Luciana měla již před svým narozením smysl pro dramatické načasování. Narodila se o týden dříve, a to v pátek třináctého, což její rodiče brali jako předzvěst její osobitého charakteru. Její matka Amaya si během porodu prošla dlouhým a komplikovaným procesem, který trval šest hodin. Alaric, její otec, mezitím v zoufalství z vyčerpání usnul vedle své ženy, jen aby ho probudil její křik kolem třetí hodiny ráno. Malá Luciana nakonec přišla na svět přesně ve 3:15.
Jako miminko byla Luciana noční tvor, což její rodiče často dohánělo k zoufalství. Během noci zůstávala vzhůru, zatímco přes den si spokojeně spala. Tento náročný režim se naštěstí po několika měsících upravil a malá Luciana začala objevovat svět za denního světla. Když jí bylo půl roku, Amaya se vrátila do práce, protože život v domácnosti ji vyčerpával. Luciana tak trávila hodně času s prarodiči, kteří si ji rychle zamilovali. Během těchto návštěv si vypěstovala slabost pro sladkosti, i když ne každá jí chutnala.
Ve školce si Luciana oblíbila pohádky, které se staly její velkou vášní. Nejraději měla Krásku a zvíře a Sněhovou královnu. Její láska k příběhům byla však brzy narušena nepříjemným incidentem. Jednoho dne snědla oříškovou čokoládu, kterou její matka omylem nechala na stole. Následně se začala dusit a musela být odvezena do nemocnice, kde lékaři potvrdili její alergii na oříšky. Tento zážitek zanechal v celé rodině silný otisk a od té doby byla Lucianina dieta pečlivě hlídaná.
Když bylo Lucianě pět let, začala se její rodina potýkat s vážnými zdravotními problémy její matky. Amaya musela být hospitalizována, což Luciana nesla těžce. Otec ji dlouho ujišťoval, že maminka odpočívá a brzy se vrátí. Po dvou měsících ji vzal za ní do nemocnice, kde Luciana odmítla od matky odejít. Ačkoliv to bylo náročné období, Alaric dělal vše pro to, aby svou dceru podpořil. Po tříměsíčním spánku se Amaya konečně probudila, což Luciana oslavovala tím, že jí nadšeně vyprávěla o všem, co za tu dobu s otcem zažila.
Ve svých deseti letech se Luciana dočkala mladší sestry Jamesiny, kterou si okamžitě oblíbila. Zvládla přechod na novou roli starší sestry s přirozenou ochranitelskou péčí. Jenže o čtyři roky později se jejich život dramaticky změnil. Amaya tragicky zemřela při výkonu služby, což uvrhlo rodinu do hlubokého smutku. Alaric byl sice stále přítomen, ale Luciana cítila, že musí rychle dospět, aby mohla pomoci vychovávat svou mladší sestru. Ve 14 letech převzala na svá bedra velkou část péče o domácnost a stala se pro Jamesinu více matkou než sestrou.
Tato náročná zkušenost ovlivnila Lucianinu životní cestu. Rozhodla se, že nechce následovat matčiny a otcovi kroky a stát se strážkyní. Místo toho ji začal zajímat svět psychologie, protože si přála pomáhat lidem překonávat jejich bolesti a traumata. Luciana úspěšně vystudovala psychologii a postupně se vypracovala na dost dobré pozice, až se jí povedlo uchytit i v paláci.
Ve 38 letech se Luciana stala silnou a sebevědomou ženou, která nikdy nezapomněla na to, co ji formovalo. Přes všechny životní zkoušky se snažila zůstat odhodlaná a soucitná. Její vztah k Jamesině se za ta léta nezměnil. Obě sestry si byly velmi blízké.