Olaf Baldur Keller se narodil jako prvorozený syn do dánské královské rodiny. Celá země slavila, protože bylo co! Příští král byl zdravý, silný a od pohledu typičtějšího Dána byste jen těžko hledali. Do dvou let se narodila Therese, jeho mladší sestra. Také u ní pokračovala blonďatá linie dánských vladařů bledých jako stěna. Jistě byli prohlášeni za ta nejkrásnější miminka svého letopočtu, zcela odpovídali ideálům severských národů.
Baldurovi bylo asi šest let, když se mu začalo zdát o vlastní smrti. Zprvu o tom maličký princ mlčel a mlžil před každým, kdo jen trochu nastínil téma jeho neklidného a nepravidelného spánku. Ani své sestře o tom neřekl. Nedokázal ani popsat, co přesně se v těch snech dělo. Pro jeho dětskou hlavu to bylo tak moc zmatečné. Nebylo zvrácené, že otázku života a smrti začal sám se sebou rozebírat už takto mladičký? Mohl spoustu věcí pochopit jinak, než ve skutečnosti byly, ale on si ze snů odnesl jediné - jednou zemřu, možná tímhle způsobem, možná tím, o kterém se mi zdálo před týdnem. Může to ale přijít kdykoli a jakkoli. Tahle skutečnost se mohla pochopit dvěma způsoby - buď si užívat života plnými doušky, nebo se stočit do své ulity a úzkostlivě čekat, až ten den nastane. Baldur se ani na malý moment k první možnosti nenaklonil.
Až pár let nato si plně uvědomoval těžkost situace. Sny se vracely. Ne v pravidelných intervalech, ale o to to bylo horší. Nemohl se na ně připravit. Nakonec si je začal zapisovat do sešítku. Domníval se, že tam budou v bezpečí a nikdo na ně nepřijde. Snažil se v nich najít nějaký vzorec, spojitosti. Cokoli, co by mu mohlo dát nějaké další informace. Za několik týdnů měl popsanou polovinu listů. Sny si začínal pamatovat do nejmenšího detailu. A jak to tak bývá, na každé tajemství se dřív nebo později přijde. Matka jeho snář objevila a nemohla uvěřit vlastním očím. Desetiletého prince si vzala stranou a promluvila si s ním. Vysvětlila mu, že tohle u běžných lidí není normální, ale v jejich pokrevní linii se tyhle prorocké sny vyskytují. Baldur se ptal, jestli taky vidí svou vlastní smrt. V tu chvíli se matce zadrhl hlas v krku a mlčky zavrtěla hlavou. Oči se jí začaly zalévat slzami. Její syn zná hned několik scénářů, při kterých může přijít o život. A ona s tím nemůže nic udělat. Nebo snad ano? Jde zvrátit předem napsaný osud?
Baldurovi se dostalo prvotřídního vzdělání. Navštěvoval soukromé školní instituce, kde chodili děti zámožných rodičů. Byli sice protekční, ale jen do určité míry. Pořád to byly chytré děti, kterým jen jejich rodiče platili ‘lepší a individuálnější vzdělání’. Seznámil se tu s dívkou Anjou. Od prvního pohledu by jeden neřekl, že se z nich stane nerozlučná dvojka po několik následujících let. Ona byla vždycky taková energická, věčně se usmívala a k Baldurovi se přimotala jen proto, že se jí zdál osamělý. A on přitom jen bloudil ve svých myšlenkách, osamělý si nepřipadal. Nijak ji od sebe ale neodháněl, byla mu sympatická, i když na něj působila místy roztěkaně. Ještě aby ne, byla hyperaktivní a nedokázala moc dlouho udržet jednu myšlenku. Dvojice nemohla být rozdílnější, ale přesto spolu fungovala lépe než s kýmkoli jiným.
S Anjou a Therese trávil snad všechen čas světa. Hlavně v královských zahradách na čerstvém vzduchu. Jeho sestra cvičila kresbu tuší, zatímco Anja s Baldurem seděli opodál a všichni tři se bavili o životě. Vysoká blondýnka se tak dostala do povědomí královskému páru. Nebylo překvapení, že v ní viděli budoucí královnu a manželku svého syna. Hodili se k sobě, byla perfektním severským typem a jako královský pár by se přímo vyjímali. Baldur tohle téma vždycky zahrál do outu, nechtěl se o tom bavit. Jeho matka začala mít pocit, že je to možná Anjou, že se jejímu synovi nelíbí. A tak mu začala předhazovat další vysoké blonďaté dívky.
Princ z toho byl unavený. Ve dvaadvaceti letech se s pobavením v hlase svěřil Anje: „Oni mě fakt chtějí oženit. No chápeš to? Nejdřív s tebou, pak s nějakými, které jsem snad ani v životě neviděl.“ Svazek manželský mu v tomhle věku přišel naprosto zcestný, byť rozuměl tomu, že si rodiče chtějí být jistí, že na dánský trůn usedne elegantní, reprezentativní žena té nejsvětlejší pokožky. Blondýnka vedle něj se zvonivě zasmála. Tak, jak to uměla jen ona. „Mě tyhle závazky vůbec nelákají. Teda… nikdo mě neláká,“ svěřila se mu opatrně. Baldurovi až po nějaké chvíli došlo, co tím myslela. Vůbec netoužila po nějakém blízkém člověku, se kterým by se každé ráno probouzela, se kterým by sdílela každičkou dobrou i špatnou chvíli ve svém životě. Partnerský život nebyl nic pro ni. Baldur měl na tohle podstatně jiný názor, ale zatím ho žádná neočarovala tak, aby s ní chtěl strávit celý život. S dívkami si rozuměl, dokázal s nimi mluvit prakticky o všem, byl to rozený gentleman. Ale něčemu vážnějšímu se vyhýbal. „A proč jim to nesplnit?“ nadhodila po chvilce Anja a zasmála se. „Pokud budeme ještě ve třiceti single, prostě se vezmeme. Známe se už roky, víme, co od sebe čekat a pokud ani jeden nečekáme od manželství lásku… Navíc by to nikoho nepřekvapilo. Vlk se nažere a koza zůstane celá,“ vysvětlila. Definitivně odkazovala na jeho rodiče. Ti by s Anjou jako královnou byli spokojeni. Víc než to. V tu chvíli Baldur souhlasil. S pobavením v hlase, protože nepředpokládal, že někdy tenhle scénář vyplní. Nevěděl, že za pár let by dal všechno pro to, aby se tahle představa stala realitou jen proto, aby ji měl pořád po svém boku.
Byli na jednom ze svých výletů po Dánsku. Konkrétně na severním pobřeží. Byl podzim, od moře foukal chladný vítr, takže byli oba zabalení do větrovek a povídali si o všem možném, jak u nich bylo zvykem. Blížili se zrovna k okraji útesu, když se Baldura zmocnil pocit déjà vu. Velmi silný a zatraceně nepříjemný. Tuhle scénu už někde viděl. Okraj bílého útesu, který čněl vysoko nad rozbouřenou vodou. Zpomalil, nechal Anju jít vpředu a celou situaci se snažil vyhodnotit. A pak mu to došlo. Tuhle scénu už viděl. Kde jinde než ve svém snu. Tam byl ale na jejím místě on. To Baldur se procházel po okraji útesu s rukama široce roztaženýma. Se širokým úsměvem na rtech, který byl pro něj tak netypický. A náhle to přišlo. Kus útesu se ulomil společně s Baldurem. V tomhle momentě ale s Anjou. Následující minuty měl zahalené do mlhy. Příliš si z nich nepamatuje. Jediné, co se mu navždy vypálilo do rohovky, byl pohled dolů z útesu na rozbouřené moře a Anju napíchnutou na ostrý kámen vyčnívající z vody. Takhle měl skončit on. Proč se tak nestalo a místo něj zemřela jeho spřízněná duše? Nejenže tahle událost nechala na jeho duši několik hlubokých jizev. Ještě k tomu začal pochybovat o tom, jestli v jeho snech umírá skutečně on. Co když vidí smrt ostatních lidí? Odpověď na tuhle otázku se jen tak nedozví.
Tahle příšerná událost jím otřásla. Uzavřel se před veškerým světem a bylo opravdu těžké najít cestu ven ze svých depresivních myšlenek. V tomhle těžkém období mu byla oporou hlavně Therese. Kdo ví, jak by bez ní skončil.
Dlouho očekávaná mezinárodní událost - Selekce prince Mikael - dánské sourozence vykopala z jejich bezpečné země. O Illéi slyšeli všelijaké zvěsti. Extrémně klidnému Dánsku se rozhodně nemohla rovnat. Královský pár tam své děti posílá z jediného důvodu - už si konečně najděte své drahé polovičky! Hrozícímu nebezpečí ze strany illéiských Rebelů navzdory.