Jarního, sluncem prolitého odpoledne se ozvalo zavřískání malého, právě narozeného caparta a tím nebyl nikdo jiný než naše zrzavá Tracy, která už odmalička byla droboučká. Mohlo za to buď její brzké narození, jelikož se narodila jako nedonošené dítě o měsíc dříve a nebo za to mohla genetika, jelikož i její matka byla velmi malá. Svůj první měsíc děťátko tedy trávilo čas v inkubátoru a jeho rodiče se velmi báli. Když se konečně zdálo všechno v pořádku, mohli si všichni oddychnout a jet domů. Jenomže nedojeli všichni. Dostali se do ošklivé autonehody, která skončila smutnou smrtí otce. Matka s dítětem skončí bez šrámů na těle, největší dostanou na duši, jelikož jim zemřel otce, který mohl být velmi milující a podporující, avšak Tracy ho kvůli této nehodně nikdy neměla šanci takového poznat. Colette, její akrobatická matka, z důvodu depresí musela po pár letech přestat s prací. V době, kdy se Tracyina máma pokoušela pracovat, hlídala malinkou zrzku a její sestru babička. Děvčata si společně hrála, občas si zablbnula, ale nikdy se jim nic nestalo. Jenom jednou, když obě vesele sjížděly po zábradlí dolů, si Tracy pořádně natloukla hlavu, až tak, že si ji rozsekla a musela jet do nemocnice na šití. Od té doby se držela dál od veškerých lumpáren s Tarou a jenom se jim opodál smála. Colette přestala pracovat, když bylo Tracy pět. Nechodila do školy, byla zvyklá na babičku, matku a sestru. Matka se dostávala do větších a větších hádek s babičkou, až to celé vygradovalo do konce tím, že už ji nenechávala hlídat její dcery. Stávala se více a více šílenou, až jednou následkem neřešených psychických potíží vzala nelegálně drženou zbraň a zastřelila se za tiché noci v ložnici. Ten zvuk střelby Tracy nikdy nevyžene ze své hlavy. Tara jakožto starší sestra zavolala policii. V té době byly obě dívenky ve školském věku, ale měly domácí výuku. Zpočátku je matka pilně učila, jak čas plynul, byla na tom hůř a hůř a začala na nějakou výuku dívek kašlat. Ty s však začaly vyučovat samy, snažily se pochopit z učebnic, které měly dostupné, veškeré učivo a jejich inteligenci dokazovaly skvělé výsledky ze zkoušek, které vždy úspěšně zvládaly. Po smrti druhého rodiče se přesunuly k sourozencům jejich otce v nedalekém Sonage. Obě dívky totiž pocházely jako jejich matka z Angeles. Jejich strýček a teta na ně byli vždy velmi milí, jelikož Patricia nebyla schopna počít dítě kvůli úrazu, když spadla z koně a něco se jí stalo s dělohou. Jelikož oba pracovali – Paul byl jako jeho bratr Joshua malířem a Patricie byla známou básnířkou a recitátorkou, momentálně ale pracovala na jiných projektech. Kvůli tomu byly obě dívky poslány do školy, kde to pro obě bylo zpočátku těžké. Tracy a Tara nebyly zvyklé na tolik dívek a chlapců najednou, protože většinu času trávily na zahradě v malém domečku. Neměly žádné kamarády a nejprve byly obětmi šikany, jenomže Tara se velmi rychle otrkala, našla si kamarádky a stávala se kvůli své divoké povaze poměrně rychle oblíbenou, zatímco Tracy byla stále šikanována. Před Tarou ale vždycky říkala, že je všechno v pohodě, jenomže jednou se prokecla, Tara se naštvala, zbila jednu skupinu žaček, které se do její sestry narážely a následně byla poslána do výchovného ústavu. Tracy moc Tara chyběla a když to bylo možné, chodila Tracy Taru navštěvovat. Dobré konce to ale mělo – Tracy nebyla šikanována a Taru brzy za vhodné chování pustili zpět domů. Tracy se navíc za tu dobu spřátelila s jednou dívkou a začala se lépe učit. Už odmalička byla velkou milovnicí zvířat, doma v Angeles měly spousty kočiček, ale ty tam však musely zůstat. V novém domově však začala chovat bílé zakrslé kachničky, které ji rychle přirostly k srdci a staly se jejími kamarády. V desíti začala chodit na gymnastiku, tedy v době, kdy se k tetě nastěhovala. Všichni říkali, že je už pozdě a že je moc stará, ale nakonec zjistili, že má Tracy talent, který zdědila po matce. Začala chodit na lekce do hudební školy na kytaru, což si zamilovala a skládala písně o tom, co ji trápí, co zažívá a jak se cítí. Věnovala se i jiným sportům – indoor i outdoor lezení, joggingu v parku, surfingu na nedaleké pláži. Začala se věnovat líčení, ale ne jenom tomu běžnému, ale i něčemu divočejšímu. Celkově si našla svůj specifický styl, do kterého se snaží ladit svoje oblečení, ale zajímá se i o ostatní módu, jako jsou nejnovější trendy a podobně. Našla si ještě spoustu koníčků, kterým se věnovala a jednou, když se měl hrát školní muzikál jí její kamarádka vytáhla na konkurz, získala hlavní roli. Objevila svůj talent ke zpěvu. Byla ve věku, kdy ostatní zažívali první lásky a ní...nic. Ani na střední škole si nikoho nenašla, trávila veškerý čas se svojí kamarádkou Amy, která společně s ní šla na cukrářku. Tara již byla na vysoké, ale stejně se stále vídaly o víkendech. Místo cukrářky se ale po škole stala zpěvačkou, jezdila po své provincii ale i dál. Zpívala na oslavách, minifestivalech, ale později se stávala více známá a vyprodávala i větší koncerty. Lidé si jí oblíbili kvůli její povaze, kvůli jejím textům a kvůli jejímu andělskému zpěvu. Jenomže s láskou...pořád nic. Jako by neexistovala. Nechápala to. Když však přistoupila k jinému nahrávacímu studiu, pochopila to, proč ne. Vždycky se snažila cítit lásku ke klukům, zatímco zde se zamilovala do dívky. Spřátelily se a Tracy s ní trávila spousty času. Život utíkal dál, Tracy se věnovala své hudbě více a více, trávila více a více času se svou vysněnou a více a více se stávala slavnou. Její tetě a strýčkovi vrtalo hlavou, proč Tracy nikoho nemá. Vždycky, když se o tom s ní snažili mluvit, Tracy se to snažila zamluvit jiným tématem, což bylo postupem času horší a horší, jelikož pořád bydlela v jejich domě. A jednou, když spolu byly ona a její vysněná venku, jako kamarádky, se jí přiznala a vyznala jí lásku. Vysněná to vzala špatně, jakožto ředitelka ukončila s Tracy smlouvu a přestaly se bavit. Tracy proto zatím jenom nahrávala v pronajatých studiích, hrála na koncertech a dělala, jakože nic. Na veřejnost se naštěstí nic nedostalo, jenom se jednou omylem Tracy prokecla před tetou a strýcem. Ty tomu nechtěli uvěřit, když jim ale Tracy řekla, že přišla o smlouvu se studiem, konečně jim došlo, že mluví pravdu. Když se jim svěřila s tím, že má dojem, že by mohla být lesba, vymluvili jí to, ať neplácá hlouposti a jakmile byla možnost selekce, přihlásili ji tam se slovy, že princ jí určitě zamotá hlavou. Že zatím nepotkala toho pravého muže. A Tracy začala pochybovat o tom, jestli vážně neplácá hlouposti, jelikož je pravda, že nikdy kluka neměla. Třeba díky selekci změní názor. Stejně pochybovala, že bude vybrána. Nedokázala si představit, že by se najednou ocitla v paláci. Držme ji tedy palce v hledání samy sebe.