Peyton Bowen-Doyle
Provincie : Clermont
Vzdělání : střední s maturitou
Status : studentka dějin kultury
Stav : svobodná
Datum narození : 06. 10. / váhy
Věk : 22
Výška : 163
Barva očí : hnědá
Barva vlasů : hnědá
Zájmy : umění, malba, muzea, historie a kultura, klavír, móda, nakupování, čtení
Dovednosti : španělština, řidičský průkaz, hra na klavír, kresba a malování
FC : Leah Halton
Hráč:
_tammie_
Otec: Carter Doyle
Matka: Carmen Bowen
Nevlastní matka: Aurelia Doyle
Charakteristika
Elegance. První slovo, které lidem většinou prolétne hlavou, když jim pohled padne na Peyton; vysokou brunetku s útlým pasem a očima barvy lískového oříšku. Na své okolí obvykle působí dojmem namyšlené primadony, jejíž předností není nic jiného, než dobrý genetický fond. Díky tomu často slýchává, jak by byla dokonalou ozdobou pro bohaté muže z kruhů společenské vrstvy, kde se již od malička pohybuje. Luxus, peníze a krásné věci sice zbožňuje, stejně jako miluje kosmetiku, módu a pečování o svůj zevnějšek, ale nepatří mezi ty, které by kvůli tomu musely pomrkávat na bohaté podnikatele v barech. Sama je totiž dcerou přesně takového muže a zároveň je také tatínkovou holčičkou ve všech směrech, které si kdo dokáže představit. Je zvyklá dostávat to, co chce a vždycky byla vychovávána tak, aby si za svými sny a ambicemi šla. Dokáže být pořádně neústupná a trvat si na svém tak urputně, až tím lidem leze na nervy. Nebrání se zdlouhavým diskuzím o všemožných tématech a pokud ji téma dostatečně zaujme, klidně nad ním stráví hodiny následným samostudiem. Knížky jsou pro ni zdrojem vědomostí a pokud v její ruce nějakou uvidíte, určitě to nebude román. Není moc romantická, takže na ni sladká slůvka příliš nezabírají. Zřejmě by byla skvělou podnikatelkou, protože má podnikání v krvi, stejně jako logické úvahy. Není hloupá, jak si o ní spousta lidí na první pohled myslí a umí to skvěle s čísly. Matematika s ekonomikou a marketingem byly ve škole vždycky její dominantou a nebýt její dlouholeté lásky k umění, možná by dnes kráčela ve šlépějích svého otce podnikajícího v realitách. Láska k umění, hudbě a především malbě její talent na logické principy ovšem zcela zastínila a nejenže jí udala životní směr, ale také z ní udělala ženu, kterou je dnes.
Mimo ladnost a eleganci, jí není cizí ani jistý důvtip. Rodiče z ní sice chtěli mít mladou dámu, která po sobě nenechá šlapat, ale mimo to z ní chtěli vychovat i ženu, která bude reprezentativní a nebude jim dělat ostudu před bohatými kamarády. Tou se také Peyton, alespoň na veřejnosti, stala. Dbá na svůj zevnějšek, pravidelně navštěvuje nemalý počet kosmetických procedur a v obchodech s oblečením tráví tolik času, že by nad ní ostatní kroutili netrpělivě hlavou. Pokud chce, dokáže být okouzlující, ale k smůle její rodiny to ne vždy využívá. Jakmile před ní někdo vystrčí růžky, na své dobré vychování zapomíná a vystrkuje je nazpátek. Má takzvaně jedovatý jazyk, který se nebojí splést dohromady slova, která by z pusy poslušná dceruška vůbec vypouštět neměla. Velmi ráda ostatním oponuje, když se jí něco nelíbí a někteří členové rodiny, by o ní byli schopni říct, že je hádavá, čemuž by ona samozřejmě velmi tvrdohlavě oponovala. Hádky jí radost nedělají, ale pokud se do nějaké dostane, ráda ji vyhraje. Všeobecně je poměrně soutěživá a nerada prohrává a pokud se jí něco nedaří, dokáže ji to pořádně vytočit. Jako správná perfekcionistka se také vždycky ve všem snaží dosáhnout dokonalosti, snad i díky tomu, že jí bylo celý život vštěpováno, jak perfektní a úspěšná musí být, pokud nechce svým nejbližším dělat ostudu. A to ona nechce. Proto pro vše dělá naprosté maximum a snaží se své veškeré černé stránky co nejvíce ukrývat.
Minulost
Všechno to začalo před dvaadvaceti lety, na párty, kde se zřejmě nepohybovala jediná střízlivá duše. Carter, už tehdy prosperující mladý podnikatel skupující jednu nemovitost za druhou, povolil uzdu svému mladšímu já, dopřál si jednu divokou noc s exoticky vypadající ženou a o devět měsíců později už kupoval pleny v supermarketu. Zvyknout si na rodičovství, které vůbec neplánoval, pro něj nebylo nic jednoduchého, stejně jako snaha o udržení vztahu s majitelkou tehdy začínající kosmetické společnosti Bowen’s Beauty, Carmen. Vztah Cartera s Carmen byl již od počátku bouřlivý a tak trochu předurčený k zániku. Jediné, co mezi sebou mladý pár měl, byla sexuální přitažlivost a malý uzlíček radosti, který díky ní vzniknul. Není tedy divu, že své snahy po prvním úmorném roce vzdali a dohodli se na střídavé péči. O svou roční holčičku se začali dělit v rámci měsíců; přesná délka se vždy odvíjela od toho, kdo měl zrovna méně práce. A tak, jak jim nešlo vzájemné soužití, jim naopak tenhle způsob rodičovské péče vyhovoval. Stali se z nich přátelé, ačkoliv jim bylo jasné, že nebýt Peyton, nikdy by spolu v kontaktu nezůstali.
Už od raného věku jí dopřávali to nejlepší z obou světů a jelikož ani jeden z nich neměl nouzi o peníze, svou dcerku pořádně rozmazlovali. Soukromé školky i školy byly pro Peyton samozřejmostí, stejně jako individuální kroužky. Povinně se musela naučit druhý jazyk, kterým byla španělština, neminula ji ani hra na nástroj, kde sáhla po klavíru, a protože měla již od dětství blízko k umění, šlo jí to i s plátnem a barvami. Výtvarnému umění propadla ze všeho nejvíce. Každá návštěva muzea společně se studiem ladných tahů malířů, ji do světa umělců vtahovala víc a víc, až za rodiči přišla s verdiktem, že právě umění bude to, čemu se bude v budoucnu věnovat na profesionální úrovni. Carmen, která měla k umění sama blízko, byla nadšená a okamžitě ji společně s Carterem zapsali na prestižní konzervatoř, kde ji čekala tvrdá dřina. Projít školou nebyla procházka růžovým sadem, obzvlášť v pouze dívčí třídě plné malých ambiciózních holčiček, obdobně rozmazlených, jako byla i sama Peyton. Blízké kamarádky si nikdy nenašla. Díky vysokým nárokům rodičů měla čas převážně jen na tvrdou dřinu. Neustále jí bylo vštěpováno, že v umělecké kariéře není prostor pro chyby a nedokonalost. Jistě tedy není překvapením, že pro ni dospívání začalo být spíše každodenním přežíváním. Pro osobní život neměla kvůli přeplněnému rozvrhu prostor a s každým uplynulým rokem ji neustálý nátlak rodičů dusil stále víc. Přesto vytrvala a dál byla dokonalou dcerou, kterou z ní rodiče chtěli mít. Jediná věc, kterou dávala vcelku okatě najevo, byla nelibost v neustálém zástupu otcových milenek, jen o pár let starších, než byla ona sama. V osobním životě Cartera ale žádné slovo neměla a to ani přesto, že by pro ni jinak snesl modré z nebe. Nezbylo jí nic jiného, než začít všechny jeho úlety a krátkodobé vztahy tolerovat. Stejně nikdy žádná nezůstala déle, než pár měsíců. Až dokud nepřišla Aurelia, o dva roky starší Francouzka, která si Cartera omotala kolem prstu natolik, že jí na něm skončil snubní prsten. Voilà, nová macecha, která by s přehledem mohla být její starší sestrou, byla na světě. Peyton bylo čerstvě devatenáct, když se ti dva vzali a zrovna nastupovala na vyšší stupeň konzervatoře, která měla být jejím posledním bodem ve vzdělání.
S nástupem na novou školu v Angeles poprvé zažila volnost. Z rodného Clermontu odjela do hlavního města, kde začala konečně poznávat, jaké to je nemít rodiče neustále za zadkem a začít se konečně bavit. A jak to často bývá, nově nabytá volnost ji pořádně semlela. Najednou pro ni nebylo těžké najít si přátele, když je od ní nikdo neodháněl a samozřejmě se dala i do prozkoumávání krás opačného pohlaví a všech zakázaných látek, se kterými by nikdy neměla přijít do styku. Studium začala zanedbávat a tudíž není divu, že se zhoršily i její výsledky. Pořád to ale stačilo na to, aby ji nevyhodili, takže mohla dál vesele dohánět ztracená léta svobody. A to, že se tak dlouho nedokázala zkrotit, byla největší chyba, kterou kdy udělala. Jeden večer, na párty jednoho ze svých kamarádů, to přehnali s alkoholem tak moc, že v podstatě nevěděli, co dělají. Díky rozostřeným smyslům a nefunkčním mozkovým závitům vlezla do auta svého tehdejšího nejlepšího a také opilého kamaráda, a není zřejmě těžké uhodnout, jak to asi dopadlo. Vyboural se v prvních pěti minutách a přestože neohrozil nikoho, krom pasažérů ve svém autě, Peyton to změnilo životní směr. Při nárazu se jí zlomilo několik zápěstních kůstek a nevydržely to ani vazy spolu s jedním nervem. Těchhle pár nezodpovědných minut stačilo ke ztrátě téměř všeho, na čem celý život tvrdě dřela. Díky poškozenému zápěstí jí v ruce ochabl cit a tím pádem také přesnost, což pro ni jakožto pro umělkyni neznamenalo nic dobrého. Svou chybu si uvědomila až příliš pozdě. Následná náprava, abstinence i odříznutí přátel, co ji táhli ke dnu, minulost nezměnilo. Dnes už je to téměř rok ode dne, kdy se to stalo a přestože to v sobě stále nemá uzavřené a dělá všechno pro to, aby vše bylo jako dřív, získala i něco navíc. I přes enormní vztek, který na ni rodiče měli, jí nakonec pomohli. Díky jejich štědré podpoře si otevřela umělecké studio, kde momentálně učí mladé nadějné umělce a umělkyně a snaží se je navést na lepší cestu, než tu, kterou si sama prošla. Mimo jiné také letos nastoupila na univerzitu, protože konzervatoř nedokončila, a jejím hlavním oborem jsou nyní dějiny kultury. Pomoc od Cartera a Carmen ale bohužel nebyla zadarmo. Díky všemu, co pro ni udělali, ji mají stále v hrsti a i nadále se jí snaží organizovat život. Když se v její schránce objevila přihláška do Selekce, neváhala. Vyplnila ji a odevzdala v naději, že alespoň na chvíli bude moct svobodně dýchat. Pokud se tomu tak dá pod palácovým drobnohledem říkat.