Mirari se narodila na venkově v společnosti jejich rodičů a pouze pár doktorů, kteří přísahali že tajemství narození této dívenky neprozradí. Její život byl totiž zatajen se zájmem udržet jí mimo dosah médii a společnosti. Mallory a Mateo chtěli Mirari přinést normální, šťastné dětství. Už od momentu co tito dva zjistili že očekávají svou první a jedinou dceru, se rozhodli stáhnout od všeho rušení okolí. Byť se stále občas objevovali na akcích královské rodiny, Mall se vzdala své kariéry zpěvačky a vyhlásila definitivní odchod z hudební scény a Matteo se vymluvil z povinností korunny. Jednoduše se oba stali jen dvěmi láskyplnými rodiči, kteří své dceři věnovali vše co měli. A že si Mirari nemůže stěžovat. Měla opravdu všechno. Už když byla batole a ukázala na něco, bylo to prostě její. A tak si rostle doslova jako princezna. Studium měla domácí a poté soukromé. Až tehdy, když přecházela na lyceum, se poprvé ukázala na veřejnosti jako princezna. Byl to obrovský šok na veřejnosti. Lidé nemohli neuměli uvěřit tomu, že by jim tak dlouho někdo zatajil jediného následníka, tedy do té doby trůnu. No ano. Mirari byla jediným potomkem všech členů královské rodiny. Tehdy to však nikdo moc neřešil, královna ještě stále mohla mít, i když už trochu pod rizkem, vlastního potomka. Nastoupila na lyceum s oborem v malířství, především kvůli svému tátovi, ale také protože jí to prostě bavilo. Předtím než nastoupila do školy, dostala spoustu, opravdu spoustu poučení o tom jak si má dávat bacha na lidi, kteří se s ní budou chtít bavit jen kvůli postavení které má. Ona to však moc k srdci nebrala. Samozřejmě že to se jí vymstilo. A to zlomeným srdcem. Když přišla na lyceum, poprvé se začala potkávat s kluky a oni o ní měli zájem. No byla to prostě velmi pěkná slečna. Avšak byl zde problém, ona neznala lidi, nikdy s nikým moc nemluvila, nechodila do školy, a tak byla naivní a skočila do náručí prvnímu který projevil zájem. Věděla však že by to rodiče neschválili a tak jim to zatajila. Což se jí vymstilo. Po pár měsících se rozhodla tomuto klukovi povolit s ní ulehnout do postele no a jak to bývá, když nic nevíš, stávají se chyby. Dva týdny potom co se tohle stalo zjistila, že je těhotná. To však nebylo to nejhorší, když mu to šla říci, zaslechla jej za rohem mluvit s jeho kamarády, vychloubal se o tom, jak jí zvládl dostat do postele, a jak hloupá je. To jí naprosto zlomilo srdce. Tehdy se konečně rozhodla říct to její mámě. Samozřejmě se to neobešlo bez slz, potoků, možná až vodopádů slz. Mallory se jí tehdy zeptala na zatím nejdůležitější otázku jejího života. Chceš si to nechat? To je jistě otázka, před kterou žádné sedmnáctileté děvče nechce být postaveno…však byla to otázka kterou musela odpovědět. Říct to tátovi bylo ještě těžší. Její maminka se to snažila udělat co nejlehčí ale i přesto to Matteovo srdce neuneslo. Tehdy si myslela, že se jí život vysloveně sesypal. Být důvodem toho, že její táta chytl infarkt srdce bylo něco nemyslitelného a uzavřelo jí to hodně do sebe, no i přesto se rozhodla své dítě porodit. Těhotenství nebylo bez komplikací, její máma a táta však byly při jejím boku, i když Mateo již byl navždy omezený díky zdravotnímu stavu. Díky problémům s dítětem rodila císařským řezem, který jí navždy zanechal jizvu na břiše, jí to však nevadilo, hodlala být na své dítě pyšná, ať už bez nebo s otcem. Narodil se jí překrásný chlapeček a život šel dát. Rozhodla se, že to nebude tajit světu i když věděla že jí někteří odsoudí. Školu dochodila i v mateřství, s výchovou jí pomáhali rodiče a chůva, vše se na chvíli zdálo být zase růžové, to bylo do jejího 21 roku. Jednoho dne, se z ničeho nic na prahu dveří jejich vily objevil posel s královským dopisem. Byl pro ní. Psala jí její teta s urgentním povoláním do paláce. Sbalila potřebné, rozloučila se s svým chlapcem a matkou a vydala se společně s otcem do paláce. Zde na ní dopadla ona novinka. Teta umírala. A neměla korunu komu předat. Chtěla tak učinit s jejím bratrem, ten však sám věděl, že mu moc sil nezbývá a tak, jako jediný zbyla ona. Nevěděla co na to říct, v životě jí neučili na to jak se stát hlavou království a teď jí přesně tohle čekalo. Teta jí v paláci zařídila učitele a intenzivní trénink. Celé měsíce neviděla ani rodiče ani jejího syna, no dřív nežli později vydechla i její teta naposled a ať byla nebo nebyla připravena, usedla na trůn místo ní. Ujala se toho však velmi dobře a byť potřebovala jistě pomoc rádců v jistých okolnostech, zvykla si na to tak nějak rychle. Samozřejmě si do paláce nastěhovala jak rodiče tak svého syna. Protože zde nechtěla zůstat sama. Když přišel dopis s pozvánkou do Ilei, zprvu hodně váhala, nebyla si jistá zdali je připravená reprezentovat krajinu a už vůbec ne s korunou na hlavě. Rádci jí však poradili že by měla jet a tak se sbalila a vyrazila.