Jméno Grimaldi nikdy nebylo spojováno s dobrými skutky a jinak tomu nebylo ani u Laurence. Už v době dospívání tehdejšího Monackého dědice, bylo všem nad míru jasné, že je debil. Horko těžko byste v malém městském státečku našli občana, co by pro něj našel vlídná slova. Návštěvy casin, věhlasných klubů nebo luxusních pánských podniků mu nebyly cizí a znal téměř všechny, co měli co dočinění s nelegálními činnostmi. Zkrátka budoucí vládce na jedničku. Ptáte se, jak je možné, že někomu takovému vůbec dovolili podívat se na trůn, natož na něj později dokonce usednout? Nuže, je to jednoduché. Laurence byl jedináček a tím pádem měl největší nárok na trůn, kde také skončil. Po jeho boku stála Claudine, žena, kterou si vzal pouze z povinnosti a kvůli dobrému rodokmenu. Z politicky výhodného, domluveného sňatku žádná hluboká láska nikdy nevznikla, přesto do zkorumpovaného Monaka tři roky po svatbě společně přivedli na svět své první dítě; Nivena. Modrooký chlapec jako by svému otci z oka vypadl. Jeden by si myslel, že mu díky tomu Laurence zcela propadne. Jenže to se nikdy nestalo. Nulové otcovské pudy zapříčinily téměř nulový zájem o projevování jakékoliv otcovské náklonnosti a ta se v Laurencovi neprobrala ani o tři roky později, při narození druhého dítěte. Viviane se svým předčasným narozením postarala o to, aby Niven nebyl sám a postupem času se z nich stala nerozlučná dvojka, co v průběhu dětských let nadělala v paláci tolik paseky, že kvůli nim služebnictvo určitě muselo na vyhlazení vrásek.
S každým novým rokem byl však život v monackém paláci stále náročnější. Ačkoliv byla Claudine něžná duše a svým dětem dopřávala tolik lásky, kolik jen mohla, Laurence měl na výchovu dětí opačný názor. Držel nad nimi pevnou ruku a speciálně Nivena začal velmi brzy seznamovat s “krásami” Monaka a svou vládou. Do světa plného peněz, intrik, úplatků, výhružek a noční zábavy ho zatáhl ještě předtím, než byl vůbec plnoletý. Chtěl, aby věděl, jak to chodí a co jednou bude muset dělat pro dobro své země, respektive pro sypání nekřesťanských peněz do královské kasy. Nivena to však příliš neokouzlilo. V pubertálních letech sice začal poznávat kouzla bohatého monackého nočního života, ale nepropadl mu. Neztratil sám sebe v alkoholu, drogách nebo laciných holkách, za což ironií osudu mohl právě Laurence. Agresivní chování ve chvílích, kdy byl tak moc opilý, že si sotva pamatoval svoje jméno, bylo dostatečným odstrašujícím příkladem na to, aby Niven věděl, kde je hranice, kterou není radno překračovat. To ovšem neznamená, že se nikdy nebavil nebo že by zatracoval temné stránky Monaka. Konec konců k jeho zemi patří a bez nich by neprosperovala tak, jak prosperuje dnes. Protože mu ale nezákonné aktivity nepřipadaly jako to nejstabilnější zázemí, na kterém by jednou chtěl stavět celou svoji vládu, začal se zajímat i o ostatní odvětví. V dostatečně vysokém věku zanechal soukromých studií a zapsal se na jedinou univerzitu v Monaku, kde začal studovat vědní obor udržitelného rozvoje a inovačního managmentu. Tehdy se začal jeho vztah s otcem přiostřovat, protože s Nivenovým rozhodnutím nesouhlasil. Hádky mezi nimi byly stále častější a napětí, které v jejich vztahu panovalo, by se dalo krájet. Útěchu v tomhle složitém období Niven našel v Raquel, tmavovlasé studentce ze stejného ročníku. O její existenci věděl už od nástupu na univerzitu, ale blíže se seznámili až u tvorby projektu. Sympatie, které k ní pociťoval, se časem proměnily v hlubší city a ty vyústily v lásku. Ze začátku to bral zlehka, ale nakonec jejich vztah nabral takové vážnosti, že ji představil nejen doma, ale také médiím. Máma se sestrou přijaly Raquel jako dalšího člena rodiny. To stejné se bohužel nedalo tvrdit o Laurencovi. Ten od samého začátku Raquel nesnášel. Měl pro svého syna jiné plány. Sňatek s politicky výhodnou diplomatkou, dcerou majitele jednoho velice populárního casina. Niven mu plány přivedením Raquel zničil a v den, kdy se s ní zasnoubil i přes otcovo neustálé naléhání a výhružky, ho nadobro pohřbil. Alespoň to si několik následujících let myslel.
S Raquel se oženil a v Monaku se z nich stal velmi populární pár. Ve svých dvaadvaceti letech se vznášel na zamilovaném novomanželském obláčku a po dostudování vysoké školy za sebou na nějakou dobu zanechal svět politiky, diplomacie, obchodování, zkrátka všeho, co jeho titul obnášel a začal spolu s Raquel cestovat. Navštívili nespočet zemí, poznali mnoho kultur, objížděli formulové závody, ke kterým měli díky svému původu velmi blízko, a když konečně uznali, že je vhodný čas na návrat domů, už jim bylo třiadvacet. První měsíce zpátky v domovině probíhaly kupodivu s klidem a ačkoliv dával Laurence svou antipatii k Raquel okatě najevo, nebylo to nic, co by se nedalo přežít nebo jednoduše ignorovat. Nikdo z nich však nevěděl, že ten nečekaný klid byl pouze klidem před bouří, a že Nivena čeká událost, která nejenže otočí jeho život vzhůru nohama, ale zcela změní i jeho samotného. Jedna deštivá, podzimní noc se pro něj stala nezapomenutelnou a to v tom nejhorším možném slova smyslu. Seděl zrovna nad papíry ve své vlastní pracovně, když se otevřely její dveře a stála v nich jeho mladší sestra, celá rozrušená a ubrečená. Nemusela ani nic říct, aby věděl, že se něco neskutečně posralo. A bylo to tak. Dodnes má v paměti rozmazané, co přesně se dělo, když mu Viviane přišla říct o autonehodě Raquel. Celý týden s rozsáhlými zraněními bojovala v té nejlepší nemocnici v Monaku a on u ní celý týden seděl kdykoliv to šlo. Ale ani všechny modlitby světa nezvrátily, že zraněním podlehla. Údajné prokletí monacké královské rodiny se znovu přihlásilo ke slovu, přestože mu vždycky připadalo jako komediální výmysl. Možná na tom málo pravdy bylo, možná se jen nositelům jména Grimaldi lepí smůla na paty. Ať je to jakkoliv chce, Niven má své vlastní teorie, které však nemá jak dokázat. A rozhodně nehodlá podlehnout novému nátlaku otce s návrhy nových, tentokrát výhodnějších sňatků, kvůli kterým byl vyslán do Illei za účelem nalezení toho nejlepšího spojenectví.