Málo kdo si před třiceti lety vsadil na vztah Selekčnice a palácového zahradníka. Přestože mezi nimi byly jisté sympatie, ještě když se Dahlia ucházela o prince, jejich vztah se plně rozvinul až měsíce po ukončení Selekce. Přestože byl mezi partnery desetiletý věkový rozdíl, dcera z předchozího vztahu a velký rozdíl v sociálním postavení, přes všechny překážky na svém vztahu pracovali a nyní se mohou radovat ze šťastné rodinky. Když svému jedinému synovi vyprávěli svůj příběh, vůbec se mu nechtělo ničemu věřit. Jeho otec že málem zemřel? A i přes všechny rebelské útoky v paláci zůstal jako zahradník a ještě do toho zvládl sbalit newyorskou princeznu korunnímu pod nosem? Nesmysly. Jenže to by vysvětlovalo ten do očí bijící nesourod mezi rodiči – ona vzdělaná a zvyklá na pohyb ve společnosti, on tichý typ spokojený v blízkosti hlíny. Přesto fungovali jako jedna duše a svého syna nadevše milovali a snesli by mu i modré z nebe.
Pod Dahliiným vlivem začal chodit na lekce baletu hned jak shodil plínky. Byl to jejich jediný synáček a Dahlia věřila, že mu bude užitečné stejně jako kdysi jí, když bude tančit balet. Malého Valeriana tanec bavil a ukázalo se, že v něm není ani nijak špatný. Přestože od ostatních chlapců ve třídě za to dostával bídu, u děvčat sklízel plusové body a to pro něj bylo důležitější. Měl hroší kůži a tak si žádné poznámky k srdci nebral. Tatínek ho naopak brával s sebou do paláce, když pracoval na zahradě a Valerian mu, ne vždy ochotně, pomáhal. Tak jak bylo jeho dětství radostné a plné smíchu, tak stejně problematické bylo jeho dospívání. Často byl mrzutý, s matkou pořádně nemluvil a otce toleroval jen v momentech, když spolu v tichosti zahradničili. Procházel si v rané pubertě hodně vážným zamilováním do starší spolužačky a její odmítnutí nesl hodně těžce. Po přechodu na střední školu se jeho hormony trochu zklidnily a harmonický vztah s rodiči byl obnoven. V baletu pokračoval na výběrové konzervatoři a snil o tom, že spolu s jeho přítelkyní Elizou dostanou angažmá v Královské divadelní společnosti. Učení ho nebavilo, a i přes nátlak rodičů chodil se špatnými známkami. Když zrovna necvičil, volný čas trávil četbou sci-fi knížek a koukáním na hororové filmy. Čas od času se Dahlii podařilo vytáhnout ho na návštěvu galerie, a čím byl starší, tím raději ji doprovázel. Jedovi rád dělal o prázdninách společnost v paláci a pomáhal mu se zahradou.
Jeho rodiče mu byli velkou inspirací a aby je potěšil, udělal si několik floristických kurzů. Přítelkyni Elizu tak obdarovával vlastními pugéty a zdálo se, že jejich středoškolská láska vydrží. Vzájemně se představili svým rodičům a Dahlia s Jedem měli Elizu velmi rádi. Po absolvování konzervatoře a maturitě s odřenýma ušima ale žádné vysněné angažmá Valerian nedostal, na rozdíl od Elizy. Ta byla pozvána do menšího divadla v New Yorku, a protože měl Val na New York díky matce vazby, rozhodl se přestěhovat se tam s ní. Tři měsíce neúnavně chodil na konkurzy, ale nikde o něj nejevili zájem, zatímco Eliza měla od nové sezony přejít ze sboru na demisólistku. Přestože se oba partneři snažili najít pro druhého porozumění, nemohli zabránit tomu, že si byli čím dál vzdálenější. Valerian si přál vrátit se do Angeles a postupně mu docházelo, že není dost talentovaný na to, aby byl profesionálním tanečníkem baletu. S Elizou se v přátelském duchu rozešli a Val se vrátil domů. Se sháněním práce nespěchal, a tak pomáhal svým rodičům s jejich umělecko-zahradnickými pracemi a přemýšlel, co se životem dál. Uvědomoval si, že v paláci se mu velmi líbí, ale nedokázal si představit, že po boku otce zahradničí po zbytek života. Matce v galeriích také rád pomáhal, ale na kurátora neměl patřičnou kvalifikaci a do školy se mu vracet nechtělo. Jednou u večeře se ho Jed zeptal, proč se tedy nezkusí přihlásit na pozici palácového strážce a Valův úsměv se projasnil. Jakto, že ho to nenapadlo dřív? Vysportované tělo přeci měl snad lépe než kdokoliv jiný a v paláci se také docela slušně vyznal. Navíc nepochyboval, že v nejhorším případě pomůže dobré slovo otce či matky a práce bude jeho. Zkoušky ale zvládl i bez přímluvy a nyní pracuje čtvrtým rokem jako palácová stráž. Těšilo ho, že na něj rodiče byli hrdí a že mu byli na blízku. Snažil se vykonávat svou práci co nejlépe uměl a díky své pozitivní náladě neměl problém najít si mezi kolegy i pár přátel, kteří mu vzhledem k jeho minulosti s oblibou říkali Baleťák. Zatímco dosud byla jeho služba poklidná, zpráva o chystané Selekci palácem přirozeně zastřásla. Věděl, že teď bude potřeba každého strážce a mnohem větší preciznost v práci, ale zároveň se docela těšil. Poslední dobou se začínal docela nudit, ale věřil, že dívky i zahraniční hosté vnesou do paláce svěží vítr. A nikde není napsáno, že si nemůže užít zbytky po princi Mikaelovi.