Narodil se jedné šlapce. Takže nečekaně neví, kdo je jeho otcem. Matka na něj pořádně neměla čas, ale to mu nevadilo. Nebyl dítě, které by brečelo po mamince. Věděl, že potřebují peníze a to až příliš brzy si to uvědomoval. V sedmi letech dokonce zažil svou matku pořádně opilou a musel jí pomáhat. Lehl si k ní a hladil jí po tváři. Potom se k ní přitulil jako každou noc.
Párkrát ho vzala do restaurace, kde lidé na ní nebyli nejmilejší. Nikolai kolikrát měl chuť nechat ty lidi hořet. A sledovat je, jak křičí tou nesnesitelnou bolestí, protože jeho matku si brát do pusy nebudou!
Když mu bylo dvanáct viděl něco, co zlomilo jeho srdce. Schovaný za dveřmi. Jak někdo se dotýká jeho maminky. Je k ní hnusný. Nedokázal se na to koukat. Utekl do rohu a přemýšlel nad tím, co viděl. Vždyť tohle nemůže nechat jen tak. Proto na něj čekal. S nožem v rukou, který na něj namířil a řekl mu, že jestli bude takto se chovat k jeho mamince, tak toho bude litoval a co z toho? Dostal výsměch. Však se uvidí, kdo se bude smát naposledy. Zapamatoval si jeho tvář.
Ve dny kdy jeho matka vůbec nechodila domů měl Nikolai příležitost experimentovat. Hodně se nudil a tak se přeci musel nějak zabavit. Kombinoval různé věci mezi sebou. A i když neměl matku roku, tak si od ní kolikrát vyprosil chemikálie pro své pokusy.
Líbilo se mu, že měl tu moc s nimi experimentovat. A představoval si, jak je dává těm mužům, kteří si neváží jeho maminky. Jako ten muž, který se mu vysmál do tváře. Stačilo to jen smíchat s nějakým nápojem a bylo by. Vždy se při těch představách smál jako blázen.
Bohužel žádného s těch mužů neotrávil. A když mu bylo patnáct viděl maminku ještě méně než doposud. Nebrala si nikoho domů, takže Nikolai ztrácel přehled. A to ho štvalo. Jak jí má bránit? Pomstít, když se mu vyhýbá. A už ho nebavilo být sám doma. Musel se naučit vařit a uklízet. Chodil prát do města. Na vlastní pračku neměli peníze. A své experimenty zkoušel na myších. Představoval si místo nich ty hajzli, co mu brali matku.
Tohle vše se jen a jen zhoršovalo. A v jeho sedmnácti to vyústilo v to, že svou matku neviděl tři měsíce. Než se dozvěděl, že jeho matka je v blázinci. Po tom, co se pokusila zemřít. Měl jen jí a těm prasatům se povedlo mu ji vzít úplně. A nejhorší je, že on už on nevěděl, co dělat. Taky navštěvoval ty prasata od šestnácti, protože potřeboval prachy. Prodal své panictví, své tělo, svou duši. A k čemu? Aby se dozvěděl, že mu prakticky vzali matku. Brečel a přitom se smál. Takto má vypadat život? To nedovolí. Pomstí svou maminku. Ukáže jim. Ukáže jim všem, co způsobili. Budou litovat.
Když víte, kde se ptát a hledat, tak je to nejlepší. Trvalo to sice dlouho, ale našel jednoho z nich. Zkusil ho svést, ale neúspěšně a tak se vyspal s jeho ženou. A když tam vešel, tak nepřestal a díval se mu do očí s úsměvem. A neslyšně mu sdělil, ať si jde bodnout. Do týdne se rozvedli a manželka toho dost získala.
No ale není vše tak černě. Získal zákazníka, který obstaral pro něj obstaral dostatečné studium tím, že ho sám učil, lidské potřeby a tetování. Vše, co si Nikolai mohl jen přát mu ten chlap splnil. Nebýt touhy po pomstě by s ním zůstal a byl jen jeho. Jenže přeci jen tu šlo o sex a tímhle si ho ten chlap kupoval. Bylo to fajn, ale až moc dobrý, aby za tím bylo něco víc. Tohle ho život naučil. Nic jako láska není. Je jen touha pro uspokojení vlastní rozkoše. Snažil se sám sebe o tom přesvědčit. Protože mu podléhal. Měl u prodávání jedno pravidlo. Nelíbat se, ale udělal výjimku, která ho pouze ničila.
Kromě něj měl jiné zákazníky. Všem postupně ničil životy. Díky domácímu studiu k tomu měl dostatečné znalosti. Dokázal se jim nabourat do systému z jejich domova a klidně zničit jejich kariéru. A přesto to dokázal uhrát, že to byl někdo jiný,, že on je jen sladká poslušná děvka. Jenže to pro ně nikdy nebyl. A ani nehodlal být.
Potom se vždy někam zašil na chvíli, než spustil další hru na kočku a myš. Což on tady byl tou hlavovým lovcem a oni byli jeho kořistí.
Kolikrát šel do baru, kde byla šance, že na někoho narazí. Ale jednou se tam i opil a když si myslel, že ho někdo nevnímá nadával na královskou rodinu s tou velkou nenavistí, která se mu zračila v tváři. Říkal, jak si celá ta podělana královská rodina může leda tak bodnout, že kdyby mohl ukáže jim jak se trpí. Stejně jako ten chlapům. Jako všem boháčům, co si žijou své sťastné životy a nezajímají se o takové chudáky jako je on, jako je jeho matka.
Jenže to nevěděl, že ho přeci jen někdo poslouchal. Každé jeho slovo. Někdo, kdo vycítil to šílenství, které mu kolovalo v žilách a tu touhu se mstít, kterou předčí i pud sebezáchovy. Ten den si na svá záda vyznačil terč. Začal být sledován rebely. Až do dne, kdy ho unesli.
Držel ruce v pěst, aby se držel zkrátka a neudělal žádnou blbost. Postavili ho před hotovou věc. Buď se k nim přidá a nebo zemře. Řekli mu ty jejich nesmyslná pravidla a on se s tím musel vypořádat. Souhlasil. Nic jiného mu nezbývalo. Navíc proč se nepřidat? Neměl už o co přijít. Přesto mu v hlavě skákalo jedno jméno. Muže, který mu dal to, co nejvíc ze všeho potřeboval. Tohle se nesmí nikdy dozvědět. Bude muset mu lhát, popřípadě odejít a přijít i o něj, což mu lámalo srdce.
Co se týče jeho úkolu, jeho vraždy, tak si vybral drogově závislého. Dal mu pilulku vlastní výroby. A pak sledoval jak ten muž pomalu umírá. A místo toho aby ho to znechucovalo, tak to bylo přímo naopak. Ten pohled ho fascinoval. Naplňovalo ho to. Jeho jed dokázal udělat s člověkem něco tak krásného až musel zatajit dech. A když bylo po všem, tak pomalu připravil toho chudáka o hlavu. Nedělalo mu to takový problém jak by mělo. Dokonce si s rukama od krve zapálil cigaretu. Kouřit začal už před nějakou dobou, ale naštěstí to nebyl žádný každodenní zlozvyk. Ale čas od času si dal a teď ten čas byl. Pomalu se zbavil těla a přinesl hlavu. Tím to vše začalo. Jeho kariéra rebela. Nastoupil do paláce jako výpomoc do kuchyně. Nebezpečný živel v kuchyni. Bacha na vaše jídlo.
Chtěl být ve středu dění a navíc tam mohl uplatnit své dovednosti ve vaření. Ale bylo to těžký. Nedat do toho jídlo nějaký jed. No však se s tím naučil žít. A dost poslouchal. Hlavně alergie a takové věci. A kdyby ho bylo třeba, tak byl ochoten splnit jakýkoliv úkol.
Takový je život Nikolaie Blackwooda. Velice smutný a celkem tragický. Kdo ví, zda by svou maminku miloval, tak jak ji miluje, kdyby věděl, co udělala. Že má víc dětí než jeho. Sestru a jeho brat dvojče. Jim dala šanci na lepší život, ale jemu jí vzala. Je otázkou zda by byl Nikolai jiným mužem. Na to se však odpověď nedozvíme, protože minulost vrátit nelze.