Rodina Lawrence a Kerry Wyattových je naprostý prototyp klasické rodiny z předměstí Angeles. Přesně ten typ, který by klidně mohl zdobit reklamní plakát na dokonalý americký sen a všichni by jim to věřili. Táta Lawrence, máma Kerry, syn Lorcan, dcera Kora a babička Layla. Na první pohled nic výjimečného, žádné skandály, žádné temné tajemství — alespoň na první pohled. I dnes, když už jsou děti dávno dospělé, působí rodina sehraně, klidně a stabilně. Lawrence vlastní menší, ale dobře prosperující autosalon, Kerry pracuje jako kosmetička a babička Layla ještě před odchodem do důchodu strávila celý život v knihkupectví. Ale děti se povedly! Lorcan je detektiv a Kora účetní. Ale to předbíháme.
Lorcan byl prvním dítětem šťastného páru, který se dal dohromady už v prváku na střední, a už o rok a půl později ho následovala mladší sestřička Kora. Kerry se nechtěla vzdát své kariéry jako jedna z nejlepších kosmetiček v sousedství, ale naštěstí s nimi už dlouhá léta žila Lawrencova matka Layla, která bez váhání převzala roli chůvy a děti obstarala, zatímco rodiče se věnovali pracovním povinnostem. To ovšem neznamenalo, že by se rodiče dětem nevěnovali. Právě naopak — rodina často společně vyrážela na výlety, dovolené a trávila spolu maximum času u stolních her, na zahradě nebo jen tak u televize. Lorcan i Kora měli vše, na co si jen dokázali vzpomenout, a především spoustu lásky a pocit bezpečí.
Když děti trochu povyrostly, začala je Layla brávat do knihkupectví. Zatímco Kora si oblíbila dívčí romány, Lorcan brzy objevil oddělení detektivek. Fascinovaly ho příběhy zločinů, spravedlnosti a lidí, kteří se nebáli jít pravdě na stopu. Právě tehdy se v něm zrodil sen stát se policistou. Sen, který se mu nakonec skutečně splnil. Po škole nastoupil na policejní akademii a později k angeleské policii, kde se během několika let vypracoval až na detektiva.
Jeho první případ v nové roli mu však ze života brutálně vymazal zbytky idealismu. Musel vyšetřovat vraždu sotva desetileté dívky, která byla surově zabita. Už na místě činu se pozvracel a ten den ještě několikrát. Když se snažil usnout, viděl její tvář znovu a znovu, jako by byla stále před ním. Jediné, co mu dokázalo ulevit, byl alkohol. Lorcan se začal opíjet do němoty a přestat s tím nehodlá — ani nemůže. Je závislý. Ano, ale neříkejte mu to. Nebo jeho rodině, nikdo to neví.
Od té doby se poněkud zocelil a jen tak něco ho nerozhází. Dokonce ani postřelení civilisty. Ano. Jednou přišel do práce opilý, že sotva udržel zbraň a v jedné postranní uličce postřelil a zabil civilistu, který šel proti němu. Civilistu, který ho neohrožoval. Jenom tam procházel. Ale Lorcan měl štěstí, nikdo kolem nebyl a on napsal do hlášení, že ho muž napadl první a on se jenom bránil. Jaká smůla pro civilistu a jeho rodinu, jaké štěstí pro Lorcana. Kdyby se někdo dozvěděl pravdu, Lorcan by musel odevzdat pistol a odznak a šel by si posedět do chládku. Kdyby to vyšlo najevo... Ale naštěstí není třeba se bát ne? Nebo... nebo ano, protože někdo to natočil. Někdo, kdo má teď nad Lorcanem velkou moc.