Maya Elysia Williams rozená Van den Berg se narodila jako prvorozená dcera do nizozemské královské rodiny. Její příchod na svět nebyl samozřejmostí ani náhodou, ale zázrakem. Její rodiče si přáli děťátko několik let. I přes všechny rady doktorů, sliby, modlitby a období zklamaní se dlouho nic nedařilo, až po pár letech trápení se narodila malá Maya, která už v těhotenství byla vnímána jako vymodlený dar. Pro její rodiče a vlastně i tak nějak celý dvůr byla symbolem naděje. Její narození samo o sobě neslo komplikace a to, že se narodila o měsíc a něco dříve, než měla. I přesto měl být její osud ještě složitější.
Oba rodiče ji velice milovali. Matka k ní přilnula s takovou péčí a jemností, že od ní nechtěla odtrhnout oči. A její otec ji miloval nadevše, chránil. Byla jeho pýchou i největší slabostí. V jejich rodině bylo zvykem dávat svým dětem tetování květin, a tak i malá Maya jedno takové krátce před narozeninami obdržela, a to tetování vinné révy na levém rameni/lopatce. Když jí byl skoro rok, stala se figurkou mocenské hry jejího příbuzného prince Andrica. Bylo to sotva pár dní před jejími narozeninami, když v blízkosti paláce vypukl požár, během kterého malá princeznička na rozkaz prince Andrica nadobro zmizela z paláce. Ten večer ji hledala celá královská rodina v paláci a pak také v celém království, ale malá dívka byla už pryč a nikdo nevěděl, co s ní je. Tak nějak všichni věděli, že jen tak nezmizela. Byl to útok na královskou rodinu, takový, aby je zasáhl co nejvíce a hluboko. Její otec s matkou se s touto ztrátou nikdy nesmířili, a to ani po narození její mladší sestry, kterou nikdy osobně nepotkala.
Maya mezitím vyrůstala daleko od své rodné země. Muž, který ji měl na rozkaz zabít to nedokázal, a nakonec se jí ujal jako vlastní. Byl to Liam Williams, který jí změnil jméno na Maya Elysia Williams a utekl spolu s ní do provincie Tammins, kde ji vychovával jako svoji dceru. Maya se nikdy nedozvěděla o svém původu, její adoptivní otec věřil, že je to jediný způsob, jak ochránit ji i sebe před Andricem.
Její dětství nebylo lehké, vyrůstala jen s otcem a matku nikdy nepoznala. Během života na ni měla spoustu otázek, na které ale nikdy nedostala odpovědi. Naučila se být samostatná a spoléhat se jen sama na sebe, jak ji učil otec. Možná i kvůli nepřítomnosti matky se často uzavírala sama do sebe, a i své city si pečlivě střežila. Ne že by vztah s otcem nebyl laskavý, ale někdy v něm chyběla slova útěchy či malé pohlazení. I mezi nimi padlo několik nehezkých slov. Velkou část jejího dětství pak tvořily stáje a koně. Právě tam našla přesně to, co jí ve vztahu s otcem chybělo, a to tiché přijetí toho, kým opravdu je. Koně po ní nikdy nic nechtěli vysvětlit, nepokládali otázky a ani nežádali odpovědi, i přesto jí ale rozuměli víc, než asi kdy lidé budou. Právě u nich se naučila naslouchat, vnímat i chránit. To vše v ní jen posílilo empatii, která se stala neodmyslitelnou součástí její povahy. I přesto je ale dívkou, která dokáže být hodně veselá a usměvavá.
V průběhu let v ní rostla potřeba pomáhat ostatním. Studium zdravotnické střední školy a později ošetřovatelství na vysoké tak pro ni není jen útěkem ale přirozeným pokračováním toho, kým se stala a kým chce být. Během školy se tak dostala k neuvěřitelným možnostem jako je hra na klavír nebo učení se jazyků, i když ani ona ani její otec moc peněz nemají. I proto se rozhodla vypomáhat ve stájích a začala zde učit i děti jako lektorka jezdectví.