Narodil se do poměrně nadstandardních poměrů v provincii Hudson. Otec Hugh pracoval v nedaleké železárně. Nebyl úplně nejostřejší pastelkou v penále, ale uměl svou rodinu finančně zabezpečit. Matka Maggie, jak ji zdomácněle říkali, byla místní průměrnou novinářkou. Svou práci milovala, i když se nikdy ani nepřiblížila ke špičkám svého oboru. Byla spokojená s tím, co měla, nepotřebovala víc. Městečko Thunder Bay bylo pro mladou rodinu ideálním zázemím. Provincie byla ekonomickým tahounem království a lidem se tu zkrátka žilo velmi dobře a pohodlně. Rodina Lemaire bydlela blízko průmyslové oblasti v poklidném sousedství, užívala si život na poměrně vysoké noze a neobklopovalo je žádné velké drama.
V průmyslové oblasti města nebyly úplně kvalitní školy a Maggie chtěla pro svého syna zkrátka něco lepšího. To, že pohodlné dřepění v komfortní zóně tolerovala sama sobě, neznamenalo, že svůj mindset přenesla i na svého syna. Pro něj vždycky chtěla to nejlepší. A jejich rodina měla dost peněz na to, aby své plány realizovala. Oscar tak za vzděláním začal dojíždět do samotného centra města. Velmi brzy se osamostatnil, protože mu rodiče nemohli neustále stát za zadkem. V novém prostředí si dokázal najít spoustu známých a přátel a vlastně se ani nemusel tolik snažit. Lidé k němu tak nějak přirozeně inklinovali, což se za celý jeho život nezmění. Byl pilným studentem, studium čehokoliv mu nikdy nedělalo větší problémy. Měl spoustu volného času, který trávil se svými přáteli velmi různě. V zimě bruslili na zamrzlém Hořejším jezeře a hráli velmi provizorní hokej. Do žádného týmu se nikdy nepřidal, protože nechtěl, aby se z jeho koníčku najednou stala jakási povinnost. V létě kempovali, dívali se na hvězdy a vedli velmi hluboké debaty, možná lehce připití pivem.
Jeho parta přátel bydlela v centru města, v průmyslové zóně Oscar znal tak akorát své sousedy. Během víkendů, které trávil doma, velmi často zíral matce pod ruce, když pracovala. Četl si nové novinové články, přehraboval se v těch starých. Narazil na bulvární plátky z dob Selekce (tehdy ještě korunního) prince Adriana. Neliboval si v pomlouvání účastnic Selekce ani zahraničních hostů. Zaujaly ho zmínky o rebelských útocích, které byly vlastně častější, než by čekal. Přečetl si i nebulvární zpravodaje, ovšem nedočetl se, jestli byli zloduši potrestáni. Maggie poměrně ledabyle odvětila, že ne. A pokud ano, veřejnost se o tom nikdy nedozvěděla. To Oscara zarazilo. Jak jako, že o tom veřejnost nebyla dostatečně informována? Vždyť šlo o jejich bezpečí, o stabilitu jejich království. Vrahové se pořád pohybovali mezi obyčejnými lidmi a velmi pravděpodobně se v davu perfektně ztráceli. A přesně v té době mu začalo vrtat hlavou, jestli tohle nebylo účelné zametání pod koberec. Co když v tom mají prsty i Schreave a Illéa? Co když někoho jen sprostě kryjou a přivírají oči nad tím, že umírali obyčejní lidé? „Oscare, nerýpej se v tom. Za chvilku už to bude stejně promlčené,“ poradila mu Maggie. A Oscar? Na just v rýpání nepřestal.
Tohle všechno bylo hlavním důvodem, proč se přihlásil na univerzitu do Winnipegu, aby tam začal studovat žurnalistiku. Původní plán byl takový, že zůstane v Thunder Bay, vydá se ve šlépějích svého otce a začne pracovat pro některou z mnoha fabrik. Jenže už jen při tom pomyšlení se Oscara jímala taková zvláštní úzkost a neklid. Věděl, že pokud se dostane k novinářského kolektivu, mohl by se setkat s lidmi, kteří o minulé Selekci věděli podstatně víc. Jeho zapálení pro věc z něj přímo vyzařovalo. Během magisterského studia potkal svou budoucí manželku Claire. Bakalářský titul získala na jiné univerzitě, do Winnipegu se přistěhovala a pokračovala tu v navazujícím studiu. Spojovala je dobrodružná povaha a láska k jejich oboru. Nebylo překvapením, že Oscar byl ten statečnější, ten, co rád riskoval. Claire mu v tom svém svazujícím mindsetu připomínala jeho matku. Byla ve finále taky průměrnou novinářkou, která byla fascinovaná Oscarovou dychtivostí. Zamilovali se, a pár let po dokončení studií se vzali.
Oscar se po promoci vrhl do své kariéry investigativního novináře s neúprosnou vervou a neskutečným odohodláním. Jeho hlavním cílem bylo rozklíčovat rebelská spiknutí z minulé Selekce a pochopit, proč nebyly nikdy řádně vyšetřeny. Čím hlouběji se nořil do této záležitosti, tím více začal obviňovat tehdejší královský pár, že svým mlčením přispěli k zakrytí pravdy. Každý článek, který napsal, a každé interview, které vedl, přitahovaly pozornost, ale také hrozby. Uvědomoval si, že ryje ve velmi hlubokých ranách a že se mu to může vymstít. Byl však dostatečně odhodlaný na to, aby se nenechal zastrašit, aby se nebál čehokoliv, co mělo přijít. V rámci své práce procestoval celé království, aby ověřil nějaké indicie, které se mu podařilo získat. Spřátelil se s kriminálními vyšetřovateli, mluvil s několika mord partami a některé části skládačky se v jeho hlavě začaly rozplétat. Všechny dokumenty, které získal, si pečlivě ukládal do šanonů. A těch šanonů měl po několika letech pátrání několik velkých krabic. Často se svým bádáním a rýpáním pohyboval na hraně zákona nebo v jakési šedé zóně. Myslel na své bezpečí, prošel několika kurzy sebeobrany a složil zkoušky na zbrojní průkaz. Zbraň vlastnil jen kvůli svému a manželčinu bezpečí.
Oscarova práce ho s Claire postupně zavedla z provincie do provincie. Každý přesun znamenal nové výzvy, ale také napětí v jejich manželství. Claire se snažila budovat kariéru v lokálních plátcích. Veškerá snaha se ale po pár letech, někdy měsících, zbortila, protože Oscar dostal nový tip. Společné cestování, které je kdysi spojovalo, je nyní rozdělovalo. A i když zůstávali na jednom místě, jejich manželství se dostávalo jaksi do ústraní. Oscar často přicházel domů pozdě, vyčerpaný a plný frustrace. Když se mu podařilo dopadnout několik rebelů, ukázalo se, že jejich svědectví nikam nevede. Byli jen pěšáci ve větší hře, kterou Oscar zatím nedokázal rozklíčovat. Jeho nespokojenost a obsesivní chování začaly jejich vztah silně narušovat.
Nakonec se pár přestěhoval do Angeles. Claire doufala, že tady se usadí a tentokrát začnou jinak. Lépe. Už byli ve věku, kdy si dokázala představit, že spolu založí rodinu. Jenže jak, když je její muž posedlý svou prací? Během ní mohl velmi snadno přijít o život, protože se pohyboval v illéiském podsvětí mezi zločinci. Přestávala chápat, co konkrétně ho vede k tomu, aby nedejbože položil život za pravdu, na které už přeci až tak nesešlo. Oscar se sice chvíli snažil vést klidnější život, ale jeho posedlost pravdou ho opět dostihla. Je nutné říct, že ne v takové míře, protože se stal součástí místního rozhlasu. Ne vyloženě ze své vlastní vůle, bylo to tak trochu z donucení. Chtěl Claire dokázat, že je schopný usedlejšího stylu života. Byl sice zapálený do své investigativy, to ale neznamenalo, že by svou ženu nemiloval. Dokonce v Angeles koupil dům, aby jí dokázal, že tohle už je opravdu jejich trvalá destinace. Skrze rozhlasové vysílání si získal pověst odvážného a přímého novináře, který neuhýbá před těžkými tématy. Kolem sebe vytvořil skupinku schopných studentů žurnalistiky, kteří sdíleli jeho nadšení a ochotu hledat pravdu. Rozhlasová práce mu dodávala pocit smyslu, ale nedokázala utlumit jeho vnitřní neklid.
Claire cítila, že ho ztrácí. Oscar byl sice fyzicky přítomný, ale duchem stále bloudil mezi spisy, mapami a teoriemi. Každodenní hádky se staly běžnou součástí jejich života. Claire se cítila osamělá a bezmocná. Navíc moc dobře věděla, že jí Oscar vytouženého potomka opravdu nedá. Debatovali o tom spoustu dní, nicméně Oscar byl přesvědčený, že lepit rozpadající se vztah dítětem, je neskutečná hloupost a nezodpovědnost. Rozvod byl nevyhnutelný. Proces byl náročný psychicky i finančně. Po rozvodu Oscarovi zůstal pouze velký dům, jehož sklep přeměnil na archiv všech důkazů a materiálů, které během své investigativní činnosti nasbíral. Zde trávil většinu času, obklopen poznámkami, výstřižky a fotografiemi. Ne že by k rozpadu manželství byl lhostejný. Vůbec ne. Ztratil milovanou ženu a oporu. Chápal ji. I přesto, že na něj v rozvodovém řízení kydala samou špínu. Věděl, že žití s ním rozhodně nebylo jednoduché, zvlášť v posledních letech. Prožili si svůj americký sen plný cestování a mladé lásky, dokud se to nesesypalo jako domeček z karet. A Oscar na tom měl lví podíl.
Sklep jeho domu se stal nejen jeho pracovním prostorem, ale také útočištěm, kde se mohl plně ponořit do své práce. Byly zde stovky dokumentů, výstřižků z novin, fotografie a mapy, na kterých byla červeným fixem vyznačena klíčová místa. Na stěnách visely nákresy propojení mezi jednotlivými událostmi, které tvořily síť tak složitou, že jen Oscar se v ní dokázal orientovat. Velmi často posedává ve svém křesle, pohledem sklouzává po pavučinách tvořených červenými stužkami, přemýšlel, jestli náhodou něco nevynechal. Jestli mu neuniká nějaká zásadní informace. A občas se stane, že se mu v hlavě rozsvítí a on v tom organizovaném chaosu uvidí propojení, které mu doteď unikalo. Vystřelí ze svého křesla, div u toho nevylije skleničku dobré whiskey a přesedne si ke svému pracovnímu stolu, aby si mohl nové myšlenky zapsat. Myslím, že není nutné říkat, že je to jeho malé království, do kterého mají všichni ostatní vstup zakázán.
Ujal se vedoucí pozice v rozhlasu a opravdu se natrvalo usadil v Angeles. Občas i tak vycestoval, když objevil nějakou novou stopu, nebo se chtěl sejít s mnoha přáteli, které si během svých cest dokázal získat. Nicméně se nyní nacházel v dokonalé patové situaci. Ať už zíral na svého pavouka s důkazy jak dlouho chtěl, na nic nového nepřišel. Musel vyčkávat, co nového se objeví. Velmi často navštěvoval místní podniky, povídal si s různorodými lidmi. Byl velmi všímavý ke svému okolí a dostatečně flexibilní, pokud by se nějaká situace zvrtla. Jeden takový nepředvídatelný večer potkal Genevieve Corrino. Nebo spíš ona potkala jeho? Těžko říct. Velmi rychle pochopil, že ti muži za ní rozhodně nepřichází s dobrými úmysly. Přistoupil na její divadýlko a zbytek večera dohlédl na to, aby se to neopakovalo. Příliš se vyptával, ale překvapilo ho, jak pohotovou měla dívka reakci. Některé by zkrátka zamrzly a poddaly by se strachu. Ginny ne.
Uběhlo několik měsíců, blížila se Selekce prince Mikaela a napětí ve společnosti přirozeně vzrostlo. Oscar cítil, že může dojít k událostem, které by ho v pátrání mohly posunout dál. Začínal si přiznávat, že na tohle bádání je sám příliš krátký. V rozhlase měl spoustu schopných lidí, nicméně on vsadil na novou krev. Hledal lidi s potenciálem a talentem. A kde jinde by měl začít, než na konzervatoři? Byl překvapen, že se tam setkal s aspoň trochu známou tváří - Genevieve. Hodnotil ji stejně jako několik studentů před ní. Svůj plán si nechal v hlavě trochu uzrát. Vlastně by vůbec nebylo špatné připomenout to, co se dělo v minulé Selekci a že vyšetřování se zkrátka nedotáhlo do konce. Byl to poměrně odvážný krok, kterým se pár lidem v rozhlasu znelíbil. On na to ale nedbal. Nakonec si kolem sebe vytvořil malou, diskrétní skupinku nadějných studentů, se kterými spolupracoval. O tom, zda se s některými z nich podělí o své pátrání, které roky vedl sám a na vlastní pěst, ještě svádí vnitřní boj.