Marcel Yves Almeida
Země : Lucembursko
Vzdělání : vysokoškolské
Status : komorník prince Étienna
Stav : svobodný
Datum narození : 25. 7. / lev
Věk : 23
Výška : 183
Barva očí : světlě zelená
Barva vlasů : tmavě hnědá
Zájmy : hraní kriketu, bridže a poker, sbírání známek společenské tance, ženy, zpěv a procházky v přírodě
Dovednosti : plynná úroveň ve francouzštině, němčině a angličtině. Řidičský průkaz na automobily.
FC : Umberto Manca
Hráč:
waithellin
Matka: Beatrice Claire Almeida
Sestra: Emma Almeida, Louise Almeida, Celine Almeida
Charakteristika
Marcel je sluníčko ve znamení lva, avšak je to spíše pěkné kvítko. Marcel má nespoutanou povahu, která dokáže dost zavařit těm, kteří na ní nejsou připraveni. Neváhá se pouštět do nových věcí, nejraději popichuje ostatní, aby ho následovali.
K tomu mu pomáhají jeho ostré rysy, doplněné světlou pokožku (kterou si chrání, aby se moc nespálil). Hnědé vlasy se volné rozplývají po jeho hlavě, utváří tak úplný chuchvalec huňatých kadeří. Zbytek tváře ještě dokreslují malé zelené oči, které se často rozsvítí přílivem nové energie. V pase je úzký a ve výšce vysoký, dobrá kombinace.
Svá slova bere jako svoji čest, proto si za svými slovy stojí a snaží se být upřímný, aby nemusel mít výčitky, že byl k někomu krutý, že by se na něho nemohli spolehnout. Není ale zrovna moc tvrdý na sebe, ale na ostatní umí být milý, když zrovna nemá své dny. To pak je a umí být nepříjemný. Vyžívá se v luxusu, i když ne jako snob, tak si sobě umí dopřát. Také je velmi parádiví a umí se dobře obléknout. Nejraději to dává na odiv ve společenské konverzaci s jemnějším pohlavím, kdy se nebojí používat svého šarmu.
Možná to bere jako splátku života vůči němu, který úplně nikdy nepřijal jako spravedlivý. A proto se u něho vyvinula touha po spravedlnosti ať to stojí, co to stojí. Je taky velmi přesný, nenávidí nedochvilné a „nepřesné“ lidi. Nabídne svojí pomocnou ruku každému, kdo si podle něho zaslouží pomoci. Snaží se pracovat stále na svém lepším já, i když občas propadá nutkání vše zahodit a žít jako by nemělo být zítřka. Nejraději nosí rozpustilé a mírně delší vlasy. Prý ho chrání před úpalem, i když spíše to jen aby si je mohl v mini zrcátku (které si jednou vypůjčil od mamky) kdykoliv pročechrat či jen učesat. Svojí průměrnou výškou moc nezaujme, musí to kompenzovat jinými přednostmi. Jeho hlubší hlas, který se snažil uchytit ve školní kapele, cukne se spoustu lidí, jenž se s ním jen na chvíli setkají.
Nemá rád moc nudu, proto ho vždy najdete blízko zábavy, ať už dobré společnosti nebo dobrého alkoholu (mohou se zde mihnout i jakékoliv hry).
Minulost
Narození jako jediný a zároveň syn hraběnky Beatrice Claire Almeida z Esch-sur-Alzette. Byl to takový dáreček v rodině... jeho tři sestry Emma, Louise a Celine si ho hýčkaly jako svého menšího brášku. Měl to štěstí, že se narodil v té krásné a vlídné francouzské části Lucemburska. Bohužel ho čekalo krušné dětství. Otec mu zemřel v pěti, a tak jeho život naplno pohltilo jeho tři sestry, které byli všechny starší než on, a matka. Od mala byl připravován na dobrou karieru. Matka chtěla, aby byl diplomatem či jiným „důležitým“ člověkem. Otcova rodina z Německa o něho moc nejevila zájem, a tak strýce navštívil jen dvakrát.
Jako každý takový kluk chodil na výběrovou a prestižní školu a pak i gymnázium, kde byl na jednu stranu nadprůměrný v zeměpisu, dějepisu a jazycích ale úplně byl levý na přírodovědný předměty. Matce to moc nevadilo (přeci jenom nechtěla z něho mít vědce), stačilo jí, že z toho proleze. Nebýt Emmy (jejíchž ambice byli pracovat v botanice) by zejména střední školu nezvládl. Taky chování nebylo zrovna nejlepší, ale nikdy nepřesáhlo toho, aby byl ředitelem potrestán či aby dokonce byl vyhozen. Na střední už taky přišel o svoji nevinnost, aby byl rád když tu našel skupinku holek, která byla stejně naladěná… na zábavu. Prostě střední nějak tak přežil a čekala ho cesta na vysokou, kam ho matka nenápadně celé ti roky tlačila. Nakonec je nutno říct, že střední přežil možná i hlavně díky tomu že mohl být součástí školní kapely, kde se ale moc neuchytil, a tak spíše dělal náhradníka či pomocníka při různých akcích.
Na vysoké to bylo jinak. Těžko říct jak, ale dostal se na obor mezinárodních vztahů přímo na univerzitu v Lucemburku. Tam se to změnilo a z problémové frajírka byl poprvé v životě kluk, teď už muž, který hleděl do budoucna. Měl radost, když mohl na magistra vyjet do Illei na studia. Zamířil do Allensu, přesněji do Washingtonu, kde pokračoval úspěšně ve studii. Nelze pominout i jeho zálety zde, které by se nedali ani spočítat.
Jakmile se vrátil domu začala opět ohraná písnička, že by teď měl jít dělat kariéru. Moc se k tomu ale neměl. Raději trávil čas hraním kriketu, výlety po lesích (na které je Lucembursko bohaté) a dalšíma mnoha neproduktivními činnostmi. Nakonec s povzdechem mamka zakouzlila ocitl se v královském paláci nejdříve jako nějaký administrátor, pak jako různý organizátor toho a tamto až skončil u mladého nerdýho prince Étienna jako komorník. Nejdřív mu to bylo docela trapné, že je komorníkem chlapce (jak ho ze začátku vnímal), ale ukázalo se ze prince aspoň není žádný suchar (ale do lva salónu měl taky daleko).
Vytvořil se mezi nimi aspoň nějaký kamarádský vztah, byli přeci jen dva roky od sebe. Tedkom ale míří do Illei… čeká se od něho, že se snad o prince postará. To byste se ale mýlili. Marcel dá princi do těla, aby byl po jejich společném výletě do neznáme, a zároveň vzrušující země, konečně chlapem o kterého se budou ještě ženské na každém rohu rvát.