Sophie se narodila do průměrné rodiny přímo v Angeles. Jak to ale tak bývá, leckterá rodina mívá velké tajemství. V rodině Porterových se ono tajemství týkalo přímo Sophie. Byla výsledkem jedné vášnivé noci mezi její matkou a jejím kolegou z práce. Nebyl to žádný dlouhodobý románek, jen zkrátka obě manželství měla nějaké své problémy a tak oba chtěli přijít na jiné myšlenky. Nevhodné řešení osobních trablí, jen co je pravda. Problém je, že matka o tom nikdy nikomu neřekla – ani Sophie, ani svému manželovi, dokonce ani své nejlepší kamarádce (a to bylo co říct). O svého manžela pochopitelně nechtěla přijít, i když se někdy neshodli. Pořád to byli spřízněné duše. A ona se zkrátka bála, že by o něj přišla takhle hloupě. Díky bohu si jsou manžel s kolegou vzhledově docela podobní a tak při dospívání Sophie nikdy nepochyboval o tom, že je jeho.
Jak se časem ukázalo, Sophie byla pro rodiče poměrně dost velký oříšek. K povinnostem ve škole byla laxní, lehkomyslná. Nerada dodržovala nějaké termíny, nerada se učila. Nebyla hloupá, jen jí přišlo, že škola ji na reálný život zkrátka nepřipraví. Bohužel jí tohle došlo už velmi brzy a tak od raného věku na školu kašlala. Bylo běžné, že mívala na vysvědčení špatné známky. Rodiče z ní byli často velmi zoufalí, zvlášť když byla mladší. Přišlo jim ale, že když na ni vyvinou sebemenší tlak, dcerka jim odpoví třikrát větším odporem. Sophie zkrátka nikdy v životě nedonutíte do něčeho, co ona nechce.
Na střední škole už i rodiče rezignovali a začali přijímat fakt, že je jejich dcera lajdák. Na druhou stranu mimo školu byla úplně jiná – zodpovědná, pečlivá, ráda pomáhala otci v pekárně. Jen ten školní systém jí zkrátka nějak nesedl. Několikrát během školy vyfasovala různá napomenutí, každý týden byla po škole a mezi učiteli zkrátka neměla moc dobré jméno. Bylo už předem jasné, že se mileráda spokojí s vystudovanou střední školou a na vysokou rozhodně nezamíří.
Už během studia si přivydělávala. Škola ji nebavila, tak hledala nějaký způsob, jak si ten středoškolský život zpříjemnit. Po škole a víkendech občas vypomáhala jako servírka v blízkém bistru. Tam se skutečně ukázalo, že není vhodné podle školních výsledků člověka odsoudit. Ona se v té práci našla – byla komunikativní, vtipná, hostům rozdávala jeden úsměv za druhým. Měli ji tam zkrátka všichni rádi. A tak bylo víc než jasné, že po škole se vydá na tuhle dráhu.
Velmi brzy po škole vyměnila hezkou restauraci za jeden z místních barů. To její rodiče nesli velmi nelibě. Mysleli si, že pro mladičkou Sophie je práce na baru až moc riziková a nebezpečná. A měli vlastně pravdu. Párkrát se skutečně Sophie dostala do situace, kde se cítila ohrožená. Díky bohu šlo ale o velmi vzácné případy, většinou byli návštěvníci baru klidní. Sice napití jak Dánové, ale mírumilovní. Dostávala tučná dýška a i díky tomu se mohla odstěhovat od rodičů do velmi maličkého bytečku, který jí ale stačí.
Od té doby si žije volně jako pták. Vodí si domů pár vybraných mužských návštěv. Žádné vážné známosti, ale zároveň to nejsou jen tak ledajací týpci. Jedním z mužů, kteří v jejím životě dlouhodobě figurují, je Marcus. Striptér, se kterým se vídávala každý den v práci. Byl to sympatický mladý muž, který se nechtěl vázat. Stejně jako Sophie. A tak se z těch dvou stali milenci, kteří se v začátcích potkávali opravdu často. Marcus u Sophie přespával a ona byla ráda, že si může s někým otevřeně popovídat. V dnešní době už se vídají mnohem méně – Marcus totiž povýšil a stal se diplomatem Illéi. Sophie to vždycky přišlo hrozně směšné. Jak se ze striptéra mohl vypracovat až na diplomata? Jak mohl v očích jiných lidí působit tak hrozně seriózně? Sophie ho znala už roky, znala jeho osobnost z různých úhlů a vždycky si ráda do svého milence a kamaráda v jedné osobě rýpne, když má tu příležitost.
Ona sama by svůj život nijak neměnila. Zkrátka jím tak nějak proplouvá, miluje práci za barem a milé štamgasty. Od života zkrátka nic nečeká a těší se na všechno, co ji ještě čeká.