Stephanie Fern Beaumont
Provincie : Kent
Vzdělání : střední s maturitou
Status : provozovatelka rodinného kempu
Stav : svobodná
Datum narození : 16. 04. / beran
Věk : 21 / 51
Výška : 171
Barva očí : modrošedá
Barva vlasů : světle hnědá
Zájmy : plavání, příroda, práce ve skleníku, poezie, pletení, vaření, zvířata
Dovednosti : řidičské oprávnění, hra na kytaru, praxe v pohostinství, kutilství, znalost rostlin, kurz účetnictví. rybaření
FC : Phoebe Dynevor
Hráč:
nymeria9746
Charakteristika
Stephanie je středně vysoká žena vcelku štíhlé postavy, jejíž křehká konstituce by mohla mylně vypovídat o tom, jakým člověkem ve skutečnosti je. Život v lesích na samém severu provincie Kent jí do vínku i přes vydatnou zář poledního slunce nad obzory hor nadělil světlou alabastrovou pleť a hnědé vlasy, které při delším pobytu na vydatném slunci chytají sytě plavou barvu. Není zrovna reprezentativním vzorkem dívky, která by v kotlinách provincie Angeles popíjela čaj o páté a družila se princi. Ve svých nejdivočejších snech, v těch, které se k vám kradou potají, a kterým zprvu nevěříte, jí však je, alespoň na malou chvíli. Stephanie je zvyklá pět dní v týdnu, v sezóně i celý týden, několik měsíců bez přestávky pracovat. Když se do provincie krade zimní vítr a lidé netráví odpočinek u nich v kempu, nezbývá jí nic jiného než shánět práci jako číšnice v restauraci, pomocný personál v hotelu či recepční. Uživit tři hladové krky není lehký úkol.
Steph se pohybuje rozhodným krokem, ze kterého by se mohlo zdát, že si je jistá vším, co dělá. Její svižné stopě chybí jistá elegance a ženskost. Není to křehká dívka, která by potřebovala zachránit silným mužem. Celý život zasvětila starosti o členy rodiny, nic jiného popravdě neumí. Jelikož je její matka poslední dva roky upoutaná na vozíčku a ani jeden z rodičů není nejmladší, břímě hlavy rodiny padlo na ni.
Ve vzácných chvílích volna voní po lučním kvítí, po teplém letním slunci a opalovacím krému. V jiné dny z ní je cítit hlína mísící se se silnou vůní spáleného dřeva a čpavku, výjimkou nejsou ani lakovací směsi a olej z kuchyně. Právě to o ní vypovídá, kým je. Dívkou, která pomáhá držet rodinný podnik nad vodou, zatímco vykonává činnosti, které by jindy obstarávali specifičtí zaměstnanci. Za předpokladu, že by si to jejich rodina mohla dovolit. Stephanie tráví od svítání do soumraku prací ve skleníku, řízením starého pick-upu, údržbářskými pracemi či výpomocí v kuchyni. Je tam, kde je jí třeba. Ať je ráno, či večer. Svépomocí opravuje jakékoliv nedostatky, které se v kempu vyskytnou. Sem tam nějaké při jejich nápravě způsobí. Obvykle ve svém sepraném džínovém overalu, který často doplňují potrhané gumové rukavice a sada nářadí přikurtovaná k opasku. Fyzicky méně náročnou práci nechává svým postarším rodičům. Výjimečně se jim daří přes léto naverbovat pár brigádníků, kteří jsou za minimální mzdu ochotni udržovat jejich rodinný podnik v provozu.
Pro své blízké by se rozkrájela, dovedla by si odtrhnout od úst, o to více, protože nevyrůstala při penězích. V lidech vidí to nejlepší, byť již několikrát dostala za vyučenou. Svůj život, ať je chaotický, náročný, občas krutý, má ráda, denně se stará o svoje sazeničky, jako by to byli její potomci. Skleník je jejím místem odpočinku, pěstuje v něm totiž různé rostliny, včetně zeleniny do kuchyně, kterou si hosté často chválí. Po dni tvrdé dřiny nezná nic lepšího než sednout s kytarou k táboráku a stmelovat návštěvníky, kteří si jejich chatičky pronajímají v řádu dní či týdnů. Netrápí jí záležitosti velkoměsta, celé Illéi. Na takové drobnosti nemá čas. Ve dnech volna leží u jezera, čte si poezii, či plete dekorace do chatek. Alespoň takový její život byl než se její starší bratr, ten, kterému důvěřovala a byl jí oporou, vypařil jako pára nad hrncem. Sbalil si svých pět švestek a odešel objevovat krásy ostatních provincií. Nedalo by se říci, že by se po této ráně změnila k horšímu, nicméně hodně utichla a uzavřela se do sebe. Začala se více spoléhat sama na sebe. Po bratrově odchodu byla nucena si velmi rychle zařídit řidičák a jezdit pro zásoby do města. Spousta povinností padla na její bedra, což vyústilo ve ztrátu většiny volného času. Steph už v dětství nesnesla nespravedlnost a měla velmi silný morální kompas – to se s odchodem Ethana nezměnilo. Rány, které na ní jeho odchod zanechal, na sobě nedává znát. Jeden by si mohl povšimnout, že již není tolik usměvavá, co dříve, občas se k tomu musí silou vůle nutit, avšak pere se s tím docela statečně. Sama sebe občas nachytá, jak vtipkuje s hosty, užívá si táborového ohně, nebo s úsměvem pozoruje skupinu malých děcek, které se čvachtají u jezera, připomínajíc její dětství.
Minulost
Darius Beaumont poznal Faith jako nadanou farmářku a zpěvačku. Obdivoval ji pro jeji pracovitost a houževnatost. Těchto vlastností si stejně tak vážil i na své dceři Stephanii, která se matce podobá jako vejce vejci. Novomanželé dlouhou dobu pracovali na farmě. První krize přišla, když Faith poprvé potratila. Oba uznali za vhodné, že musí změnit prostředí. Společně cestovali po celé provincii, živili se drobnými řemeslnými pracemi a učili se žít s ranami, které jim život přinesl. Když se Beaumontovi rozhodli založit rodinný podnik v chráněné oblasti provincie Kent, nepočítali s tím, že by se jim po dlouhých letech snažení povedlo na svět přinést dvě zdravé děti. Oběma bylo přes čtyřicet, vcelku vzato se smířili s tím, že si pro ně osud nachystal jinou cestu. Pro Faith bylo těhotenství velmi náročné. Většinu kempu tedy postavil Darius se svými přáteli, s bratrem Kennethem a jeho vlastními rodiči, kteří se o těhotnou snachu starali.
Stephanie se narodila pět let po svém mladším bratrovi Ethanovi, který si až doposud užíval post jedináčka. Záhy rychle zjistil, že mít sestřičku vlastně není tak úplně k zahození. Mohli si spolu hrát, dovádět v nedalekém jezeře, přivádět rodiče k šílenství, a učil se rybařit pod vedením zkušeného mistra – svého otce. Oba dva vyrůstali ve velké společnosti, už jako malí caparti pomáhali rodičům s provozováním kempu, starali se o hosty, zkrátka dělali alespoň to minimum, které zajistilo plynulý chod jejich rozkvétajícího rodinného podniku. Ani jeden z nich si na nic nemohl stěžovat. Stačilo se hezky pousmát, sem tam někomu pomoci s kufrem, a už si mohli cpát kapsy odměnami. Jak roky ubíhaly, Stephanie si našla pár přátel mezi dětmi hostů, které do kempu jezdily každý rok, objevovala taje prvních lásek i prvních rozchodů. Její dětství, ačkoliv částečně netradiční, bylo kouzelné. Nevyrůstali při penězích, přesto si dokázala užít všeho, co měli, ať už toho bylo minimum. Po každé úspěšné sezóně měla na straně ušetřeno pár mincí na koupi knih či sbírek básní. Každý rok se ona, její bratr a pár dětí, které do kempu jezdily několik let v kuse, vydávali k jezeru, kde trávili velkou část léta. Samozřejmě, Ethan se Stephanií byli časově dost omezení, a proto vyvinuli systém, ve kterém zvládli své povinnosti splnit rychlostí blesku. Pak už bylo o něco snazší trávit spoustu času s přáteli.
Čím starší byla ona, její rodiče a bratr, tím náročnější bylo se o kemp starat. Otec byl nucen přestat najímat brigádníky, alespoň ne tak pravidelně, a proto oběma sourozencům přibylo práce a starostí. Ethan začal být nespokojený s tím, kam se jeho život ubírá. Když mu rodiče oznámili, že nemají peníze na jeho vysokoškolské studium, bylo to poprvé, co se s nimi po hádce už neusmířil.
Jednoho dne se Stephanie probudila, aby zjistila, že její bratr odešel a zanechal po sobě pouze několik stručných slov, aby jej nikdo nehledal. V ten moment se musela velmi rychle naučit starat se sama o sebe, ale hlavně o rodiče, kteří už nebyli fyzicky natolik odolní, aby mohli dělat práci, kterou doteď vykonával Ethan. Udělala si řidičák na starý pick-up, kterým její bratr jezdil, než se vypařil z jejího života, a velmi rychle se naučila, k čemu slouží jednotlivé nástroje, kterými Ethan spravoval veškerý potrubní systém. Mnoho věcí se s jeho odchodem změnilo. Kemp se dostal do větších finančních problémů, tudíž Darius a Faith propustili i ty nejvěrnější zaměstnance. Z personálu zbylo jen pár lidí. Všechny, které měla ráda, kteří ji znali jako tu malou bláznivou holčičku, museli hledat práci jinde. I ona byla nucena docházet v zimních měsících na brigády do nedalekého města, aby sebe a své rodiče zvládla uživit.
Zhruba před rokem, když na několik týdnů onemocněla, se její matka dostala do ošklivé autonehody, ze které si odnesla trvalé poranění míchy. Fakt, že ji opilý řidič upoutal na invalidní vozík, ji však téměř nepoznamenal. Zřejmě mají ten optimismus v krvi.
Několik měsíců dozadu se u nich objevil otců bratr Kenneth, který se doslechl o tom, v jakém stavu se nachází rodinný kemp, a rozhodl se přijet pomoci. Jednoho horkého letního večera z něj vypadlo, že se jeho dcera Heather, Stephanina sestřenice, hlásí do Selekce, a že ona by to klidně mohla zkusit taky. Zprvu se tomu bránila – rodina ji přeci potřebuje. Musí pracovat, aby je uživila, když se však její rodiče dozvěděli, že každou účastnici nemine finanční odměna, souhlasili s tím, aby se zkusila přihlásit. V koutku duše to byl vždy její tajný sen. Hloupý dívčí sen, kterým žila, když byla malá holka. S ostatními kamarádkami se bavily o princi, snily o tom, že jednou by mohly mít věk na to, aby se do Selekce přihlásily. A ona to nakonec udělala, aniž by tušila, že ji doopravdy vyberou.