Tristan Rikkart Martens
Země : Belgie
Vzdělání : vysokoškolské
Status : korunní princ
Stav : svobodný
Datum narození : 15. 04. / beran
Věk : 23
Výška : 185
Barva očí : světle zelená
Barva vlasů : světle hnědá
Zájmy : psaní básní, sbírání bylinek a tvorba domácí medicíny, pití a ženy, hraní bridže, plavání, šerm a jezdění na koni
Dovednosti : Plynná úroveň ve francouzštině, vlámštině, němčině a angličtině. Řidičský průkaz na automobily
FC : Dimitriy Zinchenko
Hráč:
waithellin
Matka: Genevieve Martens
Otec: Arthur Martens
Sestra: Camille Martens, Juliette Martens
Bratr: Lucas Martens
Teta: Denyse Martens
Charakteristika
Tristan je příkladem dokonalého obrazu mladého aristokrata, který vzbuzuje obdiv a zájem svého okolí – krásný, vždy zdvořilý a se vší belgickou formálností. Na první pohled působí jemně až roztomile, jeho rysy připomínají matčinu něžnou tvář a i kvůli nim si ho v dětství často pletli s holčičkou. Má světle hnědé vlasy, připomínající „počůranou slámu“, což mu dodává jedinečnou nonšalantní eleganci. Jsou vždy perfektně načechrané, rámující jeho obličej a zvýrazňující zelené oči, které – spolu s jeho světlými jahodovými rty – tvoří kombinaci, která v každém probudí sympatie. Tristanovy oči jsou možná nejvýraznější z celého jeho vzhledu; obklopené dlouhými, hustými řasami, které vás občas poctí pohledem, pokud si to zasloužíte. Když má náladu, z jeho obličeje vyzařuje šarm, zejména díky bílým zubům a jemnému úsměvu, který na své okolí vrhá s lehkostí i ironií.
Jeho postava je dalším z jeho klenotů – vypracované svaly si udržuje pravidelným cvičením, ale nejsou přehnané, spíše funkční, aby chránily ty, na kterých mu záleží. Vizuálním detailem, který zůstává většině očí skrytý, je jeho mateřské znaménko na levém rameni, drobný detail, který dodává jeho osobnosti kouzlo jisté nedokonalosti. Celkový dojem je úchvatný a okouzlující, ačkoli jeho vnitřní svět je už podstatně komplikovanější. Za touto pečlivě pěstovanou fasádou totiž Tristan skrývá aroganci a požitkářství, vždy hladový po nových podnětech, emocích a dojmech. Jeho povaha je složitá směsicí cynismu, touhy po moci a trošky laskavosti – na lidi, kteří jsou úspěšní a spokojení, je vždy milý, možná i proto, že ví, že na něm nebudou nic chtít.
Jeho osobnost je nestálá a občas povrchní; jako chameleon, který se přizpůsobí situaci, dokáže být zdvořilý a srdečný, ale rychle se mění na otráveného či znuděného. Na veřejnosti se usmívá jako sluníčko a umí zahřát i ty největší mrzouty, rozdávat energii a šířit své pozitivní naladění. Díky vrozenému charismatu a řečnickému talentu snadno strhává pozornost a má přirozené vůdčí schopnosti, které používá nejen na oficiálních akcích, ale i mezi přáteli. V módě je stejně pečlivý jako v umění – obléká se formálně, s oblibou v klasickém stylu a eleganci, kterou vyžaduje i od ostatních. Miluje romantismus a impresionismus, a jak sám říká, nemá rád „tu divnou modernu“, kterou považuje za příliš chaotickou. Konzervativní v uměleckých zálibách, miluje tradiční divadlo a strhující příběhy, ve kterých je schopen strávit celé hodiny, debatovat a bavit se o významu a kráse klasických děl.
V rozhovoru působí vždy uhlazeně a korektně, často však své názory upravuje podle situace, takže jeho slova ne vždy zrcadlí skutečné myšlenky. Cynismus se občas vynoří, kdy se může zdát kousavý a sarkastický, ale naštěstí jsou tyto nálady spíše vzácné. Ačkoli je na povrchu zdvořilý, jeho matka v něm zanechala i určité rysy přísné výchovy, což se nejvíce projevuje v jeho přísném smyslu pro hygienu. Sebemenší smítko nebo skvrna na jeho oblečení ho dokáže rozladit – jeho okolí dobře ví, že čistota a pořádek jsou pro něj posvátné. Ve svém volném čase rád čte romantické a fantasy romány, někdy kombinaci obou žánrů, což sice nedává smysl s jeho formálním vystupováním, ale přeci jen poskytuje pohled na jemnější stránku jeho osobnosti.
Ve své ctižádosti a ambicích je rozhodný – umí si představit, že jednou dosáhne postů, které by mu ani původem neměly patřit. Vždy si dokáže nalézt příležitosti, a pokud se k nim přidá sklenka jeho oblíbeného portského, má před sebou jasnou vizi své budoucnosti. Když se zvedne a vrazí do místnosti, jeho přítomnost je nepřehlédnutelná; oblečený v perfektně padnoucím obleku, s pohledem směřujícím mírně nahoru, a přirozeným sebevědomím dokáže v každém zanechat dojem.
Ačkoli jeho povrch je lesklý a uhlazený, ti, kdo ho znají blíže, vědí, že dokáže být i „požahavý“ – jeho milý úsměv se snadno mění na ironický úšklebek, pokud mu něco nevyhovuje. Tento sebevědomý snob, který miluje luxus a pohodlí, se totiž nenechá od nikoho ohrozit. V jídle, pití, společnosti a oblečení si potrpí na to nejlepší, a pokud není po jeho, dokáže dát svou nelibost jasně najevo. Jeho pohled je často chladný a hodnotící, ale pod maskou perfekcionismu a uhlazenosti se skrývá ten rošťák, který rád popichuje a s úsměvem na rtech si vychutnává svůj přirozený šarm.
Minulost
Tristan se narodil v samém srdci dubna, uprostřed Belgického království, v monumentálním hlavním městě, přímo v královském paláci – prostředí, které by mnohým připadalo jako vysněný začátek ideálního dětství. Život pod září královských lustrů a za masivními zdmi zdobenými historií by však málokdo viděl jako útočiště. Tristan si uvědomoval už v útlém věku, že jeho cesta bude protkána povinnostmi a odpovědností, od kterých si v královské rodině nešlo jen tak odpočinout.
Byl však šťastný, že měl na své straně otce Arthura, moudrého muže s pohodovým přístupem, který vnášel do královského paláce trochu lidskosti. Díky němu a svým třem sourozencům – Camille, Juliette a mladšímu bratru Lucasovi – se Tristan cítil alespoň trochu spřízněný s běžným životem. Často pozoroval, jak jeho sestry a bratr vyrůstají s volnějšími očekáváními a možnostmi, a v duchu jim záviděl – oni se totiž nemuseli připravovat na osud korunního prince, role, která s sebou nesla tíhu celé země.
Tristanova matka, královna Genevieve, byla zosobněním přísnosti a náročnosti. Jako mladší sestra vlivné vévodkyně Denyse Arissen z Flander, která sama měla vysoké ambice, se Genevieve rozhodla, že její syn nebude jen princem, ale také diplomatickým nástrojem Belgického království na evropské scéně. Často ho přesvědčovala o svých představách a kladla na něj své vysoké cíle – přála si, aby z Belgického království učinil diplomatickou mocnost. Bylo to očekávání, které Tristana postupně tížilo jako závaží, přičemž viděl, jak od něj všichni očekávají, že se vzdá vlastní svobody, aby naplnil matčiny sny.
S věkem a pochopením svého postavení Tristan postupně dospíval. Vyrostl v někoho, kdo si uměl získat respekt, ale toužil být více než jen symbolem nebo ideálem. Po úspěšném dokončení elitního internátního gymnázia v Antverpách, kde poznal, jaké to je vyrůstat v kruhu mladých aristokratů a dětí „dobrých“ rodin, se rozhodl vydat netradičním směrem. Na rozdíl od očekávání své rodiny se nezaměřil na ekonomii ani právo, ale rozhodl se pro studium sociální práce na univerzitě v Bruselu. Tento neobvyklý krok v rodině vzbudil vlnu překvapení a dokonce mírné nesouhlasy, ale Tristana hnalo něco hlubšího.
Někdy kolem svých šestnácti let si totiž uvědomil, že mimo zdí luxusu existuje i svět jiný – tvrdší, plný výzev a osudů, které se s těmi jeho jen těžko daly srovnat. V tomto věku zažil zlomový okamžik, kdy mu pohled na obyčejný život dodal nový směr, pocit odpovědnosti za ty méně privilegované.
Na univerzitě začal Tristana ovládat idealismus a touha být prospěšný. Byl to směr, který ho dovedl nejen k sociálním vědám, ale také k lidem, kteří byli opravdoví, kteří se otevřeně svěřovali a nabízeli mu pohled na život, který byl jiný než ten, na který byl zvyklý v paláci. Po dokončení bakaláře se rozhodl pokračovat ve studiu ve Francii, v Paříži, kde si mohl rozšířit své obzory na prestižní škole. Tento krok ho obohatil nejen akademicky, ale také mu dal příležitost objevit svět francouzského života, vín a umění svádění, který Paříž tak vyhlášeně nabízí.
Během studií prožíval i řadu romantických afér, často krátkých a intenzivních. Ačkoli byl zvyklý žít pod dohledem veřejnosti, v Paříži se mohl cítit o něco svobodnější. V tomto období se dokonce zapletl s jednou z univerzitních profesorek – vztah, který sice nebral vážně, ale který ho hluboce ovlivnil. Poprvé okusil skutečnou lásku, a když se s ní rozešel, prožil první opravdové zklamání.
Po dokončení studií však věděl, že jeho místo je zpět v Belgii. Přestože se tam nezdržel dlouho, domů se vracel s pocitem, že už není stejný jako dřív. Brzy ho čekala další velká výzva – vést delegaci do vzdálené země za oceánem, kde měl reprezentovat nejen sebe, ale především svou zemi. Byla to nová role, v níž měl konečně ukázat, že jeho rozhodnutí, zkušenosti a znalosti budou sloužit Belgii a jejím zájmům.
S nadcházejícím diplomatickým úkolem začal chápat, že jeho korunní status má své výhody a že je načase využít vše, co se naučil, a stát se mužem, kterého si jeho matka vždy přála. Možná ne přesně podle jejích představ, ale podle těch vlastních – takových, které by Belgii mohly skutečně přinést respekt a diplomatickou sílu.