Parker je míšenec. To je první čeho si na něm můžete všimnout. Má naprosto očividně asijské kořeny, i když se nikdy nedozví z jaké přesně země jeho rodina pocházela. Tedy mohl by, kdyby o to měl zájem a nechal si udělat DNA testy, ale to on nemá. Jeho zahraniční rysy jsou nejvíc vidět v jeho obličeji, když na něj koukáte z profilu. Má velké hnědé oči, které působí upřímně. Obličej mu lemuje husté obočí a poněkud širší nos. A nakonec jeho rty - rty, které působí až neskutečně žensky a jemně. Celý jeho vzhled je jemný a měkký. Vypadá pomalu jako elf z nějaké jiné dimenze. A proto je taky celý potetovaný – uměle si tím zatvrzuje svůj vzhled, aby naznačil, že s ním není radno si pohrávat. Další z jeho krycích manévrů je jeho styl oblékání – téměř výhradně se obléká do černé. Jinak se obléká hodně pohodářsky – trika, džíny, mikiny a motorkářská bunda. Jeho vlasy už dávno přestaly odpovídat konvencím, které dodržoval v sirotčinci a nyní se mu přirozeně vlní po temeni.
V jeho životě ho nejvíc ovlivnilo dětství a dospívání v sirotčinci. Parker si sám napamtuje, jak se tam dostal, ale z toho, co se dozvěděl, mu byli dva roky, když ho našli sedět na ulici. U sebe měl jenom na papírku Parker J. Ripley. To vychovatelky přisoudily, že ono J bude John a jméno mu nechaly. A tak od dvou let žil v sirotčinci a získal tam pěkně ostré lokty. Ačkoliv není lakomý, je majetnický. Nemá rád, když si někde bere jeho věci bez dovolení, protože v dětství neměl nic, co by bylo pořádně jenom jeho. Je neskutečně věrný, ale zároveň je poněkud složité se k němu dostat. Vystavěl si kolem sebe zeď, kterou člověk nezboří. Věří jenom svým lidem – rebelům.
Ano, Parker se v osmnácti letech dostal k rebelům po téměř dvou letém skautingu. Ve škole objevil svoje nadání a vášeň pro počítače. Možná sice nebyl nejnadanější za všech, ale zvládl více než kdejaký obyčejný člověk. Nevadí mu nebýt nejlepší, ale je rád, že je dobrý. Rozhodně se nehodí na nějaké složitější hacky, ale spravit počítač mu zabere přibližně tři minuty – což trochu přehání. To byl ale jenom jeden z důvodů, proč si ho rebelové vyhlídli. Mnohem větší důvod je Anna. Anna byla dívka ze stejného sirotčince, jeho dívka. Společně plánovali život po sirotčinci. A i když život v sirotčinci do té doby nebyl špatný, představa toho, že mají něco, co je jenom jejich se jim líbila mnohem víc. Až najednou Anna nebyla. Nikdy nezapomene na tu bolest, kterou cítil, když jí viděl ležet pod schody se zlomeným vazem a prázdnýma očima. A nikdy nezapomene na tu bolest, když se jejímu vrahovi nic nestalo. Nehody se stávají a kdo by se zajímal o sirotka? Nikdo. Illéa ho neskutečně zklamala. Věděl, že do osmnácti musí zůstat v sirotčinci, ale pak už o něm nikdy nikdo neuslyší. Odejde ze země, která se mu hnusí. A pomocí internetu začal plánovat svůj útěk ze země a rozhodně nešetřil opovrhováním celého systému, který ho zklamal. A právě to bylo rozhodující v jeho přijetí k rebelům.
Kromě počítačů se Parker zajímá o tetování – taky je chodící omalovánka – hru na kytaru a motorky. Ale jeho tajnou největší zálibou jsou energetické nápoje na kterých ujíždí. Ochutnal snad všechny.