Pokud by se lidé měřili podle charakteru, byl by Mikael Ragnar Solberg typickým Norem. Tedy symbolem, který hrdě reprezentuje vlastní domovinu a všechny její zvyklosti, ať jsou sebebanálnější. Výchova norských dětí je pověstná svou nevázaností, takzvaně nechtějí potlačovat individualitu a Mik?
Nuže, pohlížite na muže, který si je jistý sám sebou a pokud něco chce, ví, jak toho dosáhnout. Dokáže být stejnou měrou šarmantní jako sebestředný a sobecký. Divili byste se, co všechno dovede s lidskou povahou udělat pouhý úsměv či snad dobře zvolená slova. Skutečně, Mikael má dar řeči, podvědomě ví, jaká slova zvolit a jakým způsobem hovořit, aby na sebe strhl pozornost ne jen jednoho člověka, ale třeba davu a to i bez toho, aby se někomu hloupě podbízel nebo se shazoval, aby byl “zajímavý”. Nemá potřebu mluvit beze smyslu, ale pokud s ním naleznete společné téma, ať už je jakékoli, neunikne vám, že hovoří s plamennou vášní, razancí a zaujetím. Je dost možné, že právě způsob, jakým mluví, skládá větu za větu asi jako poeta, dává důraz na určitá slůvka neznatelně a přesto… aby si toho nešlo než nevšimnout z něj dělá osobu, které jazyk dává pomyslný klíč k lidskému srdíčku.
Dovede být dobrá vrba, ale špatný utěšovatel, vlastně, to nedovede, možná si vás vyslechne, ale slova k tomu, aby vás zbavil smutku najde jen stěží. Právě tehdy se ukáže jeho necitlivá maličkost, jelikož nemá rád, když individua v jeho okolí (a nedovolte si tvrdit, že by snad s někým takovým měl spolupracovat) hloupě fňukají, stěžují si na svůj složitý hormony nevybouřený život a smůlu v lásce… Má podivuhodnou barvu hlasu a ať už mluví jakýmkoli jazykem, je zde patrný norský přízvuk, který se ani nesnaží zakrývat. Nutno podotknout, že jen nerad hovoří jinou řečí než svou mateřštinu. To má společné s většinou norských občanů. Přeci jen právě Norové jsou pověstní hrdostí na svou vlastní řeč. V každém případě se mu velmi často stává, že nevědomky přechází z cizího jazyka do toho vlastního. Skutečně nerad mluví německy nebo anglicky, oba jazyky mu připadají hrozně hrubé a tvrdé. Co se smyslu pro humor týče…
Není žádný studený psí čumák, jen jeho způsob vtipkování málokdo pochopí, málokdo mu rozumí, tak, jako je pro Angličany typický suchý humor, Norové mají ve zvyku o vážných věcech mluvit s jistou frivólností a nevázaností a o těch triviálních zase naopak. A Mikael? Ten vtipkování pozvedl na zcela novou úroveň, nemá potřebu si do vás rýpnout v případě, že pozná, že jste prostoduší a ač normálně jedná uhlazeně, tak, jak se na prince sluší a patří, právě rýpavé poznámky, které jsou povětšinou trefné s tou uhlazeností dosti kontrastují.
Co se prostoduchostí týká, sám nesnese, že by na někoho mohl působit jako hlupák, je to jedna z mála věcí, kterým byste se ho mohli skutečně dotknout. Mikael se považuje za člověka inteligentního, který si libuje v aktivitách nad, kterými by zůstal chorý rozum stát, volné chvíle si rád zkracuje četbou, luštěním černých historek nebo hrou šachů. Právě díky šachům se u něj rozvíjí zkušenosti strategie. Jak to u většiny stratégů bývá, “Generál E. zná jen jeden manévr, obětovat pravé křídlo…” tenhle generál E. popravdě volí obětování pravého křídla jen jako nejhorší možnost a v rukávu si schovává mnoho jiných taktických manévrů.
Groteskní je jeho puntíčkářství a určitá přísnost, Mik je pedant, který se málokdy spokojí s cizím názorem, nedej bože, že něco není dotáhnuto úplně do konce, nedá se však říci, že by snad měl plnou hubu keců a sám se nedržel pravidel, ba ne, má dostatek sebekritiky a pokud po vás něco požaduje, tak zcela oprávněně, dokonce má talent na to vás přesvědčit, že skutečně přistupujete na jeho hru. Ale… jak je přísný, tak dochvilnost… inu, ta se mezi jeho silné stránky brát nedá, ne že by vás neměl v úctě, ale je slušností a naprostou samozřejmostí, dopřát si akademickou čtvrthodinku. To však nic nemění na tom, že jde o mimořádně panovačnou osobnost. Na rozdíl od sestry, která jakoby z oka vypadla jejich strýčkovi z matčiny strany, Mikael se potatil, narozdíl od sestřičky, on je daleko chladnokrevnější, snad až flegmatický, jen tak něco ho nevyprovokuje, nerozzuří, ba co víc, má tendence chovat se povýšeně a arogantně k osobám, které mu nesahají po kolena. V protikladu však, stejně jako sestra pochytil patriotskou lásku k národu, právě zde se ukazuje horká iránská krev, která mu proudí v žilách, jelikož ví, že jeho země je chloubou Evropy, devátým divem světa a Norové jedním z nejhouževnatějších národů a ať už se stane cokoli, uhájí prvenství své země ve světě jako správný vládce.