebo ještě starší kousek z dílen původní firmy Laurin & Klement: motocykl CCCC. To je totiž další oblíbená kratochvíle Kristýny.
Jenže na takto starých strojích se jí během cesty na oběd k bratrovi většinou něco rozbije, takže dojede k němu, dá si s ním oběd a pak mu ze zámeckého nádvoří udělá dílnu. Samozřejmě ale dbá na to, aby nekazila rodinnou pověst, takže jakmile tomu začala rozumět, pustila se do politiky. Tam krásně zúročila své nadání pro komunikaci a volbu slov. Původně pracovala jako diplomatka a velvyslankyně a postupem času se dostala až do funkce ministryně zahraničních věcí, ve které se doopravdy našla.
Svou pevnou pozici si vybudovala na základě svého přístupu k ostatním, kdy nikomu nepodlézá, ví, čeho pro království potřebuje dosáhnout a neúspěch nebere v potaz. Když Habsburkové odletěli přihlížet selekci, byla toho názoru, že ona a její sourozenci mají zůstat doma a dohlížet na pořádek v zemi. Když ale výbuch zabil českého krále, a jeho sestry tak na všechno zůstaly samy, nechala se bratrem přesvědčit k tomu, aby je spolu s ním doprovodila.
Sice neschvaluje jejich touhu po návratu do tak nebezpečné země, kde se mohou stát dalšími terči, ale když už se jim povedlo nějakým zázrakem zlákat Kristiána, nechtěla ho pustit samotného. S sebou si vzala i své dva nejmilejší ochočené dravce, a to samici jestřába lesního jménem Střela a samce výra velkého jménem Šíp. Zbytek ptačího osazenstva mělnického zámku nechala naštěstí doma.