Lewis Evans
Země : Illéa - Angeles
Vzdělání : vysokoškolské
Status : soukromý detektiv
Stav : svobodný
Datum narození : 18.04. / býk
Věk : 31
Výška : 185
Barva očí : světle zelená
Barva vlasů : hnědá
Zájmy : historie, střelba, učení nových jazyků, pečení, zeměpis, motorka
Dovednosti : angličtina, zbrojní průkaz, kurz pečení, francoužšina, řidičský průkaz
FC : Thomas Skoloudik
Hráč:
themichell_
Rodina: Neznámá
Charakteristika
Chladný jako kámen, ostrý jako břitva. Mnoho lidí se mu radši vyhýbá už jen od pohledu. Protože i kdyby chtěl, smích a úsměv na tváři není nic pro něj. Je prostě radši ve svém klidném místečku bez nikoho, kdo by ho otravoval anebo mu připomínal, že existuje. Protože jak existence jiný tak jeho samotná ho štve. Je to prostě doslovná osina v zadku. Nedá si pokoj furt někoho komentovat, rozkazovat a dělat ze sebe pana důležitého, protože to je přeci jen jedna z věcí, které mu jdou nejlépe. Pokud není po jeho je prostě jen strašně nepříjemný a ze svých zkušeností ví, že člověk může mít dohromady jen dvě šance, protože jakmile mu dáte další posere to zas a znovu. Proto si doopravdy dává pozor na to, komu věří a koho si k sobě pustí. Je to ale i miláček v pár věcech. Sice dokáže ublížit snad čemukoliv, co se hýbe, či dělá zvuky, přesto má rád i nějaké klidné aktivity jako je třeba pečení. To je věc, u které dokáže vydržet hodiny. Netušil, že by to bylo možné, ale opravdu má slabost pro ty sladké buchty, koláče a třeba i dobře upečený chleba. Ale to samozřejmě nikomu neříká, nemůže vypadat jako lehkomyslný pitomec. Má však ještě jednu vášeň a to je milování. Sice si nikdy nenašel žádnou partnerku, ale sám jich v posteli pár měl. Už jen protože se mu chtěli zavděčit anebo protože prostě je přilákala jeho povaha. Ono jak rychle přišli tak rychle i odešli a jemu to opravdu nevadilo ba naopak byl z toho i rád. Jediné čeho si vážil, byla jeho skupinka Rebelů a vlastně všecko co se jich týkalo. Tak nějak se zločin, vraždy, krádež a hlavně plánování jak svrhnout vládu incestních prasat stala jeho život. Nečekal, že by se v něm někdy našlo to stejné, co měl s rodiči, kdy byl šťastný a dokonce se i usmíval. Možná, že se někdy i stane, že mu ten úsměv uteče, ale většinou to je kvůli hraní nějaké hodné role v plánu anebo prostě ho něco potěší. Přesto se v něm pořád někde skrývá vcelku hodný chlap, ať už to tak vypadá či ne. Musí se k němu prostě jen ta správná duše, správně prokousat.
Minulost
Celý svůj život se zavděčil především Rebelství, vlastně již od dětství znal jen podlosti a to jak být správný grázl. Oba jeho rodiče se dostali do jedné rebelské skupiny a stejně jako on i ty dva jí zavděčili život. Malý Lewis chodil na slabší mise a později se do nich i aktivně zapojoval. Jako například řidič, či očko, co hlídalo okolí. Nikdy nebral, že dělá něco špatně, protože byl s rodinou. Tato skupina byla pro něj rodina a vlastně všecko co kdy měl a tak to bral. Jako hotovou věc a nikdy se neptal na otázky. Bylo mu přikládáno jak rodina Schreave je nečistá, a jak by měli na trůn usednou občani. Takto to s ním šlo až do věku osmnácti let, kdy si jednoduše vybral, že chce i on na chvilku žít jinak než být pouze ten „padouch“ v jiných příbězích a tak na nějakou dobu od rodiny odešel. Nikomu se to sice nelíbilo, ale jelikož znali Lewise už od dětství věděli, že je čestný a upřímný člověk, který ví jak neposrat práci a neprozradit je. A tak se dostal na střední policejní školu. Přišlo mu to tehdy velmi vtipné. Právě on a být rukou zákona, na druhou stranu to byla věc, která se hodila i do budoucna, jelikož bude nepozorován a hlavně bude vědět skoro všechno. Jako brigádu chodil do paláce na výpomoc strážným a donášet domů. Prostě se mu opravdu vše dařilo. Občas si na to vzpomíná jako nejlepší dny jeho života. Našel si i nějaké přátele v paláci a ve škole a i když to byl většinu času prostě studený čumák i on vykouzlil někdy úsměv na tváři pro ostatní.
Po střední škole se Lewis přesunul na vysokou v oboru detektiva. Nevěděl sice, k čemu to bude, ale aspoň si zlepšil obzor okolo sebe a začal vnímat i věci, které teprve mohli nastat. Všechno to ale skončilo ve chvíli, kdy dostal telefonát od matky. Přišlo mu to divné, jelikož mu nikdy na soukromý telefon ze svého pracovního nevolala. Věděl tedy, že je něco špatně a opravdu že bylo. Jakmile telefon zvedl na druhé straně byl prostě jen řev a rány. Poslouchal, jak mu matka v povzdáli bojuje o život a dokonce jak o něj přijde jednou střelou. Tehdy se mu snad celý život sesypal na jednu hromádku a těžce se vracel zpět. Když se po dvou dnech konečně dostat do doupěte a našel tam všude pouze svojí rodinu na hromadě, jakoby paláci nestáli ani za pohřbení něco se v něm zlomilo. Do školy už se nevrátil a místo toho si nechal svůj diplom zfalšovat. Stáhnul se do postranní a celé ty roky verboval nové lidi. Sledoval další a lákal do jeho spárů pomocí smluv a vyhrožování další, potřebnější.
Věděl, že je tehdy někdo zradil a tak každý člen prošel tvrdým výslechem, výcvikem a dokonce i nějakou dobou na samotce a v terénu, aby ho sledovali. Měl lidi snad všude. Jenže jeho největší plán teprve přichází s novou Selekcí. Nehodlá nechat kostku na kostce. Má v paláci lidi, on sám je jeden z těch členů. Má lidi i mimo. Má obětní beránky, co se nebojí naběhnout do davu s bombou. Má všechno co potřebuje a nyní mu do karet hraje i čas.